Venku bylo čím dál tím chladněji. Listí ze stromů už skoro opadalo a brigádnicí ho každý den shrabávali z chodníků. Všude kolem vládl chladný vítr a všichni tvorové se ukládali k zimnímu spánku.
Postupně jsem si začala zvykat na školu. Našla jsem si brigádu v jednom bistru a naladila se do každodenního stereotypu. Až nastal pátek. Čím víc jsem na to myslela, tím více jsem se cítila provinile z toho, že se těším. Nedávám to najevo, ale jsem ráda, že jsem souhlasila. Vím, že mě Nate miluje, ale to, co je mezi námi s Williamem je silnější. Táhne mě to k němu jako magnet k magnetu.
,,Vážně ti to nevadí? Vím, že bychom měli být radši spolu," ucítím dvě silné paže kolem mých boků a vzhlédnu k Nathanovým očím. Leskla se v nich láska, což mě bodlo u srdce. Ne z toho, že mě vážně miluje, ale z toho, že mu ty city nemůžu opětovat. Ne se stejnou dávkou.
,,Měl by sis to pořádně užít. Já budu v pohodě a společný víkend si uděláme jindy," pohladím ho po tváři a mile se usměju. Chce se mi ze sebe zvracet. Takhle se přetvářet a lhát mu do očí.
,,Měl bych vyrazit," podotkne a kmitne pohledem k autu. ,,Víš, že tě miluju, že jo?" skloní se ke mně a dlouze mě políbí.
,,Užij si to tam," počkám, až nasedne do auta a naposledy mu pohlédnu do očí. Jestli teď vážně odjede, provedu velkou hloupost. Chtěla jsem na něj zakřičet. Nebo si klidně lehnout pod kola, jen aby se nerozjel. Aby to nedělal. Protože jestli vážně odjede, půjdu tam. Půjdu s ním na to pitomé rande a tím to celé zkazím. A pak se ozvalo hučení starého motoru a kola se dala do pohybu. Letmo na mě mávl a už mi mizel jeho zadek v dáli. Odjel.
***
,,Jsi si tím jistá?" opře se Jul vedle mě o umyvadlo. Stojíme v našich společných koupelnách a já se ze sebe snažím udělat člověka.
,,Ne. Rozhodně si tím nejsem jistá. Ale jeden večer mu dát můžu, ne? " pokusím se o přesvědčivý tón hlasu. Jul se vedle mě ušklíbne a pak si hlasitě povzdychne. Všude kolem nás se vznášela pára ze sprch, ve kterých se zrovna koupala partička holek z našeho patra.
,,Proč ta rtěnka?" pokýve hlavou k sytě červené rtěnce, co jsem si nanášela na rty. ,,Takhle by ses měla malovat na rande s Nahanem. Pokud tě Will opravdu miluje, nepotřebuje tyhle vylepšováky," měla pravdu. Chvíli jsem se na sebe dívala v zrcadle a zrak mi kmital z odrazu na rtěnku.
,,Jul, řekni mi, co to dělám," hlesnu a skočím do volné kabinky záchodů pro toaletní papír a barvu ze rtů si setřu.
,,Jsi zmatená. Probouzí se v tobě staré city, ale veř mi, ty přijdeš na to, koho doopravdy miluješ," věnuje mi povzbudivý úsměv. Znovu jsem na sebe pohlédla do zrcadla. Zmatenost se mi doslova odrážela v očích. Vlasy se mi táhly kolem obličeje a tváře jsem měla lehce zarudlé z paniky. Myslela jsem si, že vysoká je nový začátek. Start do dospěláckého života. Myslela jsem si, že budu mít všechno pod kontrolou. Že sebe budu mít pod kontrolou.
,,Měla bych jít," hlesnu a otočím se na svou kamarádku. Jul letmo přikývne a pomůže mi posbírat moje věci. Hodíme do do pokoje a já si jen vezmu malou kabelku s věcmi. Škubnu hlavou směrem k Jul a přemýšlím, co ještě říct. Ale ono vlastně není, co dál říkat. Stačilo jen objetí. Objetí, do kterého si mě Jul přitáhla a dodala mi tím odvahu. Pak už jsem jen popadla klíče a seběhla všech osmačtyřicet schodů, co nás dělí od přízemí. Viděla jsem ho už z dálky. Jak jsem tak stála ve dveřích a rozhlédla se, viděla jsem ho ihned. Stál kousek od koleje a opíral se o své černé auto. Nevěděla jsem, že má auto. Jeho pohled byl stočený k zemi, v ruce držel rozhořenou cigaretu a hlavu skrýval pod tmavou kapucí mikiny.
Pomalými kroky jsem přešla blíž k němu, dokud si mě nevšiml a nezvedl zrak. Svým tajemným pohledem si mě celou sjel a pak se lehce pousmál. Přešel ke mně blíž a pohlédl do mých očí. Mé srdce se dalo do pohybu, jak byl u mě blízko.
,,Přišlas," měl tak krásný úsměv. Toužila jsem ho pozorovat klidně celé hodiny. A dotknout se těch rtů, které ho vytvářely. Těch lehce narůžovělých rtů, které když mě políbil, se vždycky zbarvili do červena. Jeho ruka vystřelila do vzduchu a lehce se dotkl mé tváře. Měl tak teplé ruce. Jakoby veku vůbec nebylo kolem nuly. Hned, jak se jeho hřejivá ruka dotkla mé ledové tváře, jsem roztála. Hleděl mi u toho upřeně do očí a sledoval mou reakci. Ani jsem se nehnula. Jen jsem vyčkávala, kdy se ke mně skloní a políbí mě. Avšak on to neudělal. S úsměvem se odtrhl a nasedl do auta. Jak přikovaná k zemi jsem tam stála a hleděla na jeho černou káru. Rozezněl se motor a uvnitř se rozsvítilo. Pak se otevřeli dveře od spolujezdce a Will z nich na mě vykoukl. Váhavě jsem přešlápla z jedné nohy na druhou, až jsem se nakonec donutila k pohybu. Usedla jsem na sedadlo vedle něj a zabouchla dveře. Ihned mě ovanula jeho vůně a teplo. Will se přese mě natáhne, aby mi zapnul pas, čímž mé tělo úplně ztuhne. Při zpáteční cestě se letmo dotkne mé ruky, kterou jsem položila na stehno a mnou projede zvláštní vlna pocitů. I on si toho všiml, ale rychle se posadil na sedadlo a vyjeli jsme vstříc městu. Prodírali jsme se to tmou a panovalo mezi námi ticho. Naslouchali jsme jen vzájemným nádechům a výdechům. Možná, že v tom tichu slyšel i mé srdce, které splašeně bilo. Bilo, jelikož jsem mu už dlouho nebyla takhle blízko. Už dlouho jsem nepociťovala to, co teď. Všechny ty city se ve mě pomalu probírali.
Dneska tu máme poměrně dlouhou kapitolku ;) Jinak jaký jste měli víkend? :*
