Dívka bez paměti

Good and bad day

Je pondělí ráno. Dneska jsem si rozhodla si připsat. Do deseti. Když po desáté seběhnu po schodech dolů, v obývaku je jen Helen. "Dobrý ráno, kde jsou všichni?" zeptám se. "Dobrý ráno Is, Nicky a Matt na tom koncertu byli dost dlouho a vsadím se, že pak ještě někam šli, takže vyspávají. Aria a Jay večer dlouho ponocovali a tak taky nejspíš spí. A Tod a James jeli na nákup. "Aha," řeknu jen a jdu se najíst. 

Ve tři čtvrtě na 11 přiběhne dolů Nicky a Aria. Chvíli po nich kluci. Tod a James se vrátili z nákupu o půl jedenácté. Teď nám Tod chce něco oznámit. "Takže lidi, dneska ve tři buďte všichni tady v jídelně, jasný? Mám vymyšlený program," prohlásí Tod. To by mě zajímalo, co vymyslel. "Holky, nepojedeme na nákupy po obědě tak na dvě hodiny?" navrhne Aria. Já i Nicky souhlasíme. 

Já i Nicky už sedíme v autě. Konečně dorazí i Aria. "Co ti tak trvalo, Ario?" oboří se na ni Nicky. "Sorry, musela jsem ještě něco dodělat," odpoví Aria zadýchaně, asi z toho jak spěchala. "No,jo," řekne Nicky jen a nastartuje a už jedeme. "Tak, do kterýho nákupáku jedeme?" zeptá se Aria. "Do toho ve čtvrti Lantimian Seasons," odpoví Nicky. "Tak tam jsem ještě nebyla, těším se," odpoví Aria. Já se taky těším. 

Aria si zkouší už páté kraťasy, co se jí po nasazení, najednou záhadně nelíbí. "No tak, vždyť jsou hezký. Pokud se ti nelíbí, tak si zkoušej, ty co se ti líbí," obořím se na ni. "Jenže předtím se mi líbily a vůbec dej mi pokoj a jdi si zkoušet něco sama," oboří se Aria na mě zpátky. Nicky si zkouší nějaké šaty. "No, tak, jo," řeknu jen a jdu do jiné části obchodu. Vyberu si asi čtyři kousky oblečení. Všechny se mi po vyzkoušení líbí. Aria by si ze mě měla vzít příklad. 

Sedíme u stolu, v pizzerii nákupního centra, už jsme zaplatili a jen si povídáme. A najednou zahlédnu tvář někoho, koho bych tu opravdu nečekala. Chrise. Co tady dělá? Asi je tu na výletě. Nejdřív je to jakoby se mi srdce zastavilo a potom se mi strašně rychle rozbuší. Nemůžu se ani pohnout. Chris je na mobilu. Vypadá to, jakoby na někoho čekal. Stojí před nějakým obchodem s oblečením. To už si i holky všimnou kam, tak zaraženě koukám. A potom z toho obchodu vyjde nějaká holka. Docela pěkná černovláska. Něco Chrisovi, řekne, ten schová mobil do kapsy a oni se políbí. Cože? Pak ruku v ruce odcházejí pryč. V tom jakoby do mě uhodil blesk, rychle popadnu menu pizzerie a zakryju si jím obličej. Holky udělají to samé. Po pár vteřinách, co oni zmizí, dáme menu zase na stůl. Ještěže nešli sem. Takže, on má jinou holku. Ale mně do toho vlastně nic není. Rozešli jsme se a já mám kluka a on holku. Ale stejně mě ten pohled bolel. A takhle rychle si našel holku a to to vypadalo, jakoby z toho byl hrozně zničený. Tak zdá se, že ne a nebo jako já prostě někoho potkal. "Ještěže nešli sem," poznamená Aria. Přikývnu. "Jsi v pořádku?" zeptá se Nicky. "Jo, jen mě to trochu rozhodilo, a bylo to navíc dost nečekaný. Odkud asi ta holka je? Neznáš ji, Nicky? Znáš dost lidí v Mysterwoodu," řeknu. Nicky se zamyslí. "Ne, tuhle holku fakt neznám. Když jsou tady, tak je dost pravděpodobný, že je ze Santa Claire," odpoví Nicky. "Máš pravdu," řeknu jen. "Ale vlastně je to jedno," dodám. Potom ještě asi dvacet minut sedíme v pizzerii, aby jsme je nepotkaly a po tom, co pizzerii opustíme, se, co nejmíň nápadně snažíme zmizet z nákupního centra. 

Mise naštěstí splněna. Rychle dojdeme k autu a zmizíme odtamtud. Dojedeme domů a všichni už sedí v jídelně, ale nepřijeli jsme pozdě, ještě nám zbývá deset minut. Potom, co si odložíme věci nahoře v pokoji, jdeme taky dolů. Doslova pár vteřin po nás přijde Tod. "Výborně, jsme tu všichni. Takže, jelikož je to poslední den, co jsme tu všichni, tak si dnes zahrajeme několik her všichni společně a večer bude velké grilování. 

Hry, co jsme hrály byly skvělé. Teď sedím na terase s Nicky a Mattem. "Zavolám Tylerovi, jestli nechce přijít,"  oznámím a jdu mu zavolat. "Ahoj Tyi, nechceš přijít na grilovačku?" zeptám se. "Jasně, hned jsem tam," odpoví Tyler, rozloučí se a zavěsí. "Přijde Tyler," nahlas oznámím na zahradě a požádám všechny o spolupráci, aby Todovi nepřišlo divné, že mu říkám tati a, aby se to neprovalilo. Příčí se mi mu takhle lhát, ale zanedlouho mu řeknu pravdu. Jen to chce ještě čas. 

Tyler dorazí o čtvrt hodiny později. "Ahoj," řeknu a skočím mu do náruče. Po objímání jdeme na zahradu. Celý večer se všichni skvěle baví. Tyler už je na odchodu, kolem jedenácté. "Počkej a můžu přespat u tebe?" napadne mě. "Jo, pokud budeš moct," řekne Tyler nadšeně. Zeptám se Helen a ta souhlasí. Když, dojedeme k němu domů, podíváme se ještě na film a pak už u toho filmu usneme dole na gauči v obýváku. 

Ráno se domluvíme, že navečer se potkáme v parku v naší čtvrti, vím, kde to je. A teď už jedu  zase zpátky do vily. 

Tak dneska kratší, ne úplně nejpropracovanější a trošičku nudnější kapitola. Pokud, se vám líbí moje tvorba můžete dát vote, napsat komentář. Moc mě to podpoří. A nebo si i knížku přidat na seznam. Mějte se. -GinnyOs