True Feelings [m.yg.xp.jm.]✔

ⓝⓘⓝⓔ

,,Ach, Yoongi, je to krásný," rozplýval se Jimin, když už jsem hrál asi třetí skladbu, ,,Jen," posadil se na posteli, ,,Proč jsou všechny tak smutný?"

,,Nejsou smutný," zaprotestoval jsem a pro sebe se zamračil.

,,Jsou," Jimin si stál za svým.

,,To je složitý," pověděl jsem a zavřel víko klavíru.

,,Tak mi to objasni."

,,Není na tom nic, co bych ti měl objasňovat. Sám to totiž nechápu," zamumlal jsem a ještě víc se otočil na stoličce zády k němu. Cítil jsem, jako by do mě viděl. Ten pocit mě znervózňoval.

,,To já tě chci dělat šťastným," promluvil jsem a těmi pár slovy jsem zajistil ticho. Jimin asi neměl, co říct. Nebo nechtěl.

,,Proč mi vlastně neříkáš hyung, když jsem starší, jak ty?" Zajímal jsem se.

Chvíli mlčel a pak řekl: ,,Přijde mi to moc osobní." Zamumlal.

Opravdu dlouhou dobu bylo ticho. Dost mě to zneklidnilo. Proto jsem se otočil, abych zjistil, jak se Jimin tváří a co vůbec dělá. Stále seděl, jen ne na posteli, ale na zemi. Nechápavě jsem zkřivil obočí.

,,Proč sedíš na podlaze?" Nevnímal.

,,Jimine?"

,,Yoongi." Zašeptal tiše.

,,Co se děje, Jimine?" Klekl jsem si před něj a opatrně mu tváře chytil do dlaní. Tvářemi se mi natiskl na dlaně.

,,Mohl bys mě, prosím, obejmout?" Požádal tiše. Překvapeně jsem zamrkal. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil jeho žádost.

,,Pojď ke mně," poklepal jsem si na stehna. Jimin se nejistě dostal až ke mně a lehce se mi posadil na nohy. Chvíli jsem počkal, až se uvelebí a pak kolem něj omotal ruce a pevně ho držel v bezpečí mé náruče. Bradu jsem si opřel o jeho hlavu a vdechoval jeho čistou vůni.

~•~
Dost mě mrzí, že je to něco málo kolem 270 slov, opravdu jsem doufala, že to bude tak přes 400 :/