Kouzelná beruška a Černý kocour ✓

Kde je Lišaj?

Kocour
To, co jsem viděl u Eiffelovky, mi vyrazilo dech. Ihned mě však napadlo, že těch devatenáct Lišajů je jen iluze, pouze jeden je ten pravý. Nebo je všech dvacet iluzí a pravý Lišaj na nás číhá v nějakém temném koutě.
,, Myslím, že je to iluze," napadlo Berušku stejné vysvětlení této situace. Přikývl jsem a rozhlédl se. Něco se mi ale na situaci nezdálo.
,, Lišaji, ukaž se!" vykřikla Beruška a rozběhla se proti nim. Pak hodila po jednom své jojo, to se však odrazilo na dalšího a zase ba dalšího. Žádný Lišaj však nezmizel, takže se nemohlo jednat o iluzi.
,, Co to..." Jeden z Lišajů chytil Berušku za zápěstí, další jí vzal jojo a vytrhl z rukou.
,, Beruško!" vykřikl jsem, na nic nečekal a běžel jí na pomoc. Jedním kopem jsem sejmul dva Lišaje, z čehož jeden držel Berušku. Až pozdě jsem si uvědomil, že nás mezitím stihli obklíčit.
,, Kocoure, nemám své jojo," vyhrkla Beruška a začala se rozhlížet kolem.
,, Tam je!" vykřikl jsem a ukázal na zem, kde se válelo. Skočil jsem po něm a hodil ho Berušce. Ta ho s elegancí chytila. Jako vždy. Poté jsem udeřil do Lišaje, který se po mně začal sápat. Takhle jsme s nimi chvíli bojovali a odráželi jejich útoky. Tu však jsem si všiml něčeho zvláštního.
,, Nezdá se ti, že je jich čím dál víc?" zeptal jsem se jí potichu.
,, Máš pravdu, Kocoure. Ale jak je to možné?" Něco mě napadlo. Udeřil jsem silně jednoho Lišaje do hrudi. Lišaj padl na zem. Chvíli se nic nedělo, pak však z něj vystoupil další Lišaj a oba se společně zvedli.
,, Množí se, když jim něco uděláš," došlo Berušce.
,, Což znamená, že na ně nemůžeme zaúto..." V tu chvíli jsem koutkem oka zahlédl nějaký pohyb. Otočil jsem se zrovna ve chvíli, kdy se na mě zezadu vrhla Mayura.
,, Pozor Beruško!" křikl jsem a strhl ji na stranu. V tu chvíli nad Beruščinou hlavou prolétla Mayuřina ruka, která se nejspíš chystala chňapnout po jejích náušnicích.
,, Musíme se vzdálit," špitla mi Beruška do ucha.
,, Jak si přeješ, má dámo." Chytil jsem ji okolo pasu, prodloužil tyč a za pár sekund jsme měli rozhled na celou Paříž.
,, Na Eiffelovku," rozkázala Broučínka a já jí samozřejmě vyhověl. Oba jsme ladně dopadli na plošinu.
,, Nemáme moc času," řekla starostlivě Beruška a vyhodila nad sebe jojo.
,, Štěstíčko!"

Beruška
Do rukou mi spadla jakási stará kniha. Rychle jsem ji otevřela a to, co jsem spatřila, mi vyrazilo dech. Byl tam recept na posílení Beruščiných a Kocourových schopností. Bylo mi hned jasné, co musím udělat.
,, Kocoure, pojď se mnou. Musíme navštívit Mistra Fu." Parťák se na mě nechápavě zadíval.
,, To od něj máme ty makronky a camembert, který nám dává například schopnost dýchat pod vodou. Chápeš?" Kocour přikývl, bylo na něm však vidět, že mě moc nechápe.
,, Tak pojď," zavelela jsem a hodila svým jojem po nejbližší budově. Něčí hlas mě však zarazil.
,, Beruško, Kocoure," ozvalo se neznámo kde. Lišaj.
,, Vyzývám vás na poslední bitvu. Když vyhraju, vezmu si vaše mirákula. Když mě porazíte vy, odevzdám já vám své mirákulum." Nastala chvíle ticha.
,, Musíte mě však najít. Celou dobu vás však bude pronásledovat Mayura a těch pár Lišajů, které jste viděli u Eiffelovky. Máte na to hodinu. Pokud mě do hodiny nenajdete, čeká celou Paříž zkáza." Nervózně jsem pohlédla na Kocoura.
,, Musíme si pospíšit."

