Dívka bez paměti

The New Name

Když Matt odejde, jdu se podívat po zahradě. Na konci v rohu zahrady jsem našla lavičku. Tady se asi musí krásně číst. Vtom si vzpomenu na knížky od doktora Millese. Zaběhnu do domu a taška s těmi knížkami leží u botníku. Vezmu ji a vydám se zpět.

Sedám si na lavičku a vytáhnu první knížku. Je na ní napsáno: Harry Potter 1 díl. Harry Potter!

Tu knihu znám! Ano. Harry Potter je fantasy film/kniha. Tak to musí být asi hodně slavné, když si na to vzpomínám. Ale už si moc nevzpomínám o čem to je. Knížku položím na lavičku vedle sebe. Vytáhnu další  s názvem: Léto plné zvratů. To vypadá dobře po přečtení obsahu.

Pak je tam Harry Potter 2, 3 a 4. A potom ještě dvě knížky o dívkách a jedna detektivka o Sherlocku Holmesovi. Ta vypadá moc dobře. Ráda bych si ty knížky přečetla. Všechny, kromě jedné uklidím do tašky. A tu jednu s názvem: Dívka se zlomeným srdcem.

Četla jsem si asi ještě dvě hodiny. Dokud mě něco nevyrušilo. Byli to ti dva psi, co byli u brány. Jak jsem na ně mohla zapomenout? Přiběhli sem, oba s míčkem v tlamě a prosebně na mě koukali. Becky, ta, která má barvu stromů v zahradě je menší pes a Jack, černý, jako noc je něco jako vlčák.

Hodila jsem jim oba míčky, potom, co mi je konečně po pěti minutách přetahování dali. Myslím, že  to jsou dobří zvířecí kamarádi, za tou chvilku jsem si k nim vytvořila jakési pouto či co. Zrovna jim házím míček a najednou přichází Helen. Zastaví se kousek ode mě a mile se usměje a řekne: ,,Vidím, že sis padla do noty s Becky a Jackem. To je dobře. A z Matta si nic nedělej, poslední dobou se zdá být docela egoistický a namyšlený, ale doopravdy takový není. A navíc je strašně populární na střední škole, kam chodí. Takže se nenech zastrašit tím, jak může na první dojem působit. A ještě k tomu má tu jeho holku, chodí spolu asi dva měsíce, ale přijde mi jako obyčejná slepice. No, nic. Je čtvrt na sedm a o půl sedmé máme někdy společnou večeři a dnes bych chtěla, aby to tak bylo. Souhlasíš?"

Jak bych mohla odmítnou? Když se tak usmívá a asi to bude skvělé popovídat si s ní a Todem, ale s Mattem si nejsem tak jistá. A to, co mi o něm řekla, je opravdu "úžasný". ,,Ano, ráda, paní Hill," snažím se znít, co nejvíc slušně na tak milou ženu a usměju se. ,,Nemáš vůbec zač a říkej mi Helen. Můžeme si tykat. A jestli máš starosti, kvůli večeři s Mattem, tak toho se neboj. Já už se o to postarám. Tak buď o půl sedmé v jídelně, zatím," odpoví Helen a já se musím usmát. Potkala jsem tak skvělé sourozence, ale nečekala jsem, že tu bude žít někdo, jako on.

Helen odejde k domu a já uklidím knížku do tašky a jdu do domu. Chci si ji dát do pokoje.  Zevnitř jsem ho ještě neviděla. Jen z venku. Měl obyčejné dveře, nebyly však hnědé, ale bílé. Byla jsem zvědavá a zároveň nervózní jaký bude. Ale, vždyť je to jen pokoj. Jo, ten v kterým budu bydlet. Fajn, jdu na to.

Otevřu dveře a vkročím dovnitř. Wow. Jiným slovem se má první reakce ani popsat nedá. Pokoj je nádherný. Bílé stěny a velké okno celý pokoj prosvětluje. Okno má velký parapet a na tom jsou vyskládané polštářky a šedá deka. Tam se asi musí krásně číst. Jako na lavičce. Moje postel je velká a krásná. Má povlečení s motivy růží. Kousek od okna je psací stůl. Na něm je modrá lampička a v rámečku obrázek západu slunce. A nějaké další věci. Potom je tam menší gauč asi pro dvě až tři osoby a velké krásné křeslo. Před gaučem je menší stolek. Na stěně nad krbem je televize a na stolku je položený černý notebok a na něm je nějaký papír. Rozevřu ho a čtu:

Doufám, že se ti tvůj pokoj líbí. Upravili jsme ho pro tebe. A ten notebook je tvůj. Přejeme ti ať se ti tu líbí. - Helen a Tod