93. Štěstí nebo smůla?

627 34 2
                                    

Nella
Celou cestu Nick nadával. Já se tomu smála jako ty dva. ,,Smějte se, když po nás jdou a chtějí nás zabít. D! E! B! I! L! O! V! É!" Vyhláskoval rázně a došli jsme k nějakému domu. ,,I já?" Zeptala jsem se smutně ale v duchu jsem se smála. ,,Ty ne. Ty nikdy." Usmála jsem se a ušklíbla se na ty tři. Jen protočil očima a já se zasmála. ,,Mám nápad, co kdybychom ho unesli a zakopali do země. Ona by to přežila." ,,To mluvíte o nás?" Otočili jsme se a podívali se na dva upíry. ,,Ne. Co kdybychom unesli Nicka a zahrabali do země. Nella by z toho nebyla... Já vás ani nepředstavil. Nello... Tohle je David a Katherine. Davide a Katherine tohle je Nella. Manželka Nicka." Potřásli jsme si rukou a usmívali se na sebe. ,,Rádi poznáváme manželku Nicka. A jak tuším, jste v pořádném průšvihu." ,,No to jsme. Ty tři se zamotali do boje. Jdou po nich Volturiovi a Draco a jeho spolek." ,,Jste doopravdy natvrdlý a ještě žádáte o pomoc je." Kárala je Katherine. ,,Chci vědět, jak se z tohohle vyvlíknete." ,,Normálně. Budeme bojovat." ,,To abych se ozvala rodině, aby přichystali sedm rakví." Zamumlala jsem a oni se začali šíleně smát. Mě to směšné tedy nepřišlo.

O týden později
Nella
Jeli jsme na Carlislovo, no vlastně na všech, přání ke Cullenům. Ti začali objíždět všechny přátele, kteří by nám mohli pomoct v boji. Přemýšlela jsem, co si počnout. Ležela jsem ve svém pokoji, když se mi udělalo zle. Běžela jsem do koupelny a vyzvracela. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a šla zpátky do ložnice. Takhle jsem to udělala ještě pětkrát, dokud mě nepřešla trpělivost, a šla za Carlislem. Měla jsem štěstí, že se ještě s Esme nevydali do Egypta. ,,Nell? Něco potřebuješ?" ,,Ano. Mohl by si mě rychle vyšetřit? Není mi moc dobře." ,,Dobře. Tak si sedni." Ukázal na lehátko a já si na něj sedla. Začal mě vyšetřovat a nakonec přišel s papíry. Zadumatě se na to díval a pak se mi podíval do očí. ,, Důvěrnější otázka. Před dvěma týdny jste měli..." ,,Ano... Tuším, co mi chceš říct, nemůže to být ale pravda." ,,Ano a je to pravda. Povol mi, abych ti blahopřál." Dívala jsem se na něj chvilku a on promluvil do ticha znovu. ,,Blahopřeji Nell. Jsi těhotná." Do očí se mi vyhrkly slzy a já nevěděla, jestli to je štěstím nebo smutkem.

Nella a CullenoviKde žijí příběhy. Začni objevovat