• K-Gangstas • // Cz kpop

4. Kapitola

Po půlhodině výslechu⏳🔦

Tak tohle je těžší než se zdá.
Vytáhla jsem na něj nůž a směřovala na jeho srdce. Špička nože leží na jeho hrudi a pomalu se zabodává.

Začal hlasitě dýchat. Je nervózní a určitě to bolí.

,,Co když ti řeknu že jsem tě vlastně zachránila mhm?" Řekla jsem potichu a povolila tlak nože na jeho hruď.
Jeho oči se podívali do těch mích a jeho rty spustili.

,,Takže mě nechceš zabít?"

,,Pokud nebudeš mluvit tak ano, zabiju tě." Vydechla jsem.
,,Teď mi ale řekni něco o sobě, a já ti na oplátku řeknu něco málo o sobě." Usmála jsem se. Zkouška mého něžného, nevinného, ženského charisma začala.

,,Mé jméno je.." Podíval se na mě a zase na zem.
,,Kim HanBin. Je mi 21. B.I. je má přezdívka."

,,Dobře HanBine, co dál. Co děláš za práci?" Zeptala jsem se.

,,Jsem bývalí voják. Vyhodili mě. Nadřízení mě využívali jen na nošení jídla a kafe do jejich kanceláří. Mysleli se že jsem nicka. Můj zk**venej šéf zabil mou matku, sestru i otce. Nedal jsem se, už je mrtví. Zabil jsem ho a podpálil jeho dům i s rodinou, když na to vzpomínám tak to byla vynikající pomsta. Možná proto si najali lidi aby mě zbili, možná že i zabili. Jak já nesnášel svou práci." V jeho očích se rožehnuli dva velké plameny které ne a ne přestat hořet.

,,Jak rád bych se pomstil všem lidem kteří mi ublížili." Vydechl.

Vidím že má v sobě dost zlosti jako mi ostátní.

,,Mhm. Líbíš se mi. Teď ti ale řeknu něco o sobě." Usmála jsem se. Jeho krásné hnědé oči se znovu dívali na mě.

,,Jmenuji se Kim HyuWook, ale říkej mi HW. Má práce je zde. Zabíjím lidi které si šéf vybere, někdy i jen pro svou vlastní zábavu. Takže tě varuju, umím to dobře a s nikým si nezahravám." Pozvedla jsem levý koutek rtů.

,,Je nás tu víc. Naše skupina se skládá z jedenácti členů, možná že je potkáš. Navíc dostáváme výplatu, je to dost velký obnos peněz. Šéf hledá nějaké ztracené duše, jako jsi ty." Hluboce jsem se nadechla.

,,Pokud by jsi chtěl práci a bydlení tak mi řekni zařídím to." Usmála jsem se.

Jeho obličej nabral veselí usměv a já tušila co chce. Chce práci i bydlení.

,,Pokud bych tu chtěl pracovat tak musím zabíjet lidi?" Zeptal se.

,,Ano, všichni to tu děláme už nějakou tu dobu." Odpověděla jsem s otráveným výdechem.

,,Bereš? Nebo ne?"  Zeptala jsem se jako to kdysi udělal šéf mě.

,,Ano!"

Otevřela jsem dvěře z výslechové místnosti a viděla svého šéfa.

,,Um šéfe zrovna jsem chtěla jít za vámi." Řeknu vyděšeně.

,,Vše jsem slišel. Chceš aby tu pracoval viď?"

,,Já- umm. Možná, teda uh, ano nebo ne? Nevím." Už nevím co mám mluvit, můj vlastní jazyk se mi motá v puse ze strachu z šéfa.

,,Nezazlívám ti to. Začíná už dnes." Řekl klidně.

,,Ale pokud udělá něco co může ohrožit společnost, tak zabiju jeho a tebe s ním" Pošeptal mi do ucha se zlím tónem, ale pořád klidně.  Zavřel mi dveře před nosem a odešel.
Proč mám z něj takový respekt?!