Kouzelná beruška a Černý kocour ✓

Prolog

(Prolog je sepsaná část dílu Počátek 1.část, proto ho klidně můžete přeskočit. Další díly jsou už však výplody mé fantazie 😉)

Marinette

,,Marinette, vstávej!" Z dokonalého snu mě probudil mámin hlas. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila stěny svého růžového pokojíčku. Proč mě máma budí? Vždyť jsou prázdniny.
,,Marinette, tak pojď, snídaně je na stole... " Tu mi to došlo. Dneska je 1. Září. Pomalu jsem vstala. Jakmile se má teplá chodidla dotkla studené podlahy, měla jsem chuť vlézt zpátky do postele, která hřála jako radiátor.
Odlepila jsem zadek od postele a přicupitala k veliké dřevěné skříní natřené na bílo. Jakmile jsem se nasoukala do bílého trička, černého sáčka a růžových kalhot, vlasy jsem si stáhla do dvou culíků červenými gumičkami a šla se dolů nasnídat.
,,Dobré ráno Marinette, " usmála se na mě máma a pohlédla na mě svýma hnědýma vlídnýma očima.
,,Dobré ráno, mami, " řekla jsem a políbila ji na tvář, přičemž mi neuniklo, že jsem už skoro větší než ona. Z lednice jsem si vytáhla mléko, že skříňky lupínky a vzala pomeranč.
,,Doufám, že zase nebudu ve třídě s Chloe Bourgeoisovou, " vzdychla jsem a zamířila ke stolu.
,,Potřetí? To snad ne." Kdyby tak máma věděla...
Došla jsem ke stolu. Když jsem však chtěla položit pomeranč na stůl vedle misky, vyklouzl mi z ruky. A už to začalo. Pomeranč spadl na okraj misky, přičemž ji překlopil, takže se lupínky rozsypaly. Poté převrhl sklenici s džusem a nakonec narazil do krabice mléka, které se převrhlo a začalo téct na zem. Klasika. Při pohledu na tu spoušť jsem vzdychla.
,,Já... Omlouvám se. Jsem to ale nešika. " Poraženě jsem sklopila hlavu. V tu chvíli mě někdo popadl za ramena a objal mě. Máma.
,,Nic se nestalo, " konejšila mě svým jemným hlasem. Vzala hadr a začala s ním utírat zem. Popadla jsem mléko a velmi opatrně ho nalila do misky. Ach jo, ta má nešikovnost snad nikdy neskončí.
,,Dobré ráno, " ozval se ode dveří energický hlas.
,,Ahoj tati, " oplatila jsem mu pozdrav.
,,Jak jsme se vyspinkali? "
,,Vcelku dobře. " Taková lež. V reálu jsem se nevyspala vůbec dobře. Skoro celou noc mě honila Chloe, a když jsem si konečně myslela, že jsem jí utekla, spatřila mě Sabrina a běžela Chloe prozradit můj úkryt.
,,Jo a tady máš ode mě něco k prvnímu dni, " ozval se táta, hnědovlasý obr, a podal mi krabičku s makronkami. No jo, táta je pekař a také cukrář.
,,Díky tati, " řekla jsem a políbila ho na tvář. Pak jsem popadla svoji tašku a s pozdravem opustila dům. Cestou jsem přemítala nad tím, s kým budu ve třídě. Doufala jsem, že ne s Chloe.
,,Do háje, " zaklela paní s kočárkem a tím mě uvedla do přítomnosti. Stála jsem u semaforu, na kterém právě přeblikla červená barva. Do háje. Já měla na semafory fakt smůlu. Právě jsem si chtěla prohlédnout ostatní lidi stojící se mnou na chodníku, když jsem spatřila, jak z druhé strany do silnice vstoupil starý pán s kytičkovanou košilí. Na nic jsem nečekala. Bez váhání jsem se vrhla do silnice, popadla staříka a strhla ho na chodník. Auto nás těsně minulo. Ufff. ,, Děkuji vám slečno," ozval se stařík a upřel na mě pohled.
,,Ale to je pohroma," řekl zděšeně při pohledu na rozbité se makronky, které jsem při záchraně nechtěně upustila na zem.
,,Ale to nic, na pohromy jsem zvyklá a navíc mi jich pár zbylo," mávla jsem nad tím rukou. ,,Hlavně že jste v pořádku." Stařík se na mě usmál vlídnýma očima a vzal si ode mě jednu .
,,Hmm, jsou lahodné," povzdechl si blaženě.. Náhle jsem zaslechla školní zvonění.
,,Ale ne, přijdu pozdě!" Naposledy jsem pohlédla na staříka se slovy: ,,Přeji vám hezký den!" a pádila jsem do školy...