Klep, klep! Zaklepala jsem na dveře a čekala. Byla jsem sama, Kocour na mě čekal před budovou. Najednou se pomalu otevřely dveře a já rychle vklouzla dovnitř.
,, Beruško, slyšel jsem vzkaz od Lišaje," vychlil na mě Mistr Fu, jakmile za námi zapadly dveře.
,, Mistře, " pomalu jsem ho oslovila. Upřel na mě své vřelé oči.
,, Mám nějaký recept na lektvar, který by měl mě a Kocoura posílit. Dalo mi ho štěstíčko." Mistr překvapeně otevřel pusu, hned se však vzpamatoval.
,, Dobře. Dej mi ten recept, vyber si mirákula a dej je svým přátelům. Mezitím zkusím umíchat lektvar." Přikývla jsem a vzala si mirákulum lišky, želvy, včely, hada, opice a dráčka.
,, Za chvíli jsem zpátky!" křikla jsem na něj a vyběhla z bytu.
,, Tikki, tečky!" Rychle jsem se proměnila zpátky, aby mě Kocour nepoznal, a vyběhla z paneláku.
,, Kocoure, předej mirákulum Ninovi, Chloe a Kagami a pak se co nejrychleji vrať zpátky. Není čas." Do otevřené dlaně jsem mu položila mirákula a odletěla směrem ke škole. Tam jsem ke svému štěstí našla ty, pro které jsem měla mirákula.
,, Alyo, Kime, Luko, potřebuji vás," vyhrkla jsem, jakmile jsme se ocitli u skříněk, kam jsem je zatáhla.

S Kocourem jsme se sešli před domem Mistra Fu.
,, Dál půjdeme jednom my s Kocourem, vy se teď nejlépe proměňte zpět, abyste nepřitáhli pozornost," řekla jsem a zatáhla Kocoura do domu.
,, Fajn, a teď my."
,, Jak to chceš udělat, abychom se před sebou neodhalili?" zeptal se Kocour a upřel na mě své smaragdové oči.
,, Pojď se mnou, to vyřešíme později," pokynula jsem a zaklepala na dveře, které se hned otevřely.
,, Beruško, Kocoure. Mám pro vás lektvar." Mistr podal každému lahvičku s čirou tekutinou. Šla jsem do vedlejší místnosti a proměnila se zpět na Marinette.
,, Tikki, tahle tekutina by tě měla posílit," zašeptala jsem a podala Tikki lahvičku. Ta ji vypila až do dna.
,, Tak co?" Byla jsem nervózní.
,, Myslím, že je to ono," usmála se na mě Tikki a já si oddychla.
,, Fajn, Tikki, tečky!" Jakmile jsem se transformovala, přešla jsem zpět do hlavní místnosti. Kocour už byl také transformovaný.
,, Tak jdeme na to," mrknul na mě.
,, Tikki, posílit!"
,, Plaggu, posílit!" V tu chvíli mi tělem projela vlna nové energie. Cítila jsem se dvakrát lehčí.
,, Tento lektvar by měl zdvojnásobit vaši rychlost," řekl Mistr Fu.
,, Tak jdeme, Beruško..." Mistr ho však zarazil nataženou rukou.
,, Ještě jsem nedomluvil. Oba dva byste měli být schopni použít vaši schopnost dvakrát." Ta slova mě zarazila. Znamená to snad, že můžu použít své štěstíčko dvakrát?
,, Tak to je super!" zavýskl Kocour a už už se chystal k odchodu.
,, Počkej, Kocoure. Nevíme, kde máme Lišaje hledat," zarazila jsem ho.
,, Musíme vycházet z minulosti," zamyslel se Mistr Fu.
,, Beruško, zamysli se nad tou knihou," řekl Mistr tajuplně a mrknul na mě. Po očku jsem se koukla po Kocourovi a dle jeho výrazu usoudila, že neví, o co jde. Kniha? Jaká knih... Á, zřejmě ta, kterou měl u sebe Adrien. Takže jestli si Mistr myslí, že by její majitel mohl být Lišaj, tak...
,, Myslíte, že by to mohl být Gabriel Agreste?" opatrně jsem se ho zeptala. Kocour se v tu chvíli prudce nadechl.
,, To si doopravdy nemyslím," nesouhlasně zavrtěl hlavou Kocour.
,, A proč ne?"
,, Byl přeci zakumatizovaný," namítl. To byla pravda.
,, Ach jo, kde máme tedy začít?" zaskuhrala jsem a koukla na hodiny visící na stěně. Máme půl hodiny.
,, Co třeba zkusit vylákat Lišaje ven?" napadlo Kocoura. To by možná šlo, ale...
,, Jak ho chceš vylákat ven?" zajímalo mě.
,, Musíme se nejprve postarat o Mayuru a těch pár Lišajů..."
,, No jasně, ale co pak?"
,, Pak..." Kocour se zarazil.
,, Myslím, že vím," usmála jsem se na něj a popadla ho za ruku.
,, Ale musíme už jít, čas běží."

Ahojky.
Možná jste si všimli, že je tato kapitola trochu kratší, ale to je úmysl 😏 Jinak nevím, co bych napsala, tak se mějte a snad se mi povede vydat příští kapču co nejdřív.
Vaše 🚀