Ahoj na konci je jedna věc, přečtěte si ji prosím.
Jay mi na tom plese řekl, ať důvěřuju, ale prověřuju. To, co se chystám udělat, tím asi nemyslel, ale, Chris se chová pořád divně a mám o něj strach. Pořád někomu zvedá mobil, najednou někam musí jet a občas zahlédnu nervozitu a strach v jeho výrazu. Aria mi nejdřív nechtěla pomoct, ale nakonec ona a Matt mi pomůžou. Jay by s tím nejspíš nesouhlasil, tak jsme mu to neřekli. Právě se chystám sledovat Chrise, lhala jsem mu, že budu s Ariou venku, ale ve skutečnosti sedíme v Nickyiném autě, protože Mattovo by mohl poznat, on řídí, já sedím vedle něj a Aria vzadu. Chris vyjíždí z domu. Psycholožce jsem o tom nic neřekla, i když má ze zákona zakázáno to někomu říct, tohle není zrovna správný a Chris je její synovec. Štve mně, že jsem mu lhala, ale chci zjistit, co se děje, protože jeho chování je čím dál tím víc, divné, zdá se víc a víc vystrašený, skleslý.
Vyjel z města, jedeme za ním. O dvě města dál od nás je velké město San Luiso. Proč jede asi 30 kilometrů daleko? Je to jeho věc, já vím, ale já už nemůžu nic nedělat. ,,Proč myslíte, že jede do San Luisa? Chce si něco koupit? Nemá tam nějaký kamarády?" zeptám se. Matt se zamračí a odpoví:,,O tom nikdy nic neříkal, dost se změnil, je to on, ale jakoby byl víc vystrašenej, nervózní, chová se prostě divně. Je to šílený, vážně sleduju jednoho ze svých nejlepších kamarádů." Zastaví u jedné vysoké budovy v San Luisu a zastaví se u vrátnice. ,,Nevíte, co to je za barák?" vyhrknu otázku. ,,Budova s kancelářemi, kterých je tu spoustu, dál se nedostaneme, ale co tam dělá on, že ho vrátný pouští?" řekne Aria. ,,Nemám ponětí," odpovím. ,,Počkejte, tátův kamarád tam pracuje, zavolám mu," napadne najednou Matta. Matt mu vše vysvětlí a Todův kamarád nám otevře.
Zeptám se vrátného:,, Nevíte kam šel ten kluk, co tu byl před námi? Je to náš kamarád." ,,Proč jste se ho nezeptali sami? No dobře, snad se vám dá věřit, když vás pustil sám pan McCall. Ten kluk sem už chodí několik měsíců, jezdí do desátého patra." odpoví vrátný. Vtom mě začne hryzat svědomí. ,,Já nevím, co mám dělat, nechci ho sledovat, buď nám to nechce říct anebo se bojí. Necháme to ještě být, aspoň něco víme, ale třeba je to soukromý, nepůjdeme tam, souhlasíte?" řeknu. Oba po delším váhání souhlasí.
Když si sedáme do auta, Matt se zeptá:,,Stavíme se v mekáči, když už jsme tady?" Obě přikývneme. ,,Myslíte, že mu mám říct, pravdu? Nebo mu říct tu část pravdy, že se o něj bojím, že chci vědět, co se děje a že mě to ničí?" vyhrknu, než se podruhé napiju z jahodového shaku. ,,Já být tebou, řeknu mu jen to druhý, protože jinak by byl podle mě dost naštvaný a říkal, že mu nevěříš, nepochopil by, proč jsi to udělala, to je můj názor a moje rada zároveň," řekne Aria. Po pár vteřinách začne Mattovi zvonit mobil. ,,To je Chris," řekne Matt s udiveným výrazem, protože poslední dobou mu Matt nikdy nevolal, nebo mi to aspoň neřekl, ale podle jeho výrazu to tak je.
