Letištní hala. I přesto že jsou čtyři hodiny ráno, byla plná lidí. Tvrdnu tu na nepohodlné sedačce už hodinu. Včera jsem byla, těsně před tím než jsem vešla do pokoje, obeznámena že se vrací Niall z cestovní cesty. A aby to nebylo málo Hope volala, nevím kde vzala jeho číslo, Sebastianovi zda by nechtěl přiletět na pár dní k nám. Souhlasil. Pro mou smůlu, přiletí společně. Oba totiž byly v L.A. A tak se dostáváme že já jsem dostala úkol pro ně jed přes půlku města ve tři hodiny na letiště.
,,Let číslo 203 z Los Angels do Londýna, právě přistává." roznesl se hlas po hale. Jsou tady. ,,Ellie!" uslyšela jsem své jméno. Okamžitě jsem se za hlasem otočila. On. On volal mé jméno. ,,Sebe." zašeptala jsem. ,,Ahoj." usmál se na mě když přišel za mnou. ,,Ahoj. Chyběla jsi mi." díval se mi do očí a já do těch jeho. ,,Jak jsem ti mohla chybět když pomalu ani nevíš kdo jsem." zakroutila jsem hlavou v protestu. ,,Znám. Jsi sestra Tobiase, manžela mé neteře. Holka do které jsem se zamiloval. Vzpomněl jsem si na všechno. I na to jak jsi mě varovala ať tam nelezu." ,,Máš paličatou hlavu." pohladila ho po jeho neoholené tváři. Jak on mi chyběl. ,,Jo, zavinil jsem si to sám. Ztratil jsem tě na rok a půl. Je to má chyba." sklopil hlavu a díval se na své boty. ,,Ne-" chtěla jsem protestovat. To by nás nesměl přerušit můj kamarád. ,,Tady jsi!" přiběhl k ním Niall. Ihned jsem ho objala. ,,To jsem ti chyběl?" divil se. ,,Ani ne. Jen kdo to pořád má s Hope vydržet!?" odtáhla jsem se. ,,No ty." usmál se. ,,Měly bychom jed." řekla jsem a šla jsem ven z haly. Dost mě to tu už nebaví. Odemkla jsem auto a nasedla za volant.
,,Jdeš dnes do práce?" sedl si vedle mě Niall. ,,Jo ale až na deset a budu až do zavíračky." prohrábla jsem si vlasy. ,,To se stihneš ještě prospat." opřel se a díval se ven z okna. Když jsem se koukla na Seba, spal. A pomalu ale jistě jsem slyšela jak Niall začíná pochrupávat. Takže si to představte. Já řídím, zamnou sedí jeden dřevorubec co se ještě neprojevil a jako třešnička na dortu vedle mě sedí nejvetší dřevorubec ze všech. ,,Takhle je to vždycky?" ucítila jsem dech na svém krku, zrovna když jsem zastavovala na křižovatce. ,,Vždycky." otočila jsem se a usmála se na něho. ,,Nedořešily jsme to." konstatuje. ,,Co třeba až se prospíš a já taky?" ,,Dobře." posadil se zpátky tam kde seděl. Zbytek cesty, které netrvala ani půl hodiny. Když jsem zaparkovala před bytovkou v našem okně se svítilo. U Hope v ložnici. ,,Ni vstávat. Jsme doma." lehce jsem s ním zatřepala. Po chvilce co jsem s ním třepala se začal probouzet. Když oba byly vzhůru, pobrali si své kufry, šly jsme směr bytovku.
