True Feelings [m.yg.xp.jm.]✔

ⓞⓝⓔ

Seděl jsem na malé a nepohodlné stoličce a prsty lehce přejížděl po bílých a černých klávesách školního klavíru.

Dnes jsem neměl náladu hrát něco náročného a tak jsem jen párkrát klepl na nějakou klávesu.

V místnosti bylo ticho. Nikdo jiný tu nebyl. Škola byla už skoro prázdná. Poslední studenti byli v horním patře budovy a doučovali se. Na patře, kde byla hudebna, a kde jsem byl i já, byly už jen uklízečky.

V kapse kalhot mi začal vibrovat mobil. S povzdechem jsem ho vyndal a ještě jsem protočil oči, než jsem zvedl hovor.

,,Prosím?" Ozval jsem se znuděně.

,,Čau, Yoongi, tady Namjoon."

,,Vím. Co potřebuješ?"

,,Víš, jak jsme dneska dostali ten úkol?" Zeptal se.

,,Přesněji," povzdechl jsem si.

,,Z matiky."

,,Víš, že sám matice nerozumím," zakňoural jsem.

,,Jo, jasně, to je jedno. Napíšu Jiminovi, ten by to měl umět. Měj se," rozloučil se a zavěsil. Vůbec jsem neměl ponětí, kdo je Jimin a bylo mi to jedno.

Mobil jsem schoval zpátky do kapsy a věnoval se klavíru před sebou. Tentokrát jsem něco málo zahrál. Nálada se mi trochu zvedla. Možná to bylo tím krátkým rozhovorem s Namjoonem. Že jsem s někým mluvil.

Po krátké chvilce jsem se zvedl a rozhodl se, že půjdu domů. Cestou ven jsem potkal dvě uklízečky, které si chtěly povídat, tak jsem s nimi prohodil pár slov, a když to šlo, rychle jsem zmizel.

~•~

První kapitola je tady, doufám, že se vám příběh bude líbit a předem se omlouvám za případně špatné skloňování jejich jmen 😅

Tenhle příběh bude trochu víc propracovanější (jojojojojo) (dohady autorky schizofrenie xd) a zatím jsem nic podobného tady nečetla, takže by mohl bylo i originální 😁

Tak se mějte