Zachráněná/ ff Gejmr

•24•

Z pohledu dívky:

Nasedli jsme do auta a mířili neznámo kam.
Teda Michal to očividně ví.
Jeli jsem asi deset minut a zastavili u restaurace.
Když jsme vešli dovnitř padla mi brada až na zem.
Podívala jsem se na něj s údivem. On se jen usmál,chytl mě za ruku a zatáhl mě k jednomu ze stolů.

Po obrovské večeři jsme se šli projít po Praze.
Prošli jsme ty nejkrásnější místa a teď jdem směr na Petřín.
Čím blíž jdeme k Petřínu, Míša je čím dál tím víc nervózní.
"Děje se něco zlato?"zeptala jsem se, podívala jsem se hluboko do jeho očí a snažila se zjistit proč je tak nervózní.
Nic. Nic jsem tam neviděla. Možná tak akorát strach. Ale z čeho?
"C-co? Ne nic. Jsem v pohodě"
"Vážně?" uchechtla jsem abych odlehčila situaci.
"Jo vážně' taky se usmál.
No trochu se uklidnil,ale ještě furt byl trochu nervózní a mě zajímalo proč.

Došli jsme na místo a sedli si na lavičku. Povídali jsme si ještě dlouhou chvíli a pak si najednou Michal stoupl .
Koukala jsem na něj nechápavě.
Usmál se a podal mi ruku a
vytáhl mě na nohy.

Z pohledu chlapce:

Šli jsme ruku v ruce a procházeli se Prahou. Pak když jsem zahlédl Petřín, narostl ve mě starch a nervozita.
Nechtěl jsem to na sobě dávat nějak znát,ale Mia si toho všimla.
"Děje se něco zlato?"zeptala se a koukla se mi do očí.
"C-co? Ne nic. Jsem v pohodě."
"Vážně?"uchechtla se.
"Jo vážně"taky jsem se zasmál.

Došli jsem k Petřínu a sedli si na lavičku. Povídali jsme si a já už to nemohl vydržet. Musím teď nebo už nikdy.
Stoupl jsem si a pomohl Mie na nohy.
Nechápala.
Stáli jsme na proti sobě a drželi se za ruce.
Střídal jsem pohled od našich noh do jejích očí.
"Co se děje? Posledních pár minut co jsme tady tak jsi nervózní a dokonce bych si i troufla říct , že máš strach. Zlato.. copak."
řekla starostlivě a pohladila mě po tváři.
"Víš..."

Ahoj☺
Tak tady je ta část. Sice jsem říkala, že navečer, ale vyšla až v devět.
Tak snad to nevadí 🤗.
Mějte se krásně a papa 😊😘