,,Neviděla jsi můj sešit?" křikne na mě Jul z pokoje. Já zatím čekám na chodbě a snažím se uklidnit. Dnes je první den na vysoké. Dnes to všechno začíná. Ale to není to, čeho mám plnou hlavu. Ty jeho oči. Jeho vůně. Uvidím ho tam dnes? Potkáme se? A jak to tady s ním celé čtyři roky zvládnu? ,,Win?"
,,Co si říkala?" ohlédnu se na mou kamarádku, která se přehrabuje ve své tašce.
,,To je jedno," pokrčí rameny a vyjde ven. ,,Jsi v pohodě? Přijdeš mi nějak mimo."
,,Jen jsem trochu vyděšená," hlesnu a ona chápavě přikývne. Sejdeme teda čtyři patra dolů a pak se vydáme po dlážděném chodníku k obrovské budově. ,,První hodinu máme spolu?"
,,Jo, ale to je tak asi jediná za celý den," uchechtne se a já si trochu oddechnu, že na to nebudu sama. ,,Mimochodem, kdo to byl na té párty za kluka?"
,,Koho myslíš?" zatvářím se nechápavě, i když vím, o kom mluví.
,,Toho kluka s tím pěkným zadkem, co za tebou přišel. Nedělej, že nevíš, o kom mluvím," ušklíbne se a založí si ruce na hrudi.
,,To byla má minulost," šeptnu. ,,Chodili jsme chvíli spolu. Ale pak mě nechal a odstěhoval se. Ale už je za mnou. Mám teď Nathana, chodím na vejšku a cítím se šťastně," pokusím se o opravdový úsměv. Nevím, proč mi to nešlo. Normálně se usmát. Jako bych samu sebe přesvědčovala. Jako bych se snažila utvrdit ve svých slovech.
,,No ale když jsi ho viděla, vypadalo to trochu jinak," ušklíbne se a založí se ruce na hrudi.
,,Já nevěděla, že tu bude. Neměla jsem tušení, že ho ještě někdy uvidím," kmitnu rameny na svou obranu. ,,Už to neřešme. Co ten kluk z večírku? Sbalila si ho?" uchechtnu se a Jul se ďábelsky usměje.
,,Máme domluvené rande. Víc jsem nedovolila," její dokonale namalované světle růžové rty se roztáhnou do šířky a já mám pocit, že tohle je ta správná osoba pro mě. Kamarádka, kterou jsem hledala roky.
Potom, co mě Will nechal, jsem se uzavřela a pohádala s Hannou. Nechápala to. Nevěděla, co se uvnitř mě odehrávalo. A tak naše společná cesta skončila. Od maturity jsem ji neviděla. Vím jen, že se dostala na školu, kterou chtěla. Mrzí mě to, ale udělala jsem si to sama. Jul by mohla být moje druhá šance. Druhá šance na to, mát kamarádku. Opravdovou přítelkyni. ,
,,Tak jsme tu," přivede mě zpět do reality Jul. Obě jsme zastali před obrovskou budovou z cihel, kolek které byl krásný park, ve kterém lidi posedávali na lavičkách či v trávě, učili se, bavili se s přáteli, které přes prázdniny neviděli a užívali si života. Svobody, co teď měli. ,,Připravená?" ohlédne se na mě s otázkou v očích.
,,Jako nikdy dřív," vydechnu a odhodlaná zvládnout celé ty čtyři roky jsem se vydala vpřed.
,,Hele kdo tu je," pokýve Jul nenápadně k lavičce, na které seděl. Tvář měl jako vždy zahalenou v kapuci, v uších mu vyhrávali sluchátka s hudbou a v ruce držel knížku. Přesně, jako když jsem ho viděla poprvé. V té lavici. A přesně jako tenkrát vzhlédl. Rozhlédl se a pohledem se zastavil přímo u mě. Hleděl mi do očí tak dlouho, že jsem myslela, že tam stojím celou věčnost. Ale byla jsem to já, kdo náš pohled přerušil. Přesně ve chvíli, kdy mi zabzučel telefon. Odtrhla jsem od něj zrak a přečetla si zprávu od Nathana.
Užij si svůj první den. Myslím na tebe. Brzy se uvidíme. Miluju tě, N.
Nechápu, proč se tak cítím. Proč od něj nemohu odtrhnout zrak. Ublížil mi a já to vím. Mám milujícího přítele, který tu je pro mě. Miluju ho. Tak proč mám pocit, že mu brzy ublížím?
Nahoře máte Jul s Winter ;)
