Brook

4-Fronta na funus

„Myslíš, že je to dobrý nápad?"zeptala jsem se nejistě Kiry, která dostala snad ten nejhloupější nápad v dějinách lidstva.

„Není, ale nic jiného nám nezbývá"zakroutila hlavou a potichu otevřela dveře. Nakoukla ven, aby zjistila, zda je vzduch čistý a nejsou tam žádní ozbrojenci, co by z nás na místě udělali salát do hamburgeru.

„Můžeme jít"křikla na mě šeptem a pomalu vylezla na chodbu. S hlubokým nadechnutím jsem vylezla za ní. Obě jsme se rozešly ke schodům vedoucím do staré centrály, kam už naštěstí nikdo nechodí.

„Proč to vůbec děláme?"zeptala jsem se jí se zvednutým obočím a rozhlédla se kolem sebe. Kira se pouze uchechtla a pokračovala na schody. Byla jsem jí hned v patách. A to doslova, bohužel.

„Protože takhle to dále nejde, myslíš si, že nevím, co ti Jeff dělá? Nejsi zde v bezpečí, ale u svého bratra budeš, tak drž hubu a následuj mě, smrtelníku!"křikla na mě šeptem a stočila svůj pohled ke mně. Chvíli jsem na ni pouze tiše koukala a doufala, že mi neukousne hlavu a poté přikývla. Všimla jsem si zábradlí vedoucího kolem schodiště, tak jsem neodolala a posadila se na zábradlí a sjela dolů. Kira zopakovala to samé, co já. Otočila jsem se na Kiru a díky tomu spadla ze zábradlí na tvrdou podlahu, což ji nesmírně pobavilo a díky tomu spadla hned za mnou. Byly jsme sice rychleji přede dveřmi do centrály, ale neskutečně nás bolely zadky. Zbývalo už pouze naťukat přístupový kód, abychom se dostaly dovnitř.

„Znáš ten kód?"podívala jsem se nejistě na Kiru, které na tváři hrál pobavený úšklebek. To nejspíše znamená ano. Kira se plácla do čela, naťukala číselný kód, který nám umožnil vstoupit do centrály a beze slov vešla dovnitř. Chvíli jsem na ni jen tak koukala, ale poté jsem se rozběhla za ní.

„To mi chceš říct, že tohle má ještě fungovat?"zvedla jsem nevěřícně obočí a ukázala prstem na počítač, který vypadal, že čeká ve frontě na vlastní pohřeb.

„Nepodceňuj to"uchechtla se a přešla k počítači. Byl to vůbec počítač? Vypadalo to spíše, jako část rozpadlé rakety, která nezvládla průlet atmosférou. Kira spustila počítač a naťukala číselný kód.

„Tady je to všechno zakódovaný!"rozhodila jsem rukama a omylem shodila jeden počítač, který byl přímo za mnou. Tohle už na náhradní součástky neprodám.

„Hups"špitla jsem s rukama na hlavou a podívala se na rozbitý počítač.

„Jo, hlavně potichu"protočila nade mnou oči a zakroutila hlavou. S pokrčením ramen jsem přešla ke Kiře a snažila se nic neshodit.

„Neslyšel si nic?"ozval se zvenčí něčí hlas. S Kirou jsme si vyměnily vyplašené pohledy a rychle zalezly pod nejbližší stůl. Kira mě vzala za ruku a obě nás zneviditelnila. Díky Bohu za její neviditelnost.

„Už vím, jak se cítil Cartman, když od ufounů dostával anální sondu"zaskuhrala jsem, když jsem byla nucena sedět na svém bolavém zadku.

„Kdy jsi viděla South Park?"zašeptala nevěřícně Kira a podívala se na mě, jako by viděla ducha. Do místnosti vešli Jeff s Dannym a oba se po místnosti rozhlédli.

„Někdo tu je"zamumlal naštvaně Jeff, když se zastavil u rozbitého počítače, který se mi podařilo shodit ze stolu. Kira se na mě podívala jedním ze svých vražedných pohledů a já pouze pokrčila rameny.

„Zajisti to tu a zjisti, kdo není u sebe v pokoji"přikázal Jeff Dannymu a vyšel pryč z místnosti. Danny se tu rozhlédl a po chvíli se také vytratil. Vylezly jsme zpod stolu a já začala panikařit.

„Co budeme dělat? Přijdou na nás a je s námi konec"začala jsem zrychleně dýchat a pravou rukou si prohrábla své vlasy.

„V klidu, ano? Napíšeme Tonymu, jsi jeho sestra, určitě tě odtud dostane"pousmála se a položila mi ruku na rameno.

„Jak? Jsme zde zavřené, on nezná kód a za chvíli si pro nás Jeff přijde!"zakřičela jsem a praštila pěstí do stolu.

„Uklidni se, jdu mu napsat. Vyšiluješ hůř než ženská při rozvodu"protočila oči a sedla si k počítači, který byl připravený umřít.

„A je to!"řekla hlasitěji, než měla v plánu a vyskočila ze židle.