Vyměníme si překvapené pohledy a já se najednou dostanu strach, že to zjistil. ,,Ahoj, Chrisi?" řekne Matt víc, jako otázku, než jako pozdrav. Matt dá mobil blízko k nám a tak slyšíme, co říká Chris. ,,Čau, hele, musím ti něco říct. Vím, že Isa má o mě strach, vím, že ji to ničí, ale nemůžu jí nic říct. Udělal jsem něco a pořád to dělám, doopravdy ji miluju, ale ta věc, mě ubíjí," vypadne z něj rychle a úzkostlivě. Sevře se mi srdce. Co se to jenom děje? Co mohl udělat a pořád to dělá?
Doslova vytrhnu Mattovi mobil z ruky, bez přemýšlení. Překvapeně se na mě dívá a to samé Aria, ale teď tomu nemůžu věnovat pozornost. ,,Tady, já, tvoje holka, které nedůvěřuješ a nechceš jí říct, co se děje. To je to takovej problém? Co si sakra udělal a proč v tom pokračuješ?" doslova zakřičím do mobilu, najednou mnou cloumá vztek. V mobilu je pár vteřin ticho a pak se ozve hlas: ,,Iso? Ty jsi to slyšela, to snad ne, Matt nebere mobil v soukromí. Já-já, no tak to není. Já ti důvěřuje, ale.." říká, a já ho přeruším:,,Ale, co? Je to ještě horší? Děláš něco zlýho? Stalo se ti něco? Vyhrožuje ti někdo? Co to s tebou je? Možná, že já nemám důvěřovat tobě, co myslíš? Pořád se vymlouváš, vím, že to není moje věc, ale když ta věc tolik zasahuje do našich životů a do našich srdcí, možná by měla znovu zasahovat jen, do tvého života a tvého srdce!" konec zakřičím, lidi se po nás dívají. Ale je mi to jedno. Už je mi to všechno jedno. ,,J-jak t-to myslíš? Aby zasahovala pouze do mého života a do mého srdce?" zeptá se nejistě a úzkostlivě. Co teď, řeknu možná navždy změní naše životy, nás dva...Musím to říct, je to těžké, ale jestli s tímhle chci skoncovat, musím to udělat. ,,Myslím, to tak, že jestliže to zasahuje do našich životů, a ty mi nechceš říct, co se děje a oba nás to ničí, nemůže to tak dál být. Sám to víš. Kdyby to byla soukromá věc, která tohle nezpůsobuje, nechtěla bych vysvětlení. Takže, buď mi řekneš pravdu, nebo nemám jinou možnost, ale jinak už si nemáme co říct," prohlásím pevně, sebejistě, ale na své hrudi najednou cítím obrovský tlak a z očí mi tečou slzy. ,,Is, to ne, já nemůžu ti to říct, ale miluju tě, víc než kohokoliv, jsem kdy miloval. Ať se děje cokoliv, je to pravda, já chci být s tebou, prosím," vyhrkne nešťastně. ,,Chrisi, tohle nikam nevede, jak to chceš vyřešit jinak? Já tě taky miluju, to jak se cítím, když tě znovu zahlédnu, to jak se cítím s tebou a to, kým jsem s tebou, je neskutečné, ale řekni mi, co uděláš, aby nás to neničilo?" odpovím slabě, vyčerpaně, ale pevně.
Po tvářích se mi řinou slzy a rychle vyběhnu z McDonaldu ven a zastavím se na okraji chodníku a tam si sednu. ,,J-já nevím, ale my to zvládneme," prohlásí. ,,Jak? Jak? Já, už nemůžu dál. Chrisi, jestli si neuvědomuješ tohle ničí mě i tebe, a takhle to být dál nemůže, a když mi to nechceš nebo nemůžeš říct, nemluv tak sobecky, a nech mě jít. Nemůžu už dál snášet tvoje problémy za tebe, přenášíš na mě něco, co ani nevím, co je. A tak je načase aby sis to vyřešil, srovnal v hlavě a já už tohle nemusela cítit. Omlouvám se, ale donutil si mě k tomu. Kdybys mě nechal ti pomoct, nebo kdybys prostě udělal něco, tohle by se nemuselo stát. Chrisi, miluju tě, a to víš. Ale musím jít svou cestou, protože na té naší už pro nás oba není dost místa a tak každý musíme jít tou svou. Rozcházím se s tebou," řeknu a okamžitě to položím, protože už nemůžu slyšet nic víc. Nelituji toho. Ne. Něco se muset změnilo a tak ta změna přišla z mojí strany. Z Mcdonaldu už vychází Aria a za ní Matt. Postavím se a napřímím, utřu si slzy a pevně, ale sklesle, prohlásím:,,Je konec. Rozešla jsem se s ním. Už to takhle dál nešlo." Aria a Matt přikývnou a oba mě obejmou a já znovu popustím uzdu svým emocím a slzy mi znovu zmáčejí mikinu.
