Nella a Cullenovi

50. Uklouznutí

Carlisle
Po několika marných pokusech o útěk, se nechala objímat. Pořád ale brečela. ,,Jsem zrůda." Zamumlala mi do košile. „Nejsi." Řekl jsem ji. Postavil jsem se s ní a pomalu se rozešel k domu. Edwardovi jsem poslal myšlenku,  že jdu s ní domů. Stejně by si to našel, nebo dozvěděl. Šli jsme pomalu. V obýváku byli Volturiovi a rodina. Esme s holkami se o ni ujali a já si sedl na křeslo, kde před chvílí seděla Esme.  

Esme
Nellu jsme dovedli do Rosaliino pokoje. Sarah šla s námi, šlo vidět, že ty dvě si hodně rozumí. Když jsem bylas ní o samotě,  když jsme šli společně po Nelliným pachu, říkala, že je hodně vděčná nám a ještě víc ji. Nella si sedla na postel a vedle ní Alice a z druhé strany Rose. Já si sedla ke kosmetickému stolku a Sarah na židli, která patřila k pracovnímu stolu. Bella si sedla vedle Alice. Potřebovali bychom Jazze. Ten by nám pomohl. 

Edward
Skoro všechny holky myslely na Jazze, poslal jsem ho za nimi, aby jim pomohl uklidnit Nell. Někdy jsem fakt litoval toho, že jí nemůžu číst myšlenky. Stejně jako u Belly. Jen u ní můžu, když nemá zapnutý štít. U Nelly nemůžu nikdy. Volturiovi si s námi povídali. Aro si chtěl ověřit v Sarah myšlenkách, jestli nemá náhodou nějaký dobrý dar. Ten Nick tu nebyl. V jeho myšlenkách byl zmatek. Pak už zmizel, takže jsem neměl moc času, si přečíst jeho myšlenky. 

Nick
Chtěl bych ještě tu Nell potkat. Byla hezká a mě se moc líbila. Ale věděl jsem, že by mě nechtěla. V téhle její situaci. Budu ji ale nablízku. Ty Volturiovi se mi představili. Je absurdní, mít vládce. Každého upíra by mohlo napadnout, že to nesmí říct lidem. Tyhle myšlenky mě zase nějak záhadně navedly k Nelle. Sakra! Já na ni nepřestanu myslet. 

Nella
Bylo mi líp. Přešla jsem s ostatními dolů do obýváku. Esme si sedla ke Carlislovi do křesla. Vzala jsem si židli a sedla si na ni. Vedle mě si sedla Sarah. Dost jsem si s ní rozuměla, i když jsem ji znala teprve chvíli. No... To je jedno. Připadala mi sympatická.