Dívka bez paměti

That place

Je po škole a my vyrážíme na cestu. Já s Chrisem sedíme vzadu a Tod řídí. Celou cestu je ticho. S Chrisem  v autě to není nijak těžké. Usmívám se nad tou myšlenkou. ,,Vystupujeme, odsud půjdeme pešky," oznámí Tod. Zaparkoval na okraji polní cesty, kousek od silnice. My jdeme dál po silnici. ,,Tady je to místo, Isabell," řekne Tod. Rozhlížím se kolem. Kousek od místa kde stojím, začíná hustý les. Na druhé straně jsou dvě lavičky, mezi nimi je stůl. Nad nimi je dřevěná střecha. 

Záblesk:

,,Odteď už nic nebude stejné, rozumíš?" křičí muž. ,,Co tím chceš říct? Co se děje?" vříská zděšená dívka. Najednou se objeví člověk v masce a něco dá dívce před obličej.

,,Co se stalo?" uslyším hlas. Je Todův. Viděla jsem vzpomínku,záblesk,  nevím, jestli se to opravdu stalo. ,,Co jsi viděla?" zeptá se Tod. ,,Nějakého muže, měl myslím, hnědé krátké vlasy a brýle, byl to běloch. Oči nevím jakou měly barvu, ale čišelo z nich zlo, čisté zlo. Něco křičel, nejsem si jistá, ale bylo tam slovo stejné, nebude, rozumíš a ještě nějaká. Byla tam nějaká dívka, nebo jsem to byla já, to nevím. Křičela nějaká slova, myslím, že něco jako: Co tím myslíš? Co je? Nevím přesně. Měla na sobě modrou mikinu a černé kraťasy. Prý jste mě v nich našli.  Pak tam přišel zamaskovaný člověk, dal mi, teď jsem si jistá, že jsem to byla já něco před obličej a dál nic,"vylíčím to. ,,Nic, žádné jméno? Dokážeš lépe popsat toho muže?" zeptá se Tod. 

,,Měl takový staromódní svetr a černé obnošené džíny," odpovím.

Záblesk: 

,,Kenny, už je uspaná," řekne člověk. Dívka vidí rozmazaně.

Vzpomínám si, slyšela jsem, jak nějaký hlas říká: Kenny nebo Jenny nebo tak nějak, už je uspaná. Neřekli mé nebo někoho jméno. Dál už opravdu nic. Nic jiného. Je to zvláštní. 

,,Děkuji, moc jsi mi pomohla. Někdo ti musel blokovat paměť. Tohle místo je něco jako spouštěč paměti. Ale přesto jsi si moc nevzpomenula, ale na něco důležitého přece jen. Všichni chápeme, že je to pro tebe těžké," řekne Tod.

,,Děkuji,"odpovím. Chris celou dobu jen s úsměvem přihlíží. On se usmívá. On. Se. Usmívá. Jeho úsměv je jako odměna. ,,A ještě něco, bylo to tady v tomhle místě?" zeptá se Tod. To mě nenapadlo. Myslím, že v tom lese. Byly tam stromy, to jsem nezmínila. Omlouvám se," odpovím.

,,To je v pořádku," odpoví s úsměvem Tod. Tod nás vezme na zmrzlinu, jako kdybychom byly malé děti. Ale to nevadí. Jsem za to hrozně ráda. Vyberu si čokoládovou. Nevěděla jsem jakou mám nebo měla jsem ráda. Měla jsem ji vůbec někdy předtím? Čokoládová je ovšem úžasná. Pak si uvědomím, kolik věcí jsem ještě nezkusila. Měla bych něco dalšího zkusit.

S Chrisem a Todem se bavíme o městě. Takhle se cítím bezstarostně. S klukem, který je tajemný, ale zároveň milý. A s člověkem, který mi připadá jako můj otec. 

Když jsem se vrátili, řekla jsem to Mattovi.  Potom jsem si o tom promluvila s Ariou po telefonu a ta to nejspíš řekla Jayovi. Asi bych o tom s nimi neměla mluvit, ale věřím jim. To byla velká chyba, věřit někomu koho jsem znala sotva pár dní..i když se zdáli být všichni spolehliví. Ani jsem je moc neznala..

V neznámém místě o pět hodin později 

,,Ona si na něco vzpomněla, jak je to možné?" vyštěkne muž. ,,Já nevím, pane. Já opravdu nevím," odpoví jiná osoba.  ,,Byl jsi tam s nimi nebo ti to řekla sama? Věří ti, což je důležité. Stal jsi se jedním z jejích nových přátel, tak toho využij, ať ti věří. Jasné?" řekne muž ostře. ,,Ano pane, budu dělat svou práci. No a s tím, jak to vím..