,,Když jsem sem první den přijel, objevil jsem tuhle restauraci. Je tu hezky schovaná a uvnitř útulná. Od té doby, co jsem sem šel poprvé, nechodím nikam jinam," rozzáří se Will. Má dlaň byla schovaná v té jeho, kde se cítila v teple a bezpečí. I já se cítila v bezpečí. Sice jsem se bála, aby nás nikdo neviděl spolu, ale necítila jsem se ohroženě. Se zacinkáním zvonečku otevřel dveře a když jsme vešli dovnitř, okamžitě mě ovanula vůně všemožných druhů jídel. Restaurace byla malinká a zdála se spíše jako kavárnička. Sedli jsme si k jednomu z volných stolů a objednali si jídlo.
,,Proč učitel? Myslela jsem, že ti stačí nějaká obyčejná práce," načnu téma, které mě už nějakou dobu zajímalo.
,,Já ani nevím. O bráchu se starám snad odjakživa a myslím, že si vedu docela dobře, ak jsem si řekl, proč nepomoct i jiným dětem. Třeba je trochu vychovat, něco naučit a zároveň být jejich přítel. Mám děti rád a vždy jsem chtěl být světu užitečný. Takhle můžu vychovat mnoho budoucích vědců, spisovatelů nebo herců," kmitne rameny. ,,A své volby nelituju. Kdybych se nevrátil, nepotkal bych tu tebe," natáhne se pod stolem pro mou ruku, kterou lehce stiskne.
,,Už nám to nesou," tiše vyhrknu, když si všimnu číšnice. Opatrně před nás postavila dva talíře s těstovinami a popřála nám dobrou chuť. Jídlo bylo vynikající. Dlouho jsem si takhle nepochutnala. Rozhodně jsem tu nebyla naposledy. Když jsme vše snědli a Will za nás oba zaplatil, hádala jsem se s ním kvůli tomu, ale nedal si říct, vydali jsme se k mé koleji. ,,No takže," zastavím se u vchodu do budovy.
,,No?" uchechtne se a lehce mě chytne za ruce.
,,Děkuju za výborný oběd," pokračuju a u toho se culím jak lízátko. ,,A snad zas někdy," kmitnu rameny. Will se hlasitě rozesměje a přitáhne si mě k sobě.
,,Určitě zas někdy. Třeba hned večer," zazubí se na mě a pak, aniž bych stihla zareagovat, se ke mně skloní a krátce mě políbí.
,,Wille," probodnu ho pohledem a rychle se rozhlédnu kolem nás, jestli to někdo neviděl. Díky bohu tu nikdo nebyl.
,,Víš bylo by jednodušší, kdyby si to Nathanovi řekla," podotkne. Měl pravdu. Ale já mu to nechtěla říkat přes telefon. Až přijede, promluvíme si a já se mu to pokusím nějak vysvětlit. Vím, že mu tím ublížím. Hodně.
,,Já vím. Nech to na mě," ujistím ho a pak ho ještě lehce políbím na tvář. ,,Brzy na viděnou," mávnu mu a pak už se po schodech vydávám do pokoje. Rychle z tašky vytáhnu klíče a odemknu pokoj. Hned, jak jsem ale otevřela, jsem se lekla. ,,Nathane?!"
,,Ahoj lásko," vyzdvihne se na nohy dojde ke mně. Jednu ruku položí na můj bok a pak se ke mně skloní pro polibek. ,,Vím, že jsem měl přijet zítra, ale nebavilo mě to tam. Stýskalo se mi," hlesne a jemně mě pohladí po tváři. Dříve bych byla radostí bez sebe, ale teď?
,,No to je- Mám radost. Vážně," pokusím se o falešný úsměv. ,,No a proč si mi předem nezavolal? Mohli jsme zajít na oběd," představa, že bych se vzdala toho dnešního oběda, který jsem strávila s Willem, byla strašná, ale musela jsem něco říct.
,,Chtěl jsem tě překvapit," rozzáří se jako hvězdička na nebi. Proč nemůžu být taky takhle zamilovaná? Teda zamilovaná do Nathana ne do Willa. ,,Co kdybychom zašli k vám do bistra? Mám docela hlad," navrhne. Představa, že ještě dnes jsem tam seděla s Willem a teď bych tam seděla s ním, byla zvláštní. Jakoby mě to vadilo. Sdílet naše prostory, co máme s Willem, ještě i s Nathanem.
,,Dobře. Jen se převléknu, ano?" konečně za sebou zavřu dveře a popadnu své věci. V koupelnách jsem se svlékla a vlezla si pod příjemně hřející vodu, která na mě ze shora dopadala. Proč jsem to, co jsem měla cítit k Nathanovi, cítila k Willovi? Proč musím každého hned zklamat?
Když jsem se už převlečená vracela do pokoje, bylo to trochu zvláštní. Jako bych tu cítila povědomou vůni. A hned, jak jsem vešla dovnitř, jsem vše pochopila.
,,Wille?!"
Konečně jsem se dokopala a napsala novou část XP Snad se vám líbí ;*
