Kouzelná beruška a Černý kocour ✓

Bazén

Marinette
Jakmile jsem se vrátila domů, unaveně jsem klesla na židli.
,, Ach jo, musím ještě udělat ten úkol do fyziky," povzdechla jsem si a ze školního batohu vylovila sešit, ve kterém jsme měli úkol zadaný.
,, Tak já ti s tím pomůžu," ozvala se Tikki. S úšklebkem jsem na to červené stvořeníčko pohlédla.
,, Ty tak, víš jak to dopadlo minule, když jsi mi pomáhala s fyzikou," řekla jsem a pozvedla obočí. Když mi minule Tikki pomáhala, řekla mi, že vzorec pro výpočet polohové energie je hmotnost krát čas krát délka. Přitom je to hmotnost krát tíhová síla krát výška. Já použila Tikkiin vzorec a no... prostě to dopadlo špatně. Rozebírat to do podrobností nemusíme.
Vzala jsem si tedy propisku, sešit a začala počítat, když mi náhle zazvonil mobil. Na displeji jsem spatřila Alyinu fotku. Hovor jsem tedy přijala.
,, Čau Kočko, kde seš? Já a holky tě čekáme před bazénem. Žes na to zase zapomněla" Do háje. Úplně jsem zapomněla, že jsme se s holkama domlouvaly, že půjdeme plavat.
,, Álé, jasně že jsem nezapomněla," řekla jsem a pohlédla očkem na Tikki, která zakroutila hlavou. No jo, být superhrdinkou vyžaduje i určité oběti.
Jako třeba to, že člověk tu a tam na něco zapomene, jelikož má hlavu plnou zachraňování Paříže.
,, Už jsem na cestě," křikla jsem do mobilu a zavěsila.
,, Je ti jasné, že musíš být před bazénem do pěti minut?" Zeptala se mě Tikki s pozvednutým obočím.
,, Pro Marinette by to bylo nemožné stihnout, ale pro Berušku je to jen otázka dvou minut." Rychle jsem popadla věci a naházela je do batohu.
,, Tikki, tečky!"

Když jsem doběhla před bazén, holky zrovna o něčem horlivě diskutovaly. Jakmile mě Alya zahlédla, vesele na mě zamávala.
,, Čau Kočko, mám pro tebe dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. "
,, Neříkej, že je dneska zavřeno."
,, Neboj, tak hrozné to není. Mám začít tou dobrou nebo tou špatnou?"
Zamyslela jsem se.
,, Tak tou dobrou." Alya si posunula brýle na nose.
,, Tak fajn. Ta dobrá je, že Adrien je na bazéně také." Alya se na chvíli odmlčela. Ihned se mi rozsvítily oči. No to snad není možné!!! Uvidím Adriena v plavkách! Určitě má hrozně moc svalnatou postavu! Musím ho pozvat do kina, tam ho políbit, vyznat mu lásku a Adrien mi ji bude opětovat. Pak půjdeme na několik dalších rande, pak mě požádá o ruku, vezmeme se, budeme mít spolu tři děti a psa...ne, kočku...ne, křečka!!! A pak...
,,Ta špatná je, že je tam i
Lila. " V tu chvíli se mi všechny plány rozpadly jako makronky, které jsem posledně dělala. Nevěřícně jsem se na ni podívala.
,, To si děláš srandu, ne? To je snad ještě horší, než kdyby bazén dneska zavřeli. "Alya se na mě chápavě podívala.
,, Ber to pozitivně. Aspoň zase uvidíš Adriena. " Povzdechla jsem si. Alya měla pravdu. Aspoň uvidím Adriena. A v plavkách.
,, Tak holky, už jsme všechny. Jdeme dovnitř?" zeptala se nás s nadšením Milene. Otevřely jsme tedy dveře od bazénu a vešly dovnitř.

