Maybe

twenty seven

,,Ehm, Camerone.." řeknu do větru. Jsem totálně v prdeli..

,,Nemám s tebou o čem mluvit, a teď jestli dovolíš.." snažím se ho obejít, ale je to marné.

,,Můžeš mi vysvětlit, proč ignoruješ Shawna?! On je z toho nešťastný a ty si mezitím chodíš celá šťastná na párty!" vyjede po mě Cameron.

,,Přestaň na mě křičet! Copak já za to můžu? Myslíš, že já netrpím? A pokud vím, Shawn má přece Jade, takže..." odmlčím se a sklopím pohled dolů. Nechci kvůli němu brečet, znovu už ne.

,,Co to plácáš? Shawn s žádnou Jade nic nemá." řekne už klidněji.
,,Jo jasně, nemá." řeknu ironicky, ale stále se dívám do země. Sakra Perrie! Přece kvůli němu nebudeš pořád jenom brečet.

,,Proč jsi si ho vůbec zablokovala? Shawna to vážně moc trápí..." řekne zoufale.

,,Když jste takový kamarádi, proč se ti nepochlubil, hm? A teď už vážně uhni, chci domů!" strčím do něj, ale co si budeme nalhávat s Cameron to ani nehne.

,,O čem to sakra mluvíš?'' nakrčí nechápavě obočí a z jeho hlasu je slyšet, že je pravděpodobně vytočený. Já pouze pokroutím hlavou, tohle nemá cenu. Nechci se s ním bavit, nechci se s ním bavit o Shawnovi. 

,,Prostě mě nech jít!'' vykřiknu zoufale ,,prosím'' dodám šeptem. Mám co dělat, abych se nerozbrečela, tak strašně mě tahle konverzace bolí. Cameron chvilku nad něčím přemýšlí, ale nakonec si sám pro sebe zakroutí hlavou. 

,,Hele nevím, co se mezi vámi stalo, ale můj nejlepší kámoš se zatraceně trápí a já to tak nenechám! Shawn má přijít, takže tu počkáš a vyjasníte si to'' tvrdě pronese. Cože? Co to řekl? Shawn přijde? Ztuhla jsem a vyděšeně na něj hleděla. Nemůžu vidět Shawna, prostě nemůžu. Co mám dělat? Bože, jestli mě slyšíš, prosím tě pomoc mi.

,,Já... ale musím jít domů Camerone!'' vyjekla jsem. Tohle je stav nouze. Musím okamžitě vymyslet nějaký plán, tady jde o sekundy! Podívala jsem se mu do očí a uviděla v nich, že se jen tak nevzdá.

,,Fajn, počkám tu!'' pronesla jsem ,,Hele, není tamhle ten váš kamarád Jack?'' zeptala jsem se. Cameron se automaticky otočil, což jsem využila jako tu pravou chvíli a kopla ho do holeně. Hned na to jsem se rozběhla domů. Teď se nesmím zastavovat, otáčet se a prostě jenom běžet, rychle jako světlo. Ale stejně děkuji za to, že jsem vzpomněla alespoň na jednoho z jejich kamarádů. 

Nevím jestli Cameron běžel za mnou, ale pravděpodobně ne, protože jsem už asi jenom 600 metrů od mého bytu a on nikde. Sice asi za chvíli vyplivnu plíce, ale musím to zvládnout. Jenom představa, že bych měla mluvit s mým Shawnem, teda se Shawnem, mi přijde naprosto hrozná.

Do mého bytu doslova v padnu a hned co zavřu dveře se po nich svezu a začnu hystericky brečet.  Proč mě bůh nesnáší? Co jsem komu udělala?

Já věděla, že nemám opouštět domov. Prý že si potřebuji vyrazit, že mi bude lépe, to těžko. Už v životě nebudu vycházet z domova, zůstanu napořád doma, sama zavřená. Ani do školy chodit nebudu.. Nebo ještě lépe, odstěhuji se! Odstěhuji se do LA za svojí kamarádkou Danielle.

Když se konečně trochu uklidím a zvednu se ze země, dojdu potichu do pokoje. Mám štěstí, že doma nikdo není, nerada bych vysvětlovala, proč jsem domů příběhla jako kdybych utíkala před masovým vrahem. Lehnu si na postel a jenom tam tak ležím. Co si o mně teď asi Cameron pomyslí? I když, může mi to být vlastně jedno. Budu si tu teď po zbytku svých dnů ležet v posteli, jíst pizzu a koukat na pohádky. Jo, přesně tohle udělám.

Pohled Shawna:

Už je to pár dní od doby, kdy si mě Perrie zablokovala. Vůbec netuším, co jí to popadlo. Co myslela tím Pozdravuj Jade?, když s Jade nic nemám..? Kdyby Perrie nebyla tvrdohlavá, tak bych jí to vysvětlil, jenže když si mě zablokovala, nemám jí to jak vysvětlit. Zbývá mi jenom doufat, že si mě jednoho dne odblokuje.

Cameron se mě snaží všelijak rozveselit, ale marně. Pořád říká, že si najdu lepší a ať to třeba zkusím s tou Jade, jenže já nechci nikoho jiného než Perrie! Proto dneska vymyslel, že spolu půjdeme do baru a někoho sbalíme. Popravdě se mi vůbec nikam nechce, ale Cameronovi nemá cenu odporovat.

Když už se tedy odhodlám zvednou zadek z postele a přibližuji se pomalu k baru, uvidím tam Camerona, jak se drží za holeň a nadává.

,,Copak, copak, nějaká holka před tebou utekla, protože si tě spletla s úchylem? "zasměji se.

,,Haha, ne vole, to mi udělala Perrie." řekne naštvaně. V tu chvíli mi úsměv zmrzne. Perrie? Jako moje Perrie?

,,Cože? Ona tu byla Perrie?" skoro bez dechu se zeptám. Co by tady dělala? 

,,Jo. Když si mě, ale všimla tak se rozhodla utéct'' zavrčí. Asi ho kopla trochu víc. Kdyby to nebylo za téhle situace, smál bych se mu, hodně bych se mu smál. Moc často se nestává, že Camerona převeze holka ,,Tak jsem ji chytl a řekl ji, že tady na tebe počká a že si to mezi sebou vyřešíte, protože už se nemůžu dívat na ten tvůj smutnej ksicht'' ukáže na můj obličej. Já protočím oči.

,,Kde je teď Camerone?!'' vyhrknu ze sebe rychle. Třeba ji ještě stihnu a všechno ji vysvětlím. I když vlastně nemám moc, co vysvětlovat, protože nemám tušení proč si mě bloknula, ale prostě něco udělat musím. 

,,Nevím, asi utíkala domů." pokrčí rameny. Sakra! Kdybych aspoň věděl, kde bydlí! Ale třeba jí ještě stihnu.

,,A nevíš před jakou dobou asi tak utekla? A jakým směrem?!" zeptám se zoufale.

,,Tak asi sedm minut zpátky.. A co já vím, běžela asi tamhle." ukáže před sebe směrem doleva. Fajn, mám šanci ještě jí najít.

,,Dobře, třeba jí ještě stihnu dohnat. Díky Camerone!" děkovně na něj mávnu a rozuteču se směrem kudy ukázal Cameron.

Běžím jako smyslu zbavený jenom proto, abych dohnal holku, kterou celým svým srdcem miluji a jenž mi způsobuje takovou bolest tím, že mě ignoruje.