Večer, v 19:00 hodin téhož dne v neznámém místě
,,Co se stalo, že mě rušíš, když jsem měl mít důležitou schůzku?" zeptá se přísně muž. ,,Ona, ona se se mnou rozešla," odpoví smutně jiná osoba. ,,Je to snad můj problém? Já ti to říkal. To ty jsi se do ní zamiloval a rozhodl se s ní chodit, i když víš, jak to je. Měl jsi to čekat, dáváš najevo svoje pocity, a to, že máš strach, a to mimochodem taky není můj problém, já ti to říkal, Chrisi," řekne muž tvrdě, ale jde v jeho hlase zaslechnout lítost. ,,Já vím, strejdo," odpoví zlomeně osoba..
DŮLEŽITÉ!
AHOJ, UŽ SE MI NĚKOLIKRÁT OBJEVILO UPOZORNĚNÍ, ŽE SI NĚKDO Z VÁS, PŘIDAL TUHLE KNÍŽKU NA SEZNAM ČTENÍ, NEBO, ŽE JSTE MĚ ZAČALI SLEDOVAT(NEVÍM, DÍKY KTERÉ KNÍŽCE, TAK TEN ČLOVĚK TOHLE MOŽNÁ ČTE, MOŽNÁ NE), NEBO,ŽE JSTE DALI VOTE NA URČITOU KAPITOLU, ZA COŽ VÁM DĚKUJU, JEN NEVÍM JESTLI ČTETE DÁL, A JESTLI ČTETE, TAK JE TO SKVĚLÝ, ALE POKUD TOHLE VIDÍTE A CHCETE MĚ NĚJAK PODPOŘIT, NEBO PODPOŘIT TENHLE PŘÍBĚH, NEBO MI DÁT VĚDĚT, ŽE ČTETE, NEBO NĚCO JINÉHO, DEJTE PROSÍM VOTE NEBO NAPIŠTE KOMENTÁŘ, NEVÍM, JESTLI SLOVA AUTORA/RKY, ČI JAK TO ŘÍCT, URČITÍ Z VÁS ČTOU, ALE TÍM MĚ HODNĚ PODPOŘÍTE A DÁTE MI VĚDĚT, ŽE..VÁS TAHLE KNÍŽKA BAVÍ, A TAK MŮŽE NĚKDO ČÍST A JÁ VŮBEC NEVÍM, ŽE ČTE..ANO, JSOU PŘEČTENÍ, ALE TO JE DOST NEJISTÉ A NEDÁ TO MOC INFORMACÍ..DĚKUJU VŠEM, CO MI PÍŠOU A NAPSALI KOMENTÁŘ/E A DALI VOTE, JSTE SKVĚLÍ! TAK SNAD JSEM SPRÁVNĚ VYJÁDŘILA, CO JSEM CHTĚLA, A MĚJTE SE SKVĚLE!
-GinnyOs
ČTEŠ
Dívka bez paměti
Teen FictionDívka,jméno neznámo, se probere v nemocnici a nemá ani tušení, co se stalo, natož kdo je. Ztráta paměti je velice složitá věc a těžko se vrací zpět. Doktoři ji odhadují na 14 až 16 let, co se bude nadále dít v jejím životě? A proč ji nikdo nehledá...