Skočila jsem a v mžiku mě obklopil chlad. Měla jsem pocit, jako by se kolem mě ovinulo tisíc ledových chapadel a táhly mě dolů. Nechala jsem se jimi stáhnout až k samému dnu, než mi začal docházet kyslík. Pak jsem se jedním kopem vyšvihla směrem nahoru, protla hladinu vody a konečně se nadechla vzduchu. Alya se zrovna chystala skočit že skokanského můstku, avšak jsem jí zavazela. Odplavala jsem tedy ke kraji a dívala se na Alyu, která se právě řítila k hladině. Jakmile jsem ji však spatřila, bylo mi jasné, že skočila placáka. A Alya nezklamala. Plesk!
,, Aú!" Vyjekla a doplavala mě.
,, Tak ten byl povedenej," mrkla jsem na ni a očekávala, že mě zpraží pohledem. Alya se však zasmála.
,, To mi povídej, však jsem ho taky trénovala pár let." Obě jsme se zasmály.
,, Ahoj holky, nejdete si někdo zaplavat? " řekl Nino, který se zčistajasna objevil za Alyou.
,, Jasně že jdu!" zavýskla a koukla na mě. Už jsem měla chuť říct že ne, avšak jsem si všimla, že se k nám přidal i Adrien.
,, Já taky!" rychle jsem vyhrkla a vylezla z bazénu. Avšak moc rychle jsem se postavila a v poslední chvíli si všimla, že je zem celá mokrá. Kluzká. Cítila jsem, jak mi nohy kloužou a hlava mi padá níž a níž. Mé ruce vlály vzduchem. Zavřela jsem oči a čekala na jediné. Na bolestivý pád na zadek, který mi na pár dnů znemožní pohyb. Budu se po škole pajdat a Adrien se při pohledu na mě rozhodne přestoupit na jinou školu. Nebo ještě hůř, řekne, abych přestoupila já. A nebo řekne, ať rovnou odjedu z Paříže. Tak. A budu žít do smrti někde v malé francouzské vesničce. Napořád.
Avšak náhle mě zachytily něčí silné ruce a nepustily mě. Podívala jsem se na svého zachránce. Do těch jeho kouzelných zelených očí, ve kterých by roztály i ty nejpevnější ledy. Ledovce. Až tak byly hřejivé.
,, Jsi v pořádku?" zeptal se mě jemně Adrien a pohodil svou blonďatou hlavou. Jako ve zpomaleném filmu jsem viděla, jak se jeho vlasy odlepily od čela, pomalu se zhouply nahoru a zase jemně dosedly zpět na čelo.
,, J-Jo, jsem v-v pohodě," zakoktala jsem a uhnula pohledem. To mé koktání už tak elegantní nebylo.
,, Díky," vypravila jsem ještě ze sebe a rychle následovala Alyu s Ninem, kteří si to už šinuli k plaveckému bazénu.

