Arion si takhle jednou běhal přes zálivy Pacifiku, louky a pole, až se jednou zase dostal do Kalifornie a do Tábora Jupiter. Na Martových polích tam objevil scholenou postavu dívky. Ta dívka měla dlouhé světlejší vlasy tmavou pleť a uplakané oči barevné jako tekuté zlato. Ano, byla to jeho kamarádka Hazel Levesquinová. A brečela. Kolem ní ze země vyskakovali drahokamy, zlaté cihly a šperky. Arion se rozhodl tu spoušť uklidit a tak všechno zlato kolem Hazel snědl. Potom popošel až ke své kamarádce a jemně jí šťouchl čumájem do ramene. Hazel se na něj podívala a pak ho objela kolem krku. „Ach Arione, kdybys věděl co se stalo! Předtím jsem ležela na posteli ve svojí kohortě a... a nade mnou se objevila obří zelená tarantule. Já jí sejmula Dakotovou tenisovou raketou p... protože jsem se vyděsila. A... Ale on to byl Frank a teď je kvůli mně na ošetřovně!" vysoukala ze sebe Hazel a Arion potichu zaržál. V tu chvíli se z nedalekého křoví ozval výbuch smíchu. Vypadl z něho Percy a smíchy se válel na zemi. Jako jediný totiž rozuměl Arionovi to, že řekl: „No ty v*le, do takové zasr*né situce jsem se zatím nedostal." Percy se ale nesmál té větě, smál se představě Ariona ležícího na posteli a mlátícího tenisovou raketou zelenou tarantuli.
ČTEŠ
HoO Moments
Hayran KurguMomentky ze života hrdinů Olympu. Postavy a místa patří Rickovi Riordanovi, všechen děj je ale z mé hlavy XD - V přepisu, nové momentky už dlouho nepřibyly.
