,,Už musím vyrazit," hlesne a pohlédne na letadlo, které se tyči za obrovským oknem. ,,Zvládneme to," skloní se ke mně a dlouze mě políbí na rty. ,,Miluju tě."
,,Miluju tě," šeptnu a naposledy ho políbím. Pak popadne svoje věci a vydá se k letušce, které podá svou letenku. Těsně předtím, než vstoupí dovnitř, se na mě ohlédne a pošle mi svůj krásný úsměv a pak už zmizí uvnitř tunelu. Slzy se mi snažili dostat na povrch, ale já nechtěla. Je to jen na týden, pak se vrátí. Na dva dny. Nasednu zpět do svého auta a vyjedu ke koleji. Vyjdu si všechny patra a zapadnu do našeho pokoje.
,,Už je pryč?" pohlédne na mě soucitně Jul a já sklesle přikývnu. Dopadnu na svou postel, když se i rozezní telefon.
,,Ano?" ozvu se.
,,Dobrý den, slečno Hutson. Jen vám chci sdělit vaše výsledky," ozve se z druhé strany můj doktor. Rychle se zvednu do sedu a tím upoutám pozornost Jul. ,,Jsem moc rád, že vám to mohu sdělit zrovna já. Vše je více než v pořádku, až na malou drobnost," řekne a mě se ve vteřině zastaví srdce. Nikdy bych nevěřila, že tenhle telefonát s mým doktorem si budu pamatovat, až do konce svého života. ,,Jste těhotná, Winter," doslova mi to vyrazilo dech. Doktor mi ještě něco říkal, ale já už ho dál neposlouchala. Jen jsem hleděla před sebe a cítila, že budu každou chvíli zvracet. Okamžitě jsem odhodila mobil na postel a vyběhla ven z pokoje. Akorát včas jsem doběhla k volnému záchodu, do kterého jsem vyvrátila celý svůj oběd.
,,Winter, jsi v pořádku? Co se stalo?" doběhla ke mně vyděšená Jul. Nemohla jsem mluvit. Přišlo mi to jako noční můra. Já nemůžu být těhotná. Ne teď. Snažíme si ušetřit na byt, chci studovat a navíc jsem spoustu věcí nestihla. To nejde. ,,Tak Winter," dřepne si ke mně a zahledí se mi do očí.
,,Já-" pokusím se to vyslovit, ale je to tak těžké. ,,Čekám dítě," hlesnu. Jul překvapeně otevře pusu a z dřepu dopadne na zadek.
,,Jsou si jistý?" zeptá se mě opatrně.
,,Nevím. Neposlouchala jsem dál," a pak přišli ty zpropadené slzy. Tentokrát se jim ale neubráním. Po tvářích se mi linuly vodopády slz a z úst mi vycházely tiché vzlyky.
,,Win, to zvládneme. Bude to v pořádku," přitáhne si mě má kamarádka do náruče.
,,Já nevím, co mám dělat. Co když mě Will s tímhle nechce?" klesnu pohledem na své stále ploché břicho. Jul mi ihned chytne bradu a donutí mě se na ní podívat.
,,Tak hele, on tě miluje a myslím, že bude rád. Je to sice špatná doba, ale je to dítě. Může to být malý roztomilý chlapeček nebo malá Winter s Willovýma očima. Co se stalo, stalo se. Už s tím nejde nic dělat. Ledaže-" nadechne se, aby pokračovala, ale já ji ihned zarazím.
,,Ne. Na potrat nejdu," pronesu rozhodně. Rychle se zvednu a přejdu zpět do pokoje. Lehnu si zpět na mou postel a zachumlám se do své peřiny.
,,Měla bys mu to říct, co nejdříve," vejde dovnitř Jul a sedne si k mým nohám.
,,Přes telefon ne. Počkám, až se v pátek vrátí." Byla jsem z celého dne hrozně unavená a navíc jsem chtěla být chvíli v klidu, takže jsem zavřela oči a ponořila se do říše snů.
Když jsem se k večeru probudila, Jul mi řekla, že za chvíli přijde Nathan a že přinese spoustu jídla. Nevím proč, asi za to mohl ten vetřelec uvnitř mě, ale když to vše vyskládal přede mě, do všeho jsem se bezhlavě pustila, až se oba smíchy popadali za břicha. Byla jsem ráda, že jsou spolu a že jsem i přes to všechno přátelé, protože nevím, co bych teď bez nich dělala.
Tak dnes ještě jedna ;) Btw kdo to čekal?