Jakmile jsem vešla do třídy, posadila jsem se do druhé lavice blíž u dveří. Tady jsem seděla i minulý rok. Náhle však jsem zaslechla něčí hlas. Hlas mně dobře známý. Hlas Chloe Bourgeoisové.
,,Hele Marinette, tady sedím já," řekla vyšší blondýna ve značkovém oblečení a vysokým culíkem.
,,Ale Chloe, já jsem tady seděla minulý rok..."
,, Nový rok, nová místa, " řekla Sabrina, zrzka s mikádem, bílou čelenkou ve vlasech a červenými brýlemi.
,,A dnes navíc přijde Adrien, který si sedne do první lavice, takže uvolni místo a běž si sednout za tou novou," řekla Chloe panovačně a ukázala na novou dívku s hnědými vlasy po lopatky černými brýlemi.
,,Kdo je Adrien?" zazněla do napjatého ticha má otázka. Chloe se podívala na Sabrinu a obě vyprskly smíchy.
,,Ty nevíš, kdo je Adrien? Ze které díry tě to vyhrabali? A já jsem jeho nejlepší kámoška, on mě zbožňuje. Tak se zvedni a běž si sednout do té první lavice. " Koutkem oka jsem náhle zaznamenala pohyb. Nová dívka se zvedla a došla k nám.
,,Hele, kdo tě tady zvolil královnou? "
řekla a pohlédla na Chloe.
,,A hele, koukni Sabrino, máme tady letos pachatelku dobra," ušklíbla se Chloe. Poté se znovu obrátila k té nové a upřela na ni pohled.
,,A copak chceš udělat supernováčku? Oslnit mě těma lupama? "
,,Chtěla bys to zjistit? Pojď sem. " Dívka mě popadla za paži a dotáhla do první lavice.
,,Klídek kočko, o co jde?" otázala se mě, jakmile jsme se usadily.
,,Kéž bych ji uměla tak odpálkovat jako ty..." povzdechla jsem a upřela pohled na dřevěnou lavici před sebou.
,, Spíš jak to dělá Majestia. Ta totiž tvrdí, že zlo vítězí jenom tehdy, když ti dobří vůbec nic nedělají. To znamená, že ta holka támhle je zlo a my jsme ti dobří. Nemůžeme ji tolerovat," řekla dívka a upřela na mě uklidňující pohled.
,, Tak to se ti lehko řekne, jenže ona mi děsně řada ničí život."
,, To protože ji necháš. Chce to větší sebedůvěru, " řekla a poplácala mě po rameni. Vzala jsem poslední makronku a rozpůlila ho. Jednu půlku jsem pak podala hnědovláska.
,,Jsem Marinette. "
,,Alya. " A takhle začalo naše přátelství...

Ahojky, předem se omlouvám za chyby, bez nichž se tento příběh určitě neobejde 😅. Tohle, jak jste určitě pochopili, je scéna z
Počátku 1, která vás má uvést do děje 😉. Následující díly už budou smyšlené, takže se nebojte, že budete celou dobu číst pouze přepsané díly 😁. Doufám, že vás
to bavilo.

Rakketka 🚀