Zachráněná/ ff Gejmr

•12•

Z pohledu chlapce:

Jen co jsem ji lehce zmáčkl ruku tak se začala probouzet .
Pomalinku začala otevírat oči a ve mě  během vteřiny narostl strach a nervozita.
Otevřela oči.
Díval jsem se na ni se strachem v očích a čekal co řekne.
Podívala se na mě jejími hnědými oči a usmála se.
Úsměv jsem ji oplatil. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce.
Nervozita opadla a strach zmizel.
"Promiň že jsem  včera nepřišel. Úplně jsem na to zapomněl. Omlouvám se."
Nasměroval jsem pohled na podlahu.
"To je v pohodě. Neomlouvej se. Včera jsem to tady sama nějak přežila a navíc není tvoje povinnost jsem za mnou chodit." usmála se.
"Možná to není moje povinnost,ale plánoval jsem sem chodit každý den a zrovna včera na to zapomenu. Už nikdy nezapomenu. To ti slibuju."
Pořád jsem ji držel za ruku a díval se jí zpříma do očí.
Usmála se. Ten úsměv.
Za ten úsměv ji miluju ještě víc.
Vůbec netuším kdy ji plánuju říct co k ní cítím.
Rozhodně ne teď. Ne teď v nemocnici.

                           *****
Den utekl jako voda a už jsou čtyři hodiny.
Málem bych zase zapomněl se zeptat na její jméno.
"Ehm....a jaké je vůbec tvoje jméno?
Zeptal jsem se nedočkavě.
Usmála se a hned na to odpověděla.
"Mia" odpověděla s úsměvem.
Úžasný jméno. Přesně takhle jsem si nějak představoval její jméno.
Neobvyklé a přesto krásné.
"A tvé jméno?" Oplatila mi otázku.
"Michal"řekl jsem.
"Míša"špitla si spíš pro sebe a usmála se. Asi ji moje jméno přišlo vtipné.

Z pohledu dívky:

Když jsem mu řekla svoje jméno tak mu tak zvláště zajiskřilo v očích.
Nečekala jsem na nic a už jsem taky chtěla znát jeho jméno.
"A tvé jméno?" Řekla jsem z úsměvem.
"Michal"řekl
Páni...
Takový jméno jsem nečekala.
"Míša" řekla jsem si pro sebe a usmála se.
Krásný jméno.
Povídali jsme si potom ještě dlouho.

                             ****
Odbila sedmá a končí návštěvní hodiny. Nechci aby odešel. Tak moc si s ním rozumím.
Ale ještě furt nevím co k němu cítím. Pocity, které se ve mě míchají nedokážu rozpoznat.
Za ten den co tady byl se mnou mi oznámil že mu doktor řekl že za týden mě pustí domů. K Michalovi domů.
Už se hrozně těším.

Z pohledu chlapce:

S Miou jsem se už pomalu loučil.
Vůbec se mi domů nechtělo,ale musel jsem.
Když jsem odcházel, dal jsem ji lehkou pusu na tvář.
Naposledy jsem se na ni usmál a zavřel dveře.

Ahoj ❣❣
Další kapitola je na světě💫💫
Užívejte života 💥💥
Zatím
Džejn 🤗