1. Moment

573 42 3
                                    

Bylo klidné dopoledne a Frederick Chase pokojně seděl v malé zašité kavárničce. Podařilo se mu po dlouhé době svolat pár přátel z vysoké, takže si s nimi nyní užíval šálek kávy a dobrý zákusek. Seděl u podlouhlého stolu, hned vedle okna. Naproti němu pomalu srkala čaj Sophie Smithová. Původně vedle sedící West Woods se pomalu zvedal a natahoval se pro kabát. Frederick nevěděl, k čemu mu teplý kus oblečení bude. Venku jasně svítilo slunce a tmavý asfalt sanfranciských silnic vytrvale odrážel veškeré teplo. Ještě pár hodin a nastane poledne, kdy to bude opět téměř k nevydržení. Přál si, aby alespoň dnes Apollón povyjel se svým autobusem trochu výše.

Venku za oknem se mihl rychlý stín, který Frederick zachytil jen koutkem oka. Upřel svůj pohled ven. Nejdřív neviděl nic, poté ale zpoza rohu vyběhl vcelku malý pekelný pes. Byl velký jen jako jízdní kolo. Černá vypelichaná srst se mu mastně leskla a rudé oči mu jasně plály i za bílého dne. Zažloutlé tesáky mu hrozivě čněly ze zavřené tlamy. Jako normální pes označkoval popelnici a znovu odběhl.

Fredericka zamrazilo v zátylku. V těchto chvílích byl rád, že není polokrevný.

West na odchodu se zasmál, pohled upřený stejným směrem jako on. „To byl ale přerostlý pudl." Poté se otočil a s rozloučením se vydal svou cestou na autobusovou zastávku.

Sophiin hrníček tiše cinknul o porcelánový podtácek. „To nebyl pudl..." zašeptala téměř neslyšně. A tak to začalo. Frederickovi došlo, že Sophie viděla něco, co ostatní ne. Spoustou nenápadných a nevinných otázek se dopracoval k tomu, že Sophie je také smrtelným rodičem jedné polokrevné. Jako správný přítel se rozhodl malé Smithové zajistit bezpečné místo k žití. Sophie vše řekl a hned následující víkend seděl v autě a uháněl s matkou i dcerou z Kalifornie do státu New York.

Pod vysokou borovicí u kraje magických hranic se setkal s Cheirónem. Překvapilo ho, když je kentaur pozval do tábora. I když vzhledem k situaci to nebylo zase tak nemístné. Sophiina dcerka měla jen sedm let a Sophie samotná nevěděla o nadpřirozeném světě téměř nic. Zatímco se vydala s Cheirónem do hlavní budovy, Frederickovi to nedalo a zamířil ke srubům. Přeci jen, už to bylo pár měsíců, co viděl svou Annabeth.

Lehce zaklepal na dveře Athénina srubu. Srdce mu radostně tlouklo, moc se na dceru těšil. Otevřel mu jeden z jejích bratrů. Vlasy mu trčely do všech stran, oči rozespale mrkaly. Šedivé pyžamo s motivem růžových sov na něm jen viselo. (původně jsem ho chtěla nacpat do Hello Kitty tepláků, tohle se mi ale nakonec zdálo lepší. -A/N) „Huh?" zamumlal zmateně.

Frederick si v mysli zaklel. Vyráželi včera k večeru a cestovali v noci, aby se vyhnuli zácpám na dálnici a cestu tak zvládli rychleji. A teď mu nedošlo, že je tak brzy ráno. I když, kdo mu to mohl vyčítat. V okolí už běhalo pár táborníků, čile a plně při smyslech, jako kdyby nebylo sedm hodin ráno v neděli.

Natáhl v gestu k rozespalému synovi Athény ruku a představil se „Ahoj, Frederick Chase." Chlapec ruku rozpačitě přijal. „Ehm, Malcolm Pace." Jen co se jejich ruce rozpojily z lehkého potřesení, v Malcolmových očích se mihlo poznání. Napůl spící chytrý mozek mu konečně nastartoval. „Chase? Annabethin táta?" zvolal překvapeně. To upoutalo pozornost opodál procházejících Stollů. (Jak já miluji jejich příjmení, když se správně vyskloňuje. XD -A/N)

„Eh, asi byste ji chtěl vidět? Annabeth?" zavolal do místnosti. Na zpět se mu ozval hrubý dívčí hlas. „Nebyla tu celou noc, ať zkusí Poseidonův srub." Malcolm se rozpačitě podrbal za krkem. „Slyšel jste Daniel. Tak, uh, asi naschle?" rychle za sebou zavřel dveře a nechal tam stát zaraženého Fredericka, který se ani nestihl zeptat, který srub je Poseidonův. Když se ale otočil na ostatní budovy, došlo mu, že se zeptat ani nepotřebuje. Velký trojzubec nade dveřmi mluvil za vše.

