HoO Moments

16# Moment

Jednoho dne se už dospělí Will a Nico rozhodli jet na dovolenou po Evropě. Hádes jim u svého bratra Dia zajistil bezpečné lety letadly (Will cestování stíny Nicovi zakázal), takže navštívili Eifelovu věž v Paříži, Tower Bridge a Big Ben v Londýně a modré ledovce v Norsku. Dokonce strávili tři noci v pronajaté roubence u rybníka v České Republice. První noc probíhala v pořádku, druhá také. Zato ta třetí si pro Willa připravila nehezký zážitek.

Oba naši polobozi leželi společně na manželské posteli vzájemně opření zády o toho druhého. Willa najednou něco probudilo. Chvíli jen ležel a v tichosti analizoval, proč najednou nespí. Po chvíli mu došlo, že je to žízeň. Nebyla ale moc velká, takže se jen zavrtěl a zavřel víčka. Najednou se to ozvalo. Fíííí-bum! Will se prudce posadil. Co to bylo? Podíval se vedle. Nico stále hlasitě oddechoval a mačkal v náručí polštář. Potom se to ale ozvalo znovu. Fíííí-bum! Šlo to z chodby. Will se vymotal z peřiny a vstal. Popadl plácačku na mouchy – jako provizorní zbraň – a vykoukl ze dveří. Nic. Už se chystal jít zpět, když najednou zahlédl koutkem oka pohyb. Byla to pootevřená okenice, průvan si s ní pohrával. Fíííí-bum! Venku zafoukal trochu silnější vítr a okenice zevnitř třískla do zdi. Will si povzdechl že ho taková blbost dokázala dostat ven z postele a okno zavřel. Vrátil se do ložnice a znovu ulehl vedle Nica. Ležel sotva pět minut, když uslyšel něco dalšího. Kap, kap, kap,.... Tenhle zvuk poznával Willík až moc dobře. Kapající kohoutek. Tenhle zvuk nesnášel. Nejdřív se ho snažil ignorovat, po dalších sedmi kápnutích to ale vzdal. Nabručeně vylezl a tentokrát bez plácačky se vydal utišit ten převeleotravný zvuk. Prošel přes celé první patro chaty do kuchyně (v podezděném přízemí byla garáž) a utáhl vysoko posazený kohoutek jak jen to šlo. Nedivil se že kapky vody dokázaly být tak hlučné – chata byla vybavena starým kovovým dřezem. Will zazíval a podíval se ven z úzkého okna umístěného nad kuchyňskou linkou. Venku byla stále tma, měsíc právě zakrývaly mraky. Ťuk, ťuk, ťuk,... ozvalo se od vchodových dveří za Willovými zády. Blonďák se pomalu otočil. Ťuk, ťuk, ťuk,... Ne nešlo to od dveří, to slabé ťukání na sklo se neslo od velkého francouzského okna vedle dveří nad venkovními schody. Tady přestávala veškerá ospalost a otrávenost. Tam venku na schodech klidně mohla číhat nestvůra. A Will nechal svou zbraň v autě... Dokonce neměl ani tu plácačku. Rozhodl se to vyřešit tady a teď. Nebude Nica budit. Popadl talíř coby jednorázové tvrdé frisbey, přiskočil k vypínači vedle dveří a zmáčkl ho. Nad schody venku se rozzářilo světlo a odhalilo... nic. Ťuk, ťuk, ťuk,... Will se podíval pořádně, a tam vzadu napravo v rohu spatřil...

... spatřil havrana, který se zuřívě snažil ulovit pakomára sedícího naopačné straně skla.