Nella a Cullenovi

88. Další dny

Nella
,,Měla bys dovolit Carlislovi, aby se na tebe podíval." ,,Jsem v pořádku. Takže se ještě podíváš po něčem a já jdu za těma dvěma. Poraď mi. Mám opustit rodinu, protože on se nebude chtít oddělit od svého života, nebo být s tím druhým, který mi bude rodinou, neopustím..." ,,Můj názor asi znáš, Nello. Neměla bych ti do toho kecat ale vezmi si. Máš opustit rodinu a přátele?" ,,Chápu tě. Díky za pomoc. Měj se." Šla jsem domů a ukázala na Sebastiana. ,,Pojď ven." Šel poslušně za mnou. Ještě jsem na Alici zavolala, aby Nickovi to neříkala. ,,Ehm..." ,,Jsem to já, že?" ,,Sebastiane... Oba vás miluju, ale dám ti prostou otázku. Odešel bys od smečky?" Chvíli se na mě díval a pak zavrtěl hlavou. ,,Od rodiny?" Zavrtěl smutně hlavou. ,,Myslím, že moji odpověď znáš." Řekla jsem a sundala si prsten. ,,Nech si ho. Bude ti připomínat, že u mě je vždy místo." ,,Sebe. Najdi si partnerku a uvidíš, že to zvládneš." Jen přikývl a já ho objala. Odešla jsem domů, tam jsem byla najednou ve vzduchu. ,,Alice..." Zavrčela jsem a objala toho dotyčného.

O dva týdny později
Nella
Už dva týdny je Esme člověk. Jasper se jí snaží co nejvíce vyhýbat. Esme se jinak hodně skamarádila s Ninou, bere ji jako za svou mrtvou dceru. Říkala, že si jen pamatuje, že chtěla skočit z útesu. Chloe mi dala asi deset knížek, v kterých by to kouzlo mohlo být. Nespala jsem poslední čtyři dny. Nick se ke mně nastěhoval. V noci jsem, že spím a když odešel, nevím kam, jsem si vytáhla knížku a četla si. Musela jsem do práce, takže doma s Esme byla jen Alice s Rose a Ninou, aby tam Esme nebyla sama. Byla jsem zrovna na sále, když se mi zamotala hlava a třásly ruce. ,,Jste v pořádku?" Přikývla jsem a snažila se i přes to všechno, normálně fungovat. ,,Zavolejte slečnu Fine." ,,Jsem v pořádku, pane doktore." ,,Běžte a berte to jako rozkaz." Podívala jsem se na něj. ,,Cullenová!" Řekl přísně a já nakonec svolila. Jenny to za mě vzala. Došla jsem rychle do šatny a svezla se na zem po dveřích. Něco mi začalo brnět v dlaních. Podívala jsem se tam a měla jsem tam zrcátko, které jsem dostala od Toma. ,,Ahoj... Ježíši, ty vypadáš." ,,Jsem v poho." Řekla jsem a prohlížela si ho. ,,No to vidím." Řekl ironicky a v jeho očích se mihla starost. ,,Nell... Musíš odpočívat, syn Emanuela se bude chtít pomstít a neporazíš ho, když budeš unavená." ,,Já se vyspím. Jen potřebuju najít kouzlo, abych vrátila Esme do normálu." ,,Nello! Sakra! Ty musíš spát!" ,,Ty s tím naděláš." ,,Poslouchej mě." Protočila jsem očima. ,, Nepřej si, abych se u tebe objevil." ,,No jo." Povzdechla jsem si. ,,Chceš abych přijel? Měla by si mě poslouchat." ,,A to jako proč?" ,,Protože jsem starší a od tebe chytřejší!!" Vyštěkl naštvaně. ,,Já se s tebou nemusím ani bavit!" Zaklapla jsem ho a postavila se na nohy. Hned na to jsem někdo vešel. ,,Chce tě primář." Kousla jsem se do rtu. ,,Měla by sis odpočinout, Nell." ,,Ano. Neboj, jakmile budu doma dám si šlofíka." ,,A velkýho." Zasmály jsme se a šly k němu.