True Feelings [m.yg.xp.jm.]✔

ⓢⓘⓧⓣⓔⓔⓝ

Minuty se přehouply v hodiny a z neděle se stalo pondělí. V povzdechem jsem následoval Jimina k jeho domu. Jelikož jsme se rozhodli jít do školy - vlastně mě Jimin přemlouval takovou dobu, dokud jsem nesouhlasil, museli jsme jít k němu pro věci. Jasně jsem Jiminovi řekl, že s ním půjdu i dovnitř, i když se mě snažil přesvědčit, že doma stejně nikdo není, takže bych klidně mohl počkat venku.

,,Nebudu ti to opakovat stokrát, prostě s tebou půjdu," řekl jsem pevným hlasem.

,,Fajn," rezignoval nakonec Jimin a naštvaně nafoukl tvářičky.

,,Ať mi nepraskneš, Minnie," zasmál jsem se a obtočil mu ruku kolem pasu.

,,Kolikrát ti mám ještě opakovat, abys mi neříkal Minnie, přijdu si potom jako holka," zamumlal naštvaně.

,,Ach, ty moje princezno."

,,Yoongi!"

,,Yoongi-hyung," opravil jsem ho se smíchem, ,,máš útulný pokojík, moc se mi líbí. Přesně sedí na tebe."

× × ×

Proklínal jsem toho tlustého chlapa, který si říkal Čas a - Bože, nejsem věřící, ale modlil jsem se, aby tahle hodina skončila.

A když už konečně zazvonilo, vyběhl jsem ze třídy, rychle spěchal ke skříňkám a chystal se jít čekat před školu na Jimina, ale slyšel jsem za sebou hlas, který mě volal. Se zavrčením jsem se otočil a uviděl Hoseoka.

,,Co chceš, Hobi?"

,,Jak mi to vysvětlíš?" Zeptal se mrzutě.

,,Co přesně máš na mysli?" Protočil jsem očima a netrpělivě se podíval na hodinky.

,,Nedělej blbýho, vím, že si odstranil tu kameru. Proč jsi to udělal?" Ptal se dál.

,,Protože nemáš právo někoho sledovat, posmívat se mu a nic nedělat s faktem, že si ubližuje," zavrčel jsem na něho zpátky.

,,Myslíš, že mi je líto nějakýho malýho spratka, kterej se řeže?!" Opovržení z jeho zvýšeného hlasu skoro odkapávalo, ,,Ten modrovlasý idiot tě změnil," pokroutil hlavou Hoseok.

,,I kdyby, změnil mě k lepšímu," zamumlal jsem statečně.

,,Už nejsi ten starý Yoongi, se kterým byla zábava, jsi spíš něco jako jeho matka," odmlčel se a zadíval se někam za mě, ,,A hele! Tamhle máš toho svýho ufňukánka."

Rychle jsem se otočil a když jsem zahlédl Jimina, jak tam stojí, snaží se zadržet slzy a spodní ret se mu chvěje, srdce se mi zastavilo.

,,Jimine, já," udělal jsem krok k němu. Hned ucouvl.

,,Ch-chtěl bych být sám," kuňkl.

,,Jiminie-"

,,Prosím," přerušil mě

Rezignovaně jsem sklopil hlavu. ,,Dej mi, prosím, vědět, že jsi v pořádku," stihl jsem říct, než odešel.

,,Jsi debil," vyplivl jsem směrem k Hoseokovi a hlemýždím tempem se chystal domů. Mohl jsem jen doufat, že se Jiminovi nic nestane. Neodpustil bych si to.

~•~
;-(