PRAVDIVÉ PŘÍBĚHY ; vraždy, záhady a nadpřirozeno.

Albert Fish

Milá paní Buddová!  

Začal optimisticky dopis Albert Fish. Seděl na terase svého malého vesnického domku a pokuřoval z fajfky. Nasládlý dým ho škrábal v krku. Několikrát se pokusil vyfouknout do letního vánku kroužek, ale nikdy se mu to nepodařilo a tak se vrátil k psaní. 

Myslím, že si zasloužíte vědět, co se stalo s Vaší dcerou.
Už je to několik týdnů, co jsem ji zavraždil a policie... No, upřímně policie je plná idiotů, kteří by mě nedopadli, ani kdybych se pod tenhle dopis podepsal. 

Nad tím se Albert musel usmát. Byl na sebe náležitě hrdý ! Vražda teprve šestileté Grace Buddové byla jeho tři sta devadesátá prvá. Nejen že na něj nikdo nikdy nepřišel, ale nikdo ho nikdy ani neoznačil za podezřelého, nebo nenašel jediný důkaz. A jak lépe takovou vraždu završit, než se vysmát zoufalé matce oběti ? Musel se pochválit za svou genialitu.   

Vše to začalo tak, že jsem Grace přinesl trochu sýra a jahod. Už v ten moment jsem byl rozhodnutý, co s ní udělám. S lidmi to je jako se psy. dejte jim pamlsek a hned k vám mají větší důvěru.  Ano, i Grace se chovala jako nějakej dementní čokl, protože svolila, že si mi sedne na klín, když jsme spolu svačili. Jídlo jí moc chutnalo mimochodem, takže se nemusíte bát, že by zemřela hladová. Po svačině jsem ji odvedl do té opuštěné továrny, kterou máte pár bloků od domu. Myslím, že to kdysi bývala prasečí jatka. Jak příhodné ! Bohužel jsem se to dozvěděl až po vraždě, jinak bych si s sebou vzal sekáček na maso. Ten, který používají řezníci. Takhle jsem se musel spokojit jen s obyčejnou sekerou. Tak či onak, obojím to dost bolí, moje milá paní Buddová. Zavřel jsem se do jedné z menších místností v továrně a řekl Vaší dceři, aby počkala venku s tím, že na ni za chvíli zavolám aby přišla. Slíbil jsem ji překvapení. Grace byla asi úplně blbá, když mi na tohle všechno skočila. Každopádně to jsou jen plus body pro mě, protože to znamená, že stejně hloupá budete nejspíše i Vy. Zvlášť, když k sobě do domu necháte vejít cizího dědka, vy krávo.

Svlékl jsem se do naha. Nechtěl jsem si umazat oblečení. Vše jsem úhledně složil do rohu místnosti a za záda si připravil svou malou sekyrku na dříví. Je po dědovi. Jediné, co mi odkázal. Zvláštní, nemyslíte ?  Zavolal jsem Grace, která po několika sekundách přiběhla. Asi byste se rozfňukala, kdybyste viděla, jak jí ten její úsměv zmizel z tváře, když mě uviděla. Chtěla utéct a hrozila, že vám to všechno řekne. Asi si pořád myslela, že ji maminka zachrání. Ale hovno ! maminka mezitím někde chlastala kafíčko a neměla ani tušení, že ji umírá dcera.
Uškrtil jsem ji. Přišlo mi to zábavnější, než rána sekerou. Navíc jsem nechtěl poškodit maso. S tím jsem ještě měl plány. hezky s sebou cukala, když ji z těla vyprchával život. Zlomil jsem ji vaz. Krásně to křupalo, když jsem ji hlavu stáčel do všemožných úhlů, jak se mi jen zachtělo. Vypadala komicky, ale asi byste se nesmála. Její mrtvolku jsem svlékl. Vaší dceři krásně voněly vlásky. Jako nějaké luční kvítí. Vymočil jsem se jí do úst, kdyby Vás to zajímalo.  

Její tělo jsem pak snědl. Zabralo mi to skoro devět dní, než jsem ji celou spořádal. Byla delikátní ! Mohl bych vám popisovat, jak chutnaly jednotlivé orgány, ale tuším, že z celého dopisu Vám je nejspíš mírně nevolno a detailů vás proto ušetřím. Chvíli jsem si hrál s nápadem, že Vás pozvu na oběd, ale bál jsem se, že bych se prozradil. Možná Vás povzbudí to, že jsem ji neznásilnil. Ani mrtvou ani živou. Upřímně to byla lákavá představa, ale nechtěl jsem si mrvit jídlo vlastními tělními tekutinami. To je trochu moc i na mě. 

Nejspíš teď brečíte a to je přesně to, co jsem chtěl. Děkuji ! Vražda Vaší dcery byl takový malý splněný sen. Jestli mě budete nějak otravovat, dojdu si i pro Vás, takže se radši hezky držte doma. 

S láskou vrah Vaší dcery. 

Albert se opřel o opěradlo židle a s pýchou se zahleděl na dopis. Tohle by tu krávu mělo dost rozhodit, chválil se v duchu. Ještě tentýž den vhodil dopis do schránky. Zvolil růžovou obálku se srdíčky, kterou naschvál postříkal přemírou dětského parfému "pro princezny". Míra sarkasmu, kterou do celého dopisu vložil, ho těšila. Do postele ulehl s pocitem, že dnešní den doopravdy nebyl promrhaný.