True Feelings [m.yg.xp.jm.]✔

ⓣⓗⓡⓔⓔ

Zaklepal jsem na dveře a čekal, až někdo otevře. Očekával jsem, že mi otevře Hobi, ale přišla jeho máma. Plaše jsem se na ni usmál a rychle se dopravil do Hobiho pokoje.

,,Zdar, vole," zamumlal na mě s plnou pusou a rukou poklepal na místo vedle sebe. Z místa vedle něho na posteli jsem odhrnul pár jeho věcí a posadil se. Byl strašný bordelář.

,,Cos mi chtěl ukázat?" Zeptal jsem se a díval se, jak něco hledá na notebooku. Překvapeně jsem zvedl obočí, když klikl na ikonu kamery. Byl jsem zvědavý, co to bude.

,,Nikomu to neřekneš, jasný?" Otočil hlavu mým směrem a spražil mě přísným pohledem.

,,Jasný," protočil jsem očima a rukou si znuděně podepřel hlavu, jakože mě to moc nezajímá. Přitom jsem se nemohl dočkat, až se to načte.

,,Sleduju jednoho kluka. Takový idiot, ale je sranda ho pozorovat. Hlavně, když bulí," zasmál se Hoseok. Všichni věděli, že je škodolibý. Rád se vyžíval v utrpení jiných. Jemu samotnému se nikdy nic nestalo a proto nejspíš tolik opovrhoval ostatními.

Nic jsem neříkal. Dál jsem sledoval obrazovku a prohlížel si pokoj onoho kluka.

,,Za chvíli tam přijde. Má takovou rutinu."

A opravdu přišel. Nejdřív jsem ho nepoznával, protože měl skloněnou hlavu, ale když ji zvedl, aby mohl vyndat nějakou krabičky ze šuplíku, poznal jsem ho. Byl to ten kluk z obchodu. Jen teď měl obličej celý uslzený a usoplený. Pozorněji jsem sledoval obrazovku. Kluk si sedl na postel a začal se věnovat krabičce. Čekal jsem, co z ní vytáhne. Vytáhl z ní ještě menší, placatější krabičku.

,,Co to je?" Zeptal jsem se Hobiho a ukázal na to, co držel ten kluk v ruce.

,,Žiletky," odpověděl prostě.

,,Žiletky? On si ubližuje?" Ptal jsem se dál, víc a víc překvapenější.

,,Jo, říkal jsem, že je to idiot. Pořád jen brečí a řeže do sebe," zakroutil opovržlivě hlavou. Nemohl jsem tomu uvěřit. Sledoval někoho, kdo si ubližuje a nechystal se mu nijak pomoct.

,,Jak dlouho ho sleduješ?" Zeptal jsem se znovu, nespouštějíc pohled z obrazovky.

,,Asi měsíc."

,,Co všechno o něm víš?"

,,Jmenuje se Jimin a chodí k nám na školu," otočil se na mě, ,,Proč?"

,,Jimin?"

,,Jo," zamračil se, ,,Proč se ptáš?"

,,Sleduješ někoho, kdo si ubližuje a nechceš mu nijak pomoct?"

,,No a co, je to jeho problém," pokrčil rameny a zavřel notebook.

Měl jsem z toho špatný pocit. Sakra, kdo by z toho neměl špatný pocit. Můj kamarád sledoval někoho, kdo si ubližuje a nic s tím nedělal. Věděl jsem, že je Hoseok špatný člověk, ale tohle mě od něho zamrzelo. Musel jsem toho kluka najít. Hlavně jsem se musel dostat k němu a vyhodit tu Hobiho kameru.

~•~

Konečně je to tady. Ta skvělá / špatná kapitola. Hoseok je špatný človíček...