Maybe

epilog

,,Takže tys prostě utekla?''

,,A co jsem měla dělat?'' vydechla jsem a hlavu si položila do dlaní ,,Já nezvládám tyhle situace a nic jiného než utéct mě nenapadlo'' zamumlala jsem.

,,Měla jsi tam zůstat a pořádně to s ním probrat!'' vyjekla Jesy a Alex jen přikyvoval. Jsou nějací až moc chytří ne? Stejně kdyby se ocitli v mé situaci, udělali by to stejné jako já. Na to je znám až moc dobře.

,,Radši mi povězte, co mám dělat!'' rozhodila jsem rukama. Samozřejmě, je to můj život a v těhle věcech bych se možná měla rozhodovat sama, ale já právě vůbec nevím, co mám dělat. Je to jako kdyby si můj mozek sbalil kufry a odjel někam na dovolenou. Nedokážu rozumně uvažovat. Jediný, co před sebou vidím je Shawnům pohled předtím než jsem opustila jeho náruč a utekla pryč. Sakra, ten pohled mě ničí. I když momentálně mě ničí všechno týkající se Shawna.

,,Koukej, dám ti pár otázek a ty mi na ně odpovíš a podle toho se budeš řídit, co ty na to?'' promluvil ke mně Alex klidným hlasem a klekl si přede mě. Asi konečně pochopil v jakém rozpoložení se právě nacházím. Pomalu přikývnu čekajíc, co z něj vypadne.

,,Počkej, neříkej, že ty máš nějaký otázky ohledně zamilovanosti a tak'' zasměje se Jesy způsobujíc Alexovo naštvaný škleb na jeho tváři.

,,Mamka měla na stole nějakej časák, kde to bylo napsaný a já se nudil'' propálil pohledem Jesy Alex, která jen tak tak zadržovala smích. Musela jsem se nad nimi ušklíbnout.

,,Fajn, fajn. Už mlčím, můžeš!'' Jesy zvedla ruce do vzduchu na důkaz toho, že se vzdává. Alex nad ní jen protočil očima a já též.

,,Začneme! Takže.. jak se cítíš? Uh, myslím jako, když jsi s ním?''

,,Uh'' pokaždé, když jsem s ním v mým břichu začne poletovat milión motýlků, pravděpodobně ve velikosti draků. Vláda nad mojí mimikou naprosto selže a já se musím jen a jen usmívat - pokud se teda nebavíme o něčem jako je Shawnova manželka.

,,Hej'' začal mi Alex luskat před obličejem ,,Mlčíš už asi dvě minuty'' dodala Jesy.

,,Jo, promiň. A odpověď na tvou otázku - šťastně. Pravděpodobně se nikdy necítím tak šťastně jako, když jsem s ním. Všechno je najednou hezčí, je to jako kdybych si nasadila růžové brýle a všechno prostě viděla růžově. Ehm, moc nevím, jak to popsat'' Podrbu se nervózně na zátylku a vzhlédnu k usměvavým tvářím Alexe a Jesy.

,,Roztomilé. No jdeme dál. Co všechno bys pro něj udělala?''

,,Všechno'' odpovím téměř bezmyšlenkovitě. A je to pravda. Pokud by chtěl, abych šla pěšky na konec světa - já bych šla. Sice bych po pár metrech někde zkolabovala, protože moc pohybu na mojí maličkost, ale šla bych!

,, Páni, ty ho musíš mít opravdu ráda. Vždyť ty jsi ten nejvíce líný člověk na světě.." zasměje se Jesy. Nejradši bych jí za tyhle řeči praštila, ale jsem na to moc líná. Přece jenom, sedí pět metrů ode mě a to je daleko.

,,Dobře, další otázka.... Miluješ ho?"zeptá se nervózně a podívá se mi do očí. Co je tohle za otázku? Samozřejmě, že Shawna miluji. Miluji ho více než cokoliv na světě!

,,Ano, miluju ho, ale ublížil mi a já nevím co mám dělat." řeknu zoufale ,,Život je prostě moc komplikovanej."

,,Samozřejmě, že je. Přece jenom kdyby všechno šlo hladce, tak by ten život byl nudný ne?'' zašklebil se na mě Alex. Možná má pravdu, ale v tuhle chvíli... Chci nudný život, kde se nevyskytují žádné komplikace!