Adrien
Marinette se mi zdála celou dobu zamlklá. Poté, co jsem ji zachytil a zachránil před ošklivým pádem, se na mě jen stydlivě usmála a zdálo se mi, že se mi vyhýbá pohledem . Proč? Že by mě pořád nesnášela jako dřív? Při té myšlence mi bylo smutno. Nechci v Marinette ztratit kamarádku.
,, Adriene," vyrušil mě z přemýšlení Nino. ,, Dáme si závod! Co ty na to?"
,, Jasně, ale prohraješ na plné čáře!" Doplaval jsem Nina a připravil se.
,, Počkejte kluci, můžeme se s Marinette přidat?" zeptala se nás Alya a dloubla do Marinette.
,, Jasně, pokud vám nevadí, že prohrajete," usmál se přidrzle Nino a mrkl na mě.
,, To se ještě uvidí!" vyhrkla Marinette a zaujmula místo vedle mě.
,, Tak jo, připravit...ke startu...pozór......... teď!" Všichni jsme na povel vystartovali. Rychle jsem kopal nohama a zabíral rukama. Nádech, tempo, výdech. Nádech, tempo, výdech. Koutkem oka jsem si všiml, že Nino s Alyou se drží vzadu. Jediný, kdo mi byl v patách, byla kupodivu Marinette. Plaval jsem, jak nejrychleji jsem mohl, avšak pomalu mě doháněla. Pět metrů. Pořádně jsem kopl nohama a opět se ocitl před ní. Čtyři metry. Nádech. Tempo. Tři metry. Zabral jsem rukama. Marinettiny narovnané ruce byly v poloze mé hrudi. Dva metry. Pořádně jsem kopl. Jeden metr. Marinette mě už neměla šanci dohnat. Vítězně jsem se dotkl okraje bazénu a zamával na ostatní. Marinette byla sotva dvě sekundy za mnou. Musel jsem uznat, že tohle jsem od ní nečekal.
,, Seš dobrá, " pokývl jsem uznale a usmál se na ni. Měl jsem pocit, že se začervenala, ale asi to byl jen můj pocit.
,, Díky, ale ty jsi byl lepší," řekla a ohlédla se po těch dvou, kteří mezitím doplavali.
,, Marinette, jak to děláš?" vyhrkla Alya. Marinette nechápavě zvedla obočí.
,, Co jak dělám?"
,, Jak to, že jsi tak rychlá? Vždyť jediný pohyb, který přes celý den vykonáš, je dobíhání do školy."
,, No jo, měla bys taky začít dobíhat."
Alya užasle zakroutila hlavou.
,, Kočko, ale vážně, jaktože máš takovou kondičku?" Marinette se potutelně usmála.
,, Staré čínské tajemství." Po těchto slovech jsem si vybavil starého mistra, který mi svěřil mirákulum kocoura. V tu chvíli ve mně cosi hrklo. Nemohl jsem však přijít na to co. Měl jsem však zvláštní pocit, že jsem se ocitl blízko něčeho tajemného. Něčeho...
,, Adriene, tak ráda tě zase vidím," zaslechl jsem náhle číši pištivý hlas, který mě tak drsně vytrhl z víru myšlenek. Jestli jsem byl něčemu blízko, tak se to v mžiku ztratilo. S otráveným výrazem jsem pohlédl na Lilu.
,, Ehm, ahoj Lilo," sebral jsem zbytky své slušnosti a pozdravil ji. Teď jsem na Lilu doopravdy neměl náladu.
,, Nechtěl bys jít zítra do kina?" zeptala se mě Lila a udělala na mě psí oči.
,, Promiň Lilo, ale otec mě nepustí a navíc..."
,, Tvůj otec to nemusí vědět, Adriene," řekla s potutelným výrazem. Zavrtěl jsem však hlavou.
,, A navíc se musím zítra učit čínštinu," ukončil jsem naši debatu a otočil se k ní zády. V tu chvíli jsem si všiml, že Marinette propaluje Lilu zvláštním pohledem, jako by v něm byla špetka znechucení a žárlivosti. Tuto vizi jsem však hned zahnal. Byla to prostě blbost. Koukl jsem se na hodiny. Byly čtyři hodiny a padesát dva minut. Za osm minut mě vyzvedne můj bodyguard.
,, Hele, už budu muset jít," povzdechl jsem si a zamával trojici.
,, Tak zítra ve škole," zazubil se na mě Nino. Vešel jsem do šatny a rychle se převlékl. Pak jsem doběhl k turniketu, který mě celou minutu odmítal pustit a přesně v pět jsem stál připravený před budovou bazénu. Čekal jsem minutu. Dvě. Tři. Pět. Sedm. Dvanáct minut. Můj bodyguard se však nedostavil. Bylo to zvláštní. Vždycky tu byl s předstihem. Avšak tentokrát ne. Něco se muselo stát. Rozhodl jsem se tedy, že zavolám otci. Vytáhl jsem mobil a vytočil jeho číslo. Telefon zvonil, ale nikdo ho nezvedal. Jestli jsem se užíral předtím, teď jsem už přímo šílel. Musím jednat! Chystal jsem se vrhnout za nejbližší roh, z bazénu však vyšla Marinette.
,, Adriene, co tu ještě děláš?" zeptala se zmateně a upřela na mě své tmavé oči. Až teď jsem si všiml, jak krásné jsou. Někdo, nemohl jsem si však vybavit kdo, měl také takové krásné oči...
,, Bodyguard pro mě nepřijel. Zkoušel jsem volat otci, ale ten mi to nezvedl. Něco se muselo stát. " Marinette souhlasně přikývla. Náhle se zatáhlo nebe. Podíval jsem se vzhůru. Dříve modré nebe teď zářilo směsicí modré a černé barvy.
,, Marinette, musím jít...eh...do drogerie, jo, musím jít do drogerie. Schovej se, ne, blbost. Utíkej domů a tam se schovej." Nechtěl jsem tu nechávat Marinette samotnou, ale co mi zbývalo? Musím zachránit Paříž! Zalezl jsem tedy za nejbližší roh a řekl: ,, Plaggu, drápky!"

Ahoj, Ahoj!
Tak jak se vám kapča líbila? Omlouvám se všem, kteří četli a na konci narazili na nedokončený konec, jaksi se mi totiž smazal a všimla jsem si toho až dnes. Takže teď je to už dopsané! Jinak budu ráda za vše, vy víte co, nechce se mi to rozepisovat, a zase u další kapitoly!
Vaše 🚀