Z pohledu dívky:
"Míšo?" zeptala jsem se s roztřeseným hlasem.
"Ano?" řekl a jeho smaragdově zelené oči mě měli v moci.
"Víš..musím ti něco říct."
"Povídej"
Narovnala jsem a zhluboka nadechla.
"Já jsem dneska v tý nemocnici nebyla jenom kvůli nevolnostem."
"Co tím chceš říct?"nechápal o čem mluvím.
"No víš já.. jsem těhotná."vypravila jsem ze sebe a napjatě čekala co z něj vyleze.
Zaraženě se díval před sebe a mě se dosvědčilo že ho nechce.
"Míšo..?" zeptala jsem se.
"Řekni něco prosím" a v ten moment mi spadla slza z oka.
"Musím na vzduch" rychlostí blesku se zvednul ,ještě rychleji se oblékl a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.
Co to mělo znamenat? S vodopády na tváři jsem se zvedla a zamířila do koupelny. Zamkla jsem a svezla se po dveřích dolů. Teď jsem se rozbrečela na novo.Z pohledu chlapce:
"No víš já...jsem těhotná." Vypustila z úst a já jsem se zaraženě díval před sebe.
"Míšo..?"
"Řekni něco prosím" řekla se slzami v očích.
"Musím na vzduch" zadrmolil jsem .
Vstal jsem z gauče, zamířil ke vchodu, oblékl se a zabouchl dveře.
Šel jsem co nejrychleji až jsem málem pár lidí srazil.
Zastavil jsem až u jedné z laviček a posadil se. Hlavu jsem si složil do dlaní.
Proč jsem jak zbabělec utekl?
Jak hrozně ji teď musí být.
Vždyť jsem jí mohl normálně obejmout a políbit.
Vytáhl jsem z kapsy krabičku s prstýnkem a otevřel jí. Prohlížel jsem si ho a představoval si jak by jsme byli šťastný. Všichni tři.Ještě asi půl hodiny jsem tam seděl a vyčítal si jakej jsem to idiot,ale pak jsem se sebral a zamířil domů s úmyslem se Mie omluvit.
Přišel jsem domu. Dveře byli odemčené ,ale doma nikdo nebyl.
Co jsem to udělal. Chytl jsem se za hlavu a měl sto chutí si takovou vrazit.
Co když si něco udělá.Z pohledu dívky:
Po patnácti minutách sedění a brečení v koupelně jsem se zvedla a stejně jako on vypadla z domu.
Chodila jsem po Praze a přemýšlela co budu dělat.
Michal to dítě nechce a já kvůli němu nepůjdu na potrat.
Došla jsem až na Karlův most, opřela se o kamennou zeď a dívala se do dáli.
Tady to místo mám nejraději.
Chodili jsem jsem i někdy na procházky s Michalem.Koukla jsem se na mobil a zjistila, že je po sedmé večer. Plánovala jsem tady být dýl,ale byla mi zima a tak jsem se sebrala a rozešla jsem se směr domů. Jenže to bych nesměla potkat někoho s kým se nechci bavit.
Z pohledu chlapce:
Zašel jsem ještě do ložnice kde by mohla být,ale nic. Jen nějaký papíry na stole leželi.
Byly to papíry s výsledky o tom dítěti.
Panebože. Vždyť já to dítě chci.
Přišel jsem do kuchyně a měl chuť něco rozbít,ale místo toho jsem se sebral a šel na Mii oblíbené místo.
Snad tam bude.Mám o ní strach.
Když jsem přišel , viděl jsem jí jak se chystá odejít.
Byl jsem od ní pár metrů, když si mě všimla. Podívala se na mě nenávistným pohledem.
Tenhle pohled jsem u ní nikdy neviděl.
"Mio!"zakřičel jsem,ale ona obrátila směr.
Doběhl jsem ji a chytl ji za zápěstí.
Vytrhla se mi a šla dál.
Tak jsem to zkusil jinak a stoupl si před ní, přímo do cesty.
"Co ještě chceš. Jo a pro tvou informaci se ho nehodlám vzdát jenom kvůli tobě. Myslela jsem, že mě miluješ."řekla se slzami v očích.
"Taky že miluju,ani nevíš jak. Vím zachoval jsem se jak totální idiot a proto prosím odpusť.
To dítě chci. Chci vás mít u sebe. Nechci aby jste ode mě odešli." Dopověděl jsem a pomalu jsem se k ní začal přibližovat. Čekal jsem , že uhne nebo mě zastaví,ale tu mezeru mezi námi vyplnila právě ona.
"Odpuštěno"šeptla mi do rtů a znovu mě políbila
Polibek jsem prohloubil a pevně si ji přitiskl k sobě.Z pohledu dívky:
Ruku v ruce jdeme domů. Už po cestě domů mi padali víčka únavou.
Ale když jsme přišli domů,zapli jsem si ještě televizi. To jsem už nezvládala a usnula Míšovi přímo na hrudi.Z pohledu chlapce:
Došli jsme domů a zapli si televizi.
Dívali jsme se , ale po patnácti minutách jsem slyšel pravidelné oddechování. Vypnul jsem televizi a vzal Miu do náruče. Položil jsem ji na postel, přikryl a v tichosti odešel.Spát se mi ještě nechtělo a tak jsem šel něco natočit.
Natočili jsem s klukama asi tři videa ,pak až jsem šel spát.
Vysprchuju se, vyčistím si zuby a vyčerpaně si lehnu na postel.
Podívám se na mobil,vypnu budíka, aby jsme se mohli vyspat a začnu upadat do říše snů.Ahoj🙋
Tak tady je ta slibovaná část.
Omlouvám se, že nevyšla včera,ale ještě dneska ráno jsem ji dopisovala.
Jo a opět je trošku delší,zase jako poděkováním za skoro 800 přečtení a 220 hvězdiček. 😱
Děkuju strašně moc❤❤
Tak snad se líbilo 💚
Džejn 💖
ČTEŠ
Zachráněná/ ff Gejmr
RomanceDívka už se pomalu loučí se životem, když v tom se jí do cesty zamotá chlapec se zelenýma očima. Dalo by se říct,že se do sebe zamilovali na první pohled.