Nella a Cullenovi

48. Bolest

Nella
,,Pochyboval jsi o tom?" Zeptala jsem se ho, když jsme se dívali na Sarah. Carlisle mě pořád držel okolo ramen. ,,Ne." Podívala jsem se mu do očí. ,,Ale jojo. Poznám ti to na očích." ,,Asi jsi to poznala blbě." Řekl a slabě se usmál. ,,Řekni mi pravdu." Zaprosila jsem. ,,No dobře." ,,Takže jo!" ,,Jen trochu. Ale Al pak viděla, že to zvládneš." Jen jsem se otočila a chtěla jít pryč. ,,Nell..." Chytil mě za ruku a donutil mě se otočit. ,,Trochu ale vždycky jsem věřil, že to zvládneš." Slabě jsem přikývla. Šli jsme spolu dolů.

O tři dny později
Nella
Byla jsem Sarah druhý den zkontrolovat a pak jsem u ní zůstala celou dobu. Cullenovi se mě snažili přinutit, abych šla na lov. Nemohla jsem přece odejít. Držela jsem ji za ruku. Říkala jsem si, že si musí prožívat takovou bolest jako já. Bylo hrozné, že jsem nemohla vědět, jak mám jít dál. Napila jsem se krve dvou lidí. Můžu začít od znova, nemůžu jít mezi lidi. To prostě nejde. Náhle mi dole zazvonil telefon. Chtě nechtě jsem šla dolů a Rose mi ho podala. Všichni tu věděli, že jsem se napila krve. Věděli ale že nechtěně. Zvedla jsem ho a přiložila k uchu. ,,Dobrý den...." Náhle se nahoře ozvala rána. ,,Něco se děje?" ,,Dobrý den. Omlouvám se ale mohli byste mi zavolat o dvě hodiny později. Musím si něco vyřídit." ,,Dobře. Nashledanou." Zavěsila jsem a šla nahoru. Edward, Emmet a Jasper zůstali před dveřmi a Carlisle šel se mnou dovnitř. Sarah se na mě podívala. ,,Nell..." Usmála jsem se. ,,Jsem upír?" Přikývla jsem. ,,Dobrý den." Pozdravila Carlislea. ,,Dobrý den. Carlisle Cullen." ,,Sarah Jamesová." Usmál se a podal ji ruku. Objevila se u nás upíří rychlostí. Omluvně se na nás usmála. Carlisle ji chytil za ruku. ,,Půjdeme dolů. Seznámíme tě s ostatními." Přikývla a obě jsme se chytli za ruce. Společně jsme šli z pokoje a při cestě se k nám přidali i kluci. Dole se na nás všichni usmáli. ,,Dobrý den." Pozdravila je. ,,Ahoj." ,,Sarah." Podívala se na mě. ,,Tohle je Esme." Ukázala jsem na ni. ,,Ráda tě poznávám." Usmála se a potřásla si s ní rukou. ,,Pak Edward, Bella, Jasper, Alice, Emmet a Rose." Ukázala jsem na všechny Culleny. Na každého se usmála a potřásli si s rukou. ,, Volturiovi. Aro, Markus, Cauis, Jane, Alec, Demetri, Felix." Ukázala jsem na ně. Slabě se na ně usmála. ,,Posadíme." Řekl Carlisle. Volturiovi zabrali celou pohovku. Seděla tam Jane s vládci a na opěrce ji seděl Alec. Demetri seděl v křesle a na opěrce Felix. Carlisle s Esme do křesla a kluci si vzali židle. Holky si sedly pak na ně a já se Sarah jsme si vzali taky židle. ,, Takže Sarah. Jsi upír, tvé oči jsou červené a budou, když se budeš živit lidskou krví, když se ale budeš živit zvířecí, budeš je mít zlaté. Je jen na tobě, jakou stravu si vybereš. V upířím světě máme pravidla a vládce." Carlisle pohlédl na Ara. ,,To jsme právě my. Jsem nejhlavnější vládce a s mými bratry, taky vládci, tvoříme trojčlennou vládu. Do našeho klanu patří talentovaní upíři. Jako třeba Jane, Alec, Demetri a Felix. Jistá pravidla jsou jednoduchá, nesmí o nás vědět lidé..." Několik pravidel vyjmenoval. ,,Pak má každý dar nebo jen někteří." ,,Můžu ho mít i já? Vy ho máte taky?" Přikývli jsme. ,,Carlisle má dar sebeovládání, Esme milost a vášnivost, Jasper měnění emocí a pocitů, Alice vidí do budoucnosti, Emmet sílu, Rose krásu, Edward čte myšlenky, Bella má štít.
Aro ti jedním dotykem dokáže přečíst mysl, Markus vidí vztahy mezi upíry, vlkodlaky a všem možným, Cauis dar nemá, Jane ti způsobí bolest, Alec tě omráčí, Felix nemá dar, Demetri je stopař a nemusí tě ani znát, natož vidět a najde tě." Přikývla. ,,Nell zapomněla, že má taky dar." Tohle hodně zajímalo Ara. Díval se upřeně na Carlislea, aby pokračoval. Chtěl vědět, jak se můj dar rozvíjí. ,,Jaký?" Zeptala se zvědavě. ,,Na mě třeba nějaké dar nepůsobí. Jako je třeba Janein, Edward mi nedokáže přečíst myšlenky, Alec mě nedokáže omráčit, Aro mi taky nepřečte mysl. Mám dar jak Bella a rozvinutější. Zakryju svůj pach, dokážu se zneviditelnit." ,,Zneviditelnit?" Zeptala se překvapeně. Tahle debata mě přestávala bavit. Zneviditelnila jsem se, Volturiovi a Sarah se překvapeně rozhlíželi. Přešla jsem k oknu a dívala se z něj. Slunce zapadalo, byla to nádhera. ,,Nell?" Nemluvila jsem. ,,Asi tu není." Řekl Jasper. Zazvonil mi telefon, neměla jsem chuť ho zvednout. Carlisle si ho vzal a vzal to. ,,Prosím?..... Ne..... Vyřídím..... Aha..... Kdy?....... Dobře. Vyřídím. ...... Nashle." ,,Kdo to byl?" Zeptala se hned Esme, co zavěsil. ,,Nemocnice. Její teta nepřežila." Trhla jsem sebou a shodila vázu, zatmělo se mi před očima a padla jsem na kolena. Všichni se podívali mým směrem ale nemohli mě vidět. ,,Nell?" Utekla jsem ven. Pach jsem zakryla a zviditelnila se. Při běhu jsem spadla na zem a vykřikla. Křičela jsem dlouho, trhalo mi to uši, nevěnovala jsem tomu pozornost. Teta, která mě vychovávala, starala se o mě v nemoci i ve zdraví. Já ji sama zabila! Kdybych se jí nenapila. Kdybych vysála jen ten jed, nemuselo by se to stát! Brečela jsem si do dlaní a nemohla uvěřit svým očím. Hodila jsem kámen někam, otočila jsem se. ,,Au. Tohle zabolelo." Otočila jsem se zpět a viděla upíra, který vycházel z lesa. ,,Máš dobrý hod, škoda že musel trefit zrovna mě."