Nejistě se rozešel přes trávník, nevšímajíc si dvou bratrů, kteří ho jistě následovali.

Tentokrát mu nikdo po zaklepání neotevřel. Ani po druhém. Ani po třetím. A tak se pozval dál. Zvědavost mu nakázala zmáčknou kliku, která naštěstí nebyla zamčená. Překročil práh a rozhlédl se kolem. Přivítaly ho jen prázdné ustlané postele. Tedy, až na jednu. V jakémsi chumlu (který asi nejspíš měl být objetí) spal chlapec a dívka. „Annabeth...?" promluvil nejistě.

Do sedu vystřelila blonďatá rozcuchaná hlava oděná ve stejném pyžamu jako Malcolm. „Tati?" ozval se známý hlas. To probralo i druhého spícího. Černovlásek se rozvalil, hlasitě zívl a zmateně se zeptal. „Co? Já budu táta?"

Do obličeje mu narazil polštář blondýnky rudé v obličeji. To ho probralo. Sejmul si ho z hlavy, posadil se a rozhlédl po srubu. Jen co uviděl neznámou postavu uprostřed místnosti, vyšvihl se do stoje. „Uh, zdravím! Nevěděl jsem, že budu mít návštěvu!" nervózně se prohrábl vlasy. V tu chvíli si uvědomil, že mu schází tričko. V dusných letních nocích to byla výhoda, teď se mu to ale vymstilo.

„Annabeth?" ozval se muž trochu rázněji. „Tati... Tohle je Percy." Pronesla rozpačitě do trapného ticha.

„T-tak já asi půjdu..." popadl Percy tričko z podlahy a jako šipka vystřelil ze dveří. Frederick se hnal za ním. Naštvaně křičel „Stůj!", nebylo mu to ale nic platné. Percy moc dobře věděl, jak to dopadá, když se naštve Annabeth. Nechtěl raději poznat, jak je to s jejím otcem. U Annabeth ho vždy zachránily její milostné city, které k němu naštěstí chovala. Bohužel, u jejího otce to neplatilo, a tak běžel (jako) o život.

Conor a Travis se smáli na celé kolo. Zvědaví táborníci vylézali ze svých srubů, dryády si posedaly na větve svých stromů za lepším výhledem a někdo si dokonce přinesl popcorn. Byla to vskutku podívaná. Percy běhal napůl svlečený od jedné sochy k druhé, za sruby, kolem lávové stěny. Triko si mohl v klidu obléci až když skočil šipku do jezírka, ze kterého vylezl až po dlouhých dvou hodinách, kdy rozzuřeného Fredericka přešly náhlé otcovské ochranářské pudy, které ho zničehonic uhodily stejně tvrdě jako cihla jistého Jasona.

***

Tak, tady to je. Přepsané :D

Tady je zachovaná moje první verze, někdy z roku 2018:

Annabethin otec potkal svou kamarádku Sophie ze střední a nějakým způsobem z ní vytáhl informaci o tom, že Soph má polobožského syna a rozhodl se ho vzít do Tábora. S Cheironovým povolením překročil kouzelné hranice a vydal se k Athenině srubu. Zaklepal a otevřel mu rozespalý Malcolm. „Je tam Annabeth?" zeptal se. „Ne, celou noc byla pryč, asi je v Poseidonově srubu." Tak pan Chase zmateně odešel k Poseidonově srubu a zaklepal. Dveře se sami otevřely. Vstopil tedy dovnitř a našel Percyho a Annabeth ve vzájemném objetí a usmívající se ze spánku. Ann v pyžamu, Percy jen v teplákách. „Annabeth, co to má znamenat!?" zařval naštvaně. Oba se s leknutím probudili. Percy vstal a stoupl si před pana Chase. „My jsme jen spali, není to tak jak to vypadá..." snažil se všechno vymluvit. „Ty..." rozešel se pan Chase k Percymu a ten začal couvat. „Já tě-„ zařval ale Percy se otočil a rozběhl se pryč. A Annabethin otec za ním. Nakonec to skončilo Percym shovaným v jezírku dvě hodiny, vyhrožujícím panem Chasem na břehu, rozhozenou Annabeth stojící opodál a bratry Stolly sedícími vedle Ann a jedícími popcorn.

HoO MomentsKde žijí příběhy. Začni objevovat