Nella a Cullenovi

86. Esme

Nella
Jakmile jsme věděli, že to tu zvládnou, jsme jeli domů. Oba jsme se rychle po příjezdu do obýváku. ,,Kde je?" ,,Ve svém pokoji a Alice s Rose se jí snaží přemluvit, aby otevřela." Vyběhla jsem nahoru a Carlisle hned za mnou. Holkám jsem ukázala, ať jdou dolů a sama jsem šla ke dveřím. ,,Esme. Prosím tě otevři. Mě se bát nemusíš." ,,K-kdo jste?" ,,Jmenuju se Nella...." ,,Budete tam jen vy? V pokoji?" Podívala jsem se na Carlislea. ,,Prosím tě, běž. Já to s ní zkusím." Smutně přikývl a odešel. ,,Jsem tu sama." Pomalu otevřela dveře a vylezla. Byla jen v ručníku a dívala se mi bojácně do očí. Byla stejně stará, jako když byla upír. Měla hnědé čokoládové oči. Cítila jsem její krev. ,,Pojď. Ukážu ti šatnu, kde si můžeš vybrat oblečení." Přikývla a šla za mnou. Zalapala překvapeně po dechu, když spatřila tolik oblečení. ,,Tahle polovina je tvoje a tahle Carlislova." ,,Kdo je Carlisle?" Zeptala se a podívala se na mě. ,,To ti vysvětlím pak." Přikývla a já odešla. Sedla jsem si na postel a čekala na ni. Vrátila se, měla na sobě bílý svetřík a černé legíny. Posadila se vedle mě. ,,Takže vy jste Nella?" ,,Ano a můžeš mi tykat." Přikývla. ,,Co se stalo? Onj mi říkali něco říkali, ale já to nepochopila." ,,Esme... Odkud bych měla začít." ,,Třeba kdo jste?" ,,Dobře. Měla bych ti ale říct, že jsi v domě plném upírů. Neživíme se ale lidskou krví ale zvířecí." Řekla jsem, šlo vidět, že sebou trhla. ,,Chvíli tu počkej. Pro něco si dojdu." Řekla jsem a šla do svého pokoje. Vzala jsem si fotku v rámečku, kde jsme všichni vyfocení. Vrátila jsem se k ní a sedla jsem si k ní. Podala jsem ji ji a ona se na ni podívala. ,,Tohle jsem já?" Zeptala se překvapeně po chvilce. ,,Ano." ,,A tohle je?" ,,Carlisle, tvůj manžel. Tohle je Alice, Jasper, Emmet, Rosalie, Edward a Bella." Vzala si ji k sobě a dívala se na ni. ,,Jak to že si na vás nepamatuju? Ty jsi taky upír?" ,,Jsem čarodějka. A jak to? Nemám tušení, moje přítelkyně Chloe říkala, že se zkusí poradit s radou." ,,Řekneš mi víc o mém životě?" ,,To by ti líp řekl Carlisle. On s tebou žil. Zavolám ho, jo?" Přikývla a já odešla dolů. Všichni seděli po obýváku. Carlisle seděl v křesle. Rukama si udělal stříšku a hlavu měl položenou na nich. ,,Carlisle..." Podíval se na mě. ,,Potřebovala bych tě." Postavil se a přešel ke mně. ,,Co máme dělat my? Můžeme jít na lov?" Přikývli jsme a oba jsme šli nahoru. ,,Řekla jsem jí, kdo jsme, že jsi její manžel. Musíš si s ní promluvit o její minulosti. Ty to víš nejlíp."