Kouzelná beruška a Černý kocour ✓

Závod

Marinette
Už uběhly tři dny od doby, kdy jsem naposledy viděla Kocoura. Od té naší procházky nic. Žádné zprávy o něm ani o nikom zakumatizovaným. Bylo to divné. Měla jsem zlé předtuchy. Každopádně teď jsem se jimi zabývat nemohla. Teď mě zajímal pouze dnešní školní závod. Šlo o to, že nás žáky učitelé první hodinu vylosovali do dvojic, ve kterých měl proběhnout závod po Paříži. Bylo celkem deset stanovišť, které měla každá dvojice obejít a poté se vrátit do školy.
,, Marinette, pohni si, nebo přijdeš pozdě do školy!" křičela mi do ucha už asi pět minut Tikki.
,, Jenže já nevím, kam jsem si dala kabelku," povzdechla jsem si a znovu přehrabávala celý šatník.
,, Aha. A co je to, co máš pověšené na ramínku? " ozvala se hned má kwami a plácla se svou miniminiručičkou do svého miničelíčka.
,, Eh, tak té jsem si nevšimla," usmála jsem se na ni, popadla rychle kabelku a vysprintovala z domu.
,, Marinette, a víš, co je dneska za den?" zeptala se mě Tikki, když jsem stála na červenou.
,, Samozřejmě že vím! Středa. Tikki, nemám sklerózu."
,, Asi máš. Dneska má totiž někdo narozeniny..." V tu chvíli mi to docvaklo. Dneska má Adrien narozeniny!!! Rozhodla jsem se v okamžiku, kdy na semaforu blikla zelená. Rozběhla jsem se zpátky domů, tak popadla dárek pro Adriena a utíkala do školy. Naštěstí zrovna opět blikla na semaforu zelená, takže jsem byla ve třídě se zvoněním.
,, Čau Marinette, už jsem si myslela, že to nestihneš," pozdravila mě Alya.
,, Přišla bych ještě dřív, kdybych se nemusela vrátit pro dárek pro Adriena," zašeptala jsem a poklepala na svou kabelku, která byla narvaná k prasknutí. Alya jen zavrtěla hlavou. V tu chvíli vešla do třídy Bustierová.
,, Dobrý den, žáci, jak jistě víte, dnes se koná každoroční školní závod po Paříži. V první řadě budete rozlosováni do dvojic, pak se půjdete nahlásit ke vstupu do školy, kde vám dají instrukce a řeknou, kolikátí jste na řadě a pak počkáte, až na vás dojde. Takže, teď si každá dívka vylosuje z téhle bedýnky jméno nějakého chlapce, se kterým bude soutěžit." Učitelka vytáhla z brašny krabičku s papírky. Všechny jsme se u ní shromáždily a postupně si tahaly papírky. Když došlo na mě, zatajila jsem dech. Pomalu sáhla do krabice, chvíli se přehrabovala a nakonec uchopila lístek a vytáhla ho.
,, Tak, a teď se můžete podívat a rozřadit se do dvojic," řekla slečna Bustierová, jakmile všechny dívky měly papírek. Pomalu jsem ho rozevřela a pohlédla na jméno na papírku. NEIRDA. Co? Co to...?
,, Kočko, máš to naopak," zašeptala Alya a otočila můj papírek. ADRIEN. Adrien!!! Já si ho vážně vylosovala? Jupí! Rychle jsem došla k jeho lavici a ukázala mu papírek.

Adrien
Byl jsem rád, že jsem skončil s Marinette. Popravdě jsem se obával, že si mě vylosuje třeba taková Chloe nebo Lila. Hned poté, co jsme se rozřadili, jsme se šli nahlásit, dostali jsme číslo 99 a čekali, až budeme na řadě.
,, Ehm," ozvala se najednou Marinette.
,, Adriene, no chtěla jsem se t-tě zeptat...jestli bys nechtěl po závodu ještě chví-chvíli zůstat ve škole." Překvapeně jsem na ni zamrkal. V tu chvíli jsem si uvědomil, že můj bodyguard počítá s tím, že ve škole skončím jako normálně. Dnes se však končilo o dvě hodiny dřív.
,, No, teoreticky bych mohl, budu však muset ještě zavolat svému bodyguardovi, aby pro mě přijel dřív..."
,, Ne!" vyhrkla Marinette.
,, To bude vlastně t-trochu na dýl. Po-potřebovala bych pomoct s... s čínštinou. Jo, j-já se učím nově čínsky a potřebovala bych s tím po-pomoct tak na dvě hodiny." Potěšilo mě, že se Marinette obrátila zrovna na mě.
,, Tak dobře, pomůžu ti. Ale nesmí se o tom dozvědět můj otec. Určitě by se naštval." Marinette rychle přikývla.
,, Za dvě minuty startuje číslo 99!" ozvalo se v rozhlase a my se šli připravit na start.
,, Hodně štěstí," zaslechl jsem Alyu šeptat Marinette do ucha. V tu chvíli jsem si na něco vzpomněl. Marinette mě miluje. Po očku jsem na ni pohlédl. Nervózně se rozhlížela a poklepávala nohou do země. Teď mi to připadlo jako nesmysl. Marinette mě má ráda pouze jako kamaráda. Rodiče si vždycky myslí své, i když to nemusí být vždy pravda. Rozhodl jsem se, že se tím teď nebudu zabývat.
,, Můžete vyrazit za tři, dva, jedna... teď!" Společně jsme vyběhli ze startu a dali se po zelených fáborkách. První stanoviště se nacházelo hned u školy. Čekala tam na nás učitelka chemie. No potěš.
,, Zdravím, žáci. Na tomto stanovišti budete muset vyluštit sudoku, kterou vám dám. Je to na čas, proto vám doporučuji si pohnout." Učitelka před nás položila sudoku a dala nám oběma tužku.
,, Můžete začít teď," řekla a zmáčkla stopky.