,,Konečně už jsem si myslela že dnes nedorazíte!" přiběhla k nám Hope, ihned se vrhla k Niallovi. Chudák. Tak tak to ustal. ,,Jsem ráda že tě konečně poznávám." natáhla k Sebovi ruku. ,,Hope? Taky vás rád poznávám." usmál se na ni. Zdálo se mi to nebo se lehce začervenala? Asi jen zdálo. Po seznámení jsem šla mu ukázat pokoj, spíš postel co bude obývat. ,,Čekal jsem i horší." usmál se a odhodil tašku vedle nafukovačky. ,,Je ještě možnost spaní na gauči. Moc nedoporučuji." sedla jsem si na postel. ,,Zkušenost?" ,,Jo. Oslava narozenin jedné kamarádky. Vůbec jsem nebyla schopna vyjít schody." zasmála jsem se nad tou vzpomínkou jak jsem se probudila hlavou dolů s pořádnou kocovinou. ,,Kolik je?" sedl si vedle mě na postel. ,,Půl šesté. Proč?" otočila jsem hlavu od hodin na něho. To jsem ale dělat neměla. Přisál se mi na má ústa. Vášnivě a chtivě. Ruce jsem mu dala na zátylek a přitáhla si ho do vášnivějšího polibku. ,,Času dost." zašeptal do polibku. Jeho ruce zabloudily pod mé tričko, které letělo někam do kouta. A hned za ním to jeho. Opatrně mě položil do peřin a lehce na mě nalehl. Ruce mi bloudily po jeho hrudi a ty jeho po celém mém těle. Ani jsem se nenadála a byla jsem před ním nahá. A on také. Měla jsem ho celého na obdiv. ,,Jsi si jistá?" zeptal se. ,,Jo." políbila jsem ho a víc jsem se na něho namáčkla. Cítila jsem jak do mě pomalu proniká. Trochu to bolelo. ,,V pořádku?" díval se do mého obličeje. Starostliví jako vždy. ,,Jen si musím na tebe zase zvykat. " políbila jsem ho a pobídla aby pokračoval. A tím začal další koloběh nás dvou.
Když jsme ležely vedle sebe v objetí, vůbec se mi nechtělo vstávat. ,,Musíš?" držel ve ve svém náručí a hrál si s mými vlasy. ,,Moc se mi tam ale nechce." zvedla pohled k jeho obličeji. I takhle po ránu je nádherný. ,,Tak tam nechoď. Zůstaň tu se mnou." nechtěl mě pustit. ,,Nemůžu promiň." líbla jsem ho na tvář a vylezla z postele. Dala jsem si rychlou sprchu, vyfénovala vlasy, lehce se namalovala a jen v ručníku vešla do pokoje. ,,Děláš mi to naschvál?" objal mě kolem pasu. Holá hruď jen v teplácích na doma. ,,A ty mě?" stoupla jsem si na špičky a líbla ho na rty. Sladké a měkké polštářky. Chytil mě za pas a vyzvedl mě do vzduchu. Rychle jsem mu obmotala nohy kolem pasu a co nejvíc jsem se na něho namáčkla. ,,Zlato." zavrčel mi do krku a kousl mě do něho. Už vidím jak budu mít celý flekatá krk od něho. ,,A to jsem si dnes chtěla vzít šaty. Místo to ho budu muset mít rolák." odtáhla jsem se od něho. Přešla jsem ke skříni a ze šuplíku vytáhla spodní prádlo. Otočila jsem se k němu zády a oblékla jsem se do něho. ,,Naprosto čistá provokace!" uchechtla jsem se a dělala že to neslyším. Ze skříně jsem si vytáhla věci na dnešek. Jak jsem mu řekla, tak jsem udělala. Vzala jsem si šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do kabelky jsem si dal potřebné věci. Na lísteček napsala adresu kavárny a nechala ji na stolku u postele. ,,Nechoď." přitáhl si mě na svůj klín Seb. ,,Musím. Přijdeš za mnou?" opřela jsem se mu o hruď. ,,Přišel bych, ale nevím kde to je." ,,Náš to na lístečku napsaný." políbila jsem ho na rty a vstala z jeho klína. ,,Pokud se neztratím." stoupl si a oblékl tričko. Upnuté tak že mu šli vidět jeho svaly. ,,Miluji tě." zašeptala jsem a políbila ho na rty ještě jednou. ,,Taky tě miluji."
