Kouzelná beruška a Černý kocour ✓

Pisatelka

O rok, pár měsíců a dnů později...

Marinette
,,Ahoj Marinette! Nebudeš mi věřit, co se mi včera stalo, " křikla na mě zadýchaná Alya, jakmile vběhla do třídy. Dnes jsem byla ve škole dřív než ona. Úspěch -poprvé.
Alya si rychle vytáhla francouzštinu
a obrátila se ke mně s nedočkavým pohledem.
,,Tak povídej, " vyzvala jsem ji. Samozřejmě jsem věděla, co mi poví.
,,Beruška mi včera popřála ke svátku!" vyhrkla Alya a rozsvítily se jí oči.
,,No tak to je super! Počkej... ty jsi měla včera svátek? " Odpověď jsem znala už předem. Samozřejmě že měla, ale v tom včerejším spěchu (s kocourem jsem bojovala proti pošťákovi, kterého posedl akuma) jsem na to úplně zapomněla. Aspoň v Marinettině verzi.
,, Jo... "
,,Tak to ti zpětně přeji vše nejlepší. "
,,Díky. " Alyu to zřejmě potěšilo, ale ne tolik, jako přání od Berušky, vlastně ode mě.
,,Jo a kočko, víš o tom, že má za týden Adrien narozeniny? " zeptala se mě Alya.
,,Samozřejmě že to vím, myslíš si, že bych na to zapomněla?" Alya se usmála.
,,Ty a zapomenout na Adriena? To tak!" Obě jsme se zasmály.
,,Jo a už víš, co mu dáš?" koukla na mě nedočkavě.
,, Jasně že jo, dárek už mám připravený měsíc předem," zazubila jsem se na ni a šibalsky na ni mrkla.
,,A co pro něj máš? Povídej."
,,Ne, nech se překvapit. Překvapení máš ráda, že?" popíchla jsem ji.
,, Marinette! Víš, jak nesnáším čekání na překvapení. Tak dobře, ale musíme Adrienovi připravit oslavu."
,, Jo, jenže jak chceš přemluvit jeho otce?" povzdechla jsem si a podepřela si hlavu rukou.
V tu chvíli se mihl stín u dveří a do třídy nakráčela Chloe se Sabrinou.
,, Jo a víš co je strašné? Že se mi při chůzi do školy zničil účes. "
,,Vždyť se vozíš limuzínou, " prohodila jejím směrem Alya. Chloe na ni upřela oči a odfrkla si.
,,Jenže z toho auta musím před školou vystoupit a ujít asi dvacet kroků. A mezitím se může stát cokoliv. " Chloe si sedla do lavice a pak utrousila směrem k Sabrině :
,,Asi řeknu řidiči, ať mě vozí úplně ke škole. Jakože až ke schodům. Vždycky mě vyhodí z limuzíny asi pět metrů od školy a já si pak zbytečně namáhám nohy a vítr mně vždy zničí účes. Vsadím se, že mi to ten řidič dělá schválně. Asi mu dám padáka. Jo a taky bych mohla říct řediteli, aby nám dal jinou třídu, nějakou v přízemí, protože mě ty schody jednou zabijou. Je jich přesně třicet dva, ale kdo by to počítal." Ach ta Chloe. Nino sedící před námi se plácl do čela. Přesně v ten moment vstoupil do třídy ten nejbáječnější, nejúžasnější, nejkrásnější, nejmilejší, nejoblíbenější, nejšikovnější, nejtalentovanější, nejusměvavější, nejkouzelnější, nejmňamóznější, nejchytřejší, nejatletičtější, nejrozkošnější, nejdelicióznější, nejmilovanější, nejblonďatější, nejsladší, nejhodnější, nejlepší a nejzelenoočejší člověk na světě. Jo a ještě nejvíc sexy. Adrien Agreste.
,,Ahoj Adrienku, jak jsi se včera měl? " vykřikla Chloe a vrhla se mu kolem krku. S nechutí jsem se otřásla. Ta nejhorší osoba objímá toho nejlepšího člověka na světě. No fuj. Vlastně asi třetí nejhorší. Vedl stále Lišaj a druhé místo si křečkovala Lila, hnědovlasá blbka. Jo a ještě jsem zapomněla na Kagami... další blbka. Ta byla v mém žebříčku na 2,5 místě. Prostě před Chloe. Kagami mi sice neničila život každý den, ale byla daleko nebezpečnější než Choe.
,,Tak se už uklidníme a začneme," ozvala se náhle učitelka Bustierová, která vešla do třídy hned po Lile. Vrhla jsem na Lilu naštvaný pohled. Ta se na mě škodolibě usmála a sedla si do poslední lavice u okna. Upřímně jsem doufala, že by mohla být Lila dneska nemocná, ale nebyla.
,, Tak, uděláme docházku. Adrien Agreste."
,,Tady."
,, Alya Césaire"
,,Tady."
Poklepávala jsem si tužkou do sešitu a koukala na Adriena.
,,Dneska to Adrienovi obzvlášť sluší," řekla jsem si potichu pro sebe.
,, Chceš říct, jako obvykle," pousmála se na mě Alya. Jo, jako obvykle. Znovu jsem se podívala na jeho zlaté vlasy. Najednou se ke mně otočil, usmál se na mě a já čekala, až mě políbí. Otevřel pusu a já zadržela dech.
,, Marinette, " pronesl sladkým hlasem, ,, m" iluju tě, doplnila jsem ho v duchu, ,,áš říct tady," řekl prostě.
To mě dokonale probralo z mého snění.
,, Eh, tady," špitla jsem a podívala se na Bustierovou.
,,Tak to bychom měli. Kdo mi řekne, co jsme probírali minule?"