Nella a Cullenovi

37. Nemoc

Nella
Po chvilce jsem šla dolů a sedla si do křesla. Ty tři seděli na pohovce. ,,Tak jak ses měla?" ,,Skvěle. Přemýšlím o tom, že bych byla doktorka. Jinak Cullenovic přátelé jsou hodně milí a hodní." Seth se usmál, Sebastian protočil očima a táta se tvářil neutrálně ale pak nasadil lepší tvář, zjistil, že se na něj dívám. ,,Nikdy jsem netušil, že bys chtěla být doktorka. Teta o tom taky nevěděla, říkala, že tě baví matematika." Jen jsem se zhluboka nadechla. Teta ví, že se mi nelíbí matematika ale jsem v ní celkem dobrá, takže řekla, že mě baví. To ale není pravda. ,, Nezahrajeme si něco?" Zeptal se Seth, aby jsme odešli od tohohle téma. ,,Klidně." Usmála jsem se a podívala se na ty dva.

.....

Nella
Nesnáším Sebastiana. Ne ne ne. Ten jeho arogantní výraz a jak se snaží "uchránit" tátu přede mnou.
Sebastian a Seth odešli okolo desáté hodiny a já šla do pokoje "spát". Sedla jsem si vedle Jazze, který si pořád četl, a sledovala ten nepořádek. Alice tu měla rozházené mé oblečení a každý kus házela buď na jednu hromadu nebo na druhou. ,, Třídí mi oblečení?" Jasper přikývl a já si jen povzdechla.
Po chvilce někdo začal s kamínky házet na okno. Přešla jsem tam a podívala se dolů. Otevřela jsem okno a Emmet a pak Rose skočili do místnosti. ,,Ahoj. Nějaký nepořádek? Problém s vybalováním?" ,,Ne. Třídí mi oblečení." Řekla jsem Emmetovi a on přikývl. S Rose jsme si sedli na mou postel a Emmet si sedl na židli od mého pracovního stolu. ,,Musí s námi na nákupy. Tohle nejde. Má toho tady málo a ještě to není v módě." Překvapeně jsem zamrkala. ,,Musím mít oblečení, které je v módě?" Přikývla a Rose se začala smát a já spadla zády do postele. ,,Tak fajn no...."

Ráno
Nella
Šla jsem dolů a na stole byl nějaký papír. Vzala jsem si ho do ruk, přečetla jsem si jen název, protože mi ho táta rychle vzal. ,,Co to je?" Zeptala jsem se. Byla to zpráva z nemocnice. ,,Ale.... Informace o jednom zločinci. Jestli ho pošlu do věznice nebo ne." Řekl a políbil mě na tvář. ,, Měj se. V kuchyni máš snídani." Odešel i s ní a já se za ním chvíli dívala. Nechápala jsem to. Proč mi lže? Škoda, že jsem si toho nepřečetla víc. ,,Co se děje?" Zeptal se Emmet. ,,Táta. Měl tu papír zprávu z nemocnice. Nepřečetla jsem si toho moc. Zjistila jsem jen, že to je zpráva z nemocnice." ,,Aha ale to by třeba mohl vědět Carlisle." Řekla Rose. Přikývla jsem a šli do auta. Svítilo slunce, takže jsme měli jet domů ale jeli jsme směr nemocnice. ,,Ehm.... Kam jedeme?" ,,Chceš snad vědět, co je tvému tátovi, ne?" Přikývla jsem a dojeli jsme tam. Dojeli jsme do stínu. ,,Běž tam jen ty. Carlisle má pracovnu v druhém poschodí číslo 20." Přikývla jsem a vylezla. Držela jsem se ve stínech a došla dovnitř. Vyhýbala jsem se oknům, protože by na mě svítilo slunce. Došla jsem tam a zaťukala. Na jeho vyzvání jsem vešla. ,,Ahoj. Copak potřebuješ?" ,,Jedná se o tátu." Řekla jsem a zavřela za sebou dveře. Postavil se z křesla a přešel ke mně. ,,Co je s ním?" ,,Ráno měl na stole zprávu z nemocnice, nechtěl mi ji dát přečíst. Přečetla jsem si jen název. Chtěla bych se zeptat, jestli by nějak šlo, abych se na ni podívala." ,,Teď jsem si ji četl." Řekl a přešli jsme k jeho stolu.