9-Kompas a vražda chapadláče

3.3K 235 27
                                    

*Bucky*

„Slibuju, že zařídím, aby tě omilostnili"podíval jsem se na ni s úsměvem a Kira po nás střelila pohledem, abychom na ni náhodou nezapomněli.

„Slibuješ nemožné, Fury mě nikdy nepustí. Pro něj jsem pouze vrah"zakroutila hlavou a povzdychla si.

„Vrah, co má za bratra Tonyho Starka, na to bacha, ale Natasha byla taky vrah a vzali ji k Shieldu, Wanda s Pietrem pracovali pro hydru a poté spolupracovali s Ultronem a jsou členy Avengers. Já byl jedním z nejhorších vrahů v historii, když pomineme Jacka Rozparovače a Fury mi také dal šanci, dá ji i tobě"pousmál jsem se a Brook se na mě překvapeně podívala.

„A já jako co?"prskla na nás Kira. S Brook jsme si vyměnili pohledy a já poté koukl na Kiru. Jestli Sparrowa přesvědčím o tom, aby ty dvě propustil, zasloužím metál.

„Dobře, tohle bude oříšek"zamrkal jsem očima a podíval se na jejich ruce, které měly spoutané.

„Omluvíš mě na chvíli?"podíval jsem se s úsměvem na Brook a otočil se k odchodu. Co nejrychleji bylo možné jsem vypochodoval z vězeňské sekce, protože to není místo plné pozitivní energie, jednorožců a víl. Venku jsem se střetl s nepříjemnými pohledy agentů.

„Na co vejráte?!"prsknul jsem na ně s protočením očí a všichni najednou odvrátili pohled a předstírali, že spolu hovoří. S protočením očí jsem se co nejrychleji rozešel k Furyho kanceláři. Snad tam zrovna neopéká papouška.

Dorazil jsem před dveře od Furyho kanceláře a zarazil se. Prosím, ať neopéká papouška, prosím. Zaklepal jsem na dveře svou vibraniovou rukou.

„Sparrowe, já vím, že tam jste, tak otevřete ty podělaný dveře!"zakřičel jsem snad přes celou chodbu. Dveře od kanceláře se otevřely a v nich stál naštvaný Fury, který vypadal, že mě zabije ve spánku.

„Barnesi, co potřebujete?"zeptal se mě s hranou zvědavostí, ale stále měl výraz, který naznačoval spánkovou vraždu. Nepřišel jsem si pro tvůj kompas, ani ti udělit pochvalu za vraždu chapadláče.

„Jde o Starkovou a Baileyovou, víte o jejich schopnostech, ne?"podíval jsem se na něj otráveně, což asi nebyl zrovna ten nejlepší přístup.

„Dnes jste už druhý, kdo se mě na tohle ptá. Ano, vím o jejich schopnostech, proč vás to zajímá?"podíval se na mě otráveně, jako vždy když vidí Starka. To už jsem stejně otravný, jako on?

„Víte, jak by se nám obě hodily v týmu? V týmu jsou určitě užitečnější než ve vězení"řekl jsem tak rychle, že ani já jsem sám sobě nerozuměl a různě u toho gestikuloval rukama.

„Tak jo, zaprvé, přestaňte zde máchat rukama, jako při epileptickém záchvatu a zadruhé, souhlasím, ty dvě chci do týmu"přikývnul. Otevřel jsem pusu dokořán a nevěřícně na něj koukal. Sakra, moucha!

BrookKde žijí příběhy. Začni objevovat