Ta statečná

Záznam zkoušky

Ocitla jsem se v luxusně vypadající kanceláři. Nebo spíš v doupěti super padoucha. Byla tu obrovská televize, pohodlně vypadající gauč, stůl a za ním nesměl chybět pan Oblek. Otočila jsem se na Connora. "Nepozdravíš tatínka?" zeptala jsem se ho jízlivě a probodla pohledem zmíněného. Ten se na mě ovšem jenom usmál a vstal. "Ty jsi dokonalý exemplář!" začal. "Nebyl jsem si jistý, když jsem tě vybíral, ale teď už vím, že jsem zvolil správně." 

"Jste magor," oznámila jsem mu a proklouzla té ochrance kolem mě. Sedla jsem si na gauč. Vojáci se na mě podezřívavě koukali. "Nebojte, žádný tužky už u sebe nemám." Někdo z kluků se zasmál, ale nevnímala jsem který. Pan Oblek ovšem ano. "Thomase, proč se neposadíš tady k Mary a vy ostatní taky, udělejte si pohodlí." Jediný kdo uskutečnil to, co se po něm chtělo byl Connor. Ostatní zůstali stát a já na ně byla zvláštně pyšná. "No, hodlám tu shrnout závěr dnešního testu, z vašich pozic na záznamy z kamer uvidíte dost špatně." Pan Oblek zašel zpátky za stůl a něco dělal na počítači. Najednou se obrazovka přede mnou rozjasnila. Byl na ní zelený Alex v té masce, jak otevírá  pokoj číslo jedna a bouchne do dveří. Potom utíká pryč, obrazovka na chvilku zčerná a pak je vidět pohyb v pokoji. Všechno je zelené a vždy, když blikne to světlo je vidět hůř, ale pořád to jde. Z pokoje první vystrčí hlavu Connor a pak jí zase zastrčí zpátky. Obraz zase zčerná a pak Connor s Olim vyjdou z pokoje a jdou chodbou dál. Obraz se změní z pohledu jiné kamery. "Ty kamery nahrávají jenom když zachytí pohyb, že? To je chytrý," prohlásí někdo nade mnou a já leknutím nadskočím. Matt a ostatní se přesunuli, ale nesedli si, jenom si stoupli za gauč. 

Věnovala jsem se dál obrazovce. Connor přivolal výtah a já uviděla Alexe, jak vychází ze stejně chodby, jako vyšel u mě. Ani jeden z kluků si ho zatím nevšiml a oba nastupují do výtahu. Jenomže když Connor zmáčkne tlačítko, nic se neděje. Oba začínají docela vyšilovat, protože si všimnou Alexe, který jim zastoupí východ a vytáhne něco z kapsy. Byla to nějaká červená fixa nebo co. Na oba kluky nakreslí křížek. Olimu se podařilo utéct z výtahu, ale zakopl o Alexovu nohu, takže se křížku taky nevyhnul. 

Podívala jsem se na oba. Měli je furt nakreslené na triku. "Proč jste se nepokusili vzbudit někoho z ostatních pokojů?" zeptala jsem se vážně. Connor se na mě naštvaně podíval. "Proč tys nás nevzbudila, když jsi utíkala?" Zvedla jsem ruce vzhůru a dál to neřešila. Pan Oblek se na oba chlapce podíval a řekl prostě: "Neuspěli jste. Vlastně jste si počínali úplně nejhůř ze všech." Pak zmáčkl něco na klávesnici a obraz zase zčernal. Tentokrát šlo o Thomase s Markem. Ti zkoušeli klepat na dveře a to mě dost zarazilo. "Ale já nic neslyšela, jak je to možný?" "Pár zvukotěsných opatření. Když jsou vaše dveře zavřené, neuslyšíte vůbec nic z venku." "Aha," řekla jsem a pomyslela na případné požáry a uhoření zaživa, protože mě nikdo nebude moc varovat. Thomas s Markem taky zkusili výtah, ale zkoušeli i dveře. Když se výtah otevřel, scénář se opakoval. Akorát Alex teď dostal ránu od Thomase. K mému překvapení mu ji vrátil a nakreslil mu křížek. 

Podívala jsem se na ně a doopravdy ho furt měli. Koukla jsem se rovnou na Matta s Henrym. Oba dva měli křížek. Což ze mě dělalo jedinou osobu, co tím testem prošla. To bylo ujetý. Matt s Henrym taky klepali, ale nezkusili výtah. Všimli si Alexe dřív než všichni ostatní a utíkali. Alex je chytil v slepé uličce, kde málem chytil i mě. "Jak jste už určitě pochopili, vaše skóre určuji podle času, kdy jste byli chyceni." Zase něco zmáčkl na klávesnici. Teď jsem měla přijít na řadu já. 

"Nepřijde vám trochu nefér, že jsem na to byla sama? Jako jediná?" Na mou otázku nikdo neodpověděl, všichni sledovali, jak jsem vyšla z pokoje. V tichosti se taky dokoukali a pak se začali divně koukat přímo na mě. "Co je?" Zeptala jsem se naštvaně. "Tomu se říká pud sebezáchovy! Já bych tohle nikdy neudělala náhodnému kolemjdoucímu, ale člověku s maskou, co mě nahání v špatně osvětlený prázdný chodbě? Snad mi to..." "Stačí! Nikdo ti to vyčítat nebude. Vedla sis nejlépe. Nikdo jiný Alexovi neutekl, jak jsi sama viděla. Ale ještě než vám řeknu, proč jste vůbec tady," zmáčkl klávesu a já ho chtěla pobodat. 

"Tak takhle jste zjistil kde jsem byla! To jako máte kamery po celém lese!?" "Po celém ne, ale pokrývají docela slušnou plochu," odpověděl klidně a koukal na záznam z noci, kdy jsem utekla. Zatím jsem se jenom plížila za Alexem. Když jsem vyběhla ven, věděla jsem, že teď přijde dlouhý záznam mého běhu. "Tohle můžete přeskočit. I když ne, víte jak dlouho jsem běžela?" Pan Oblek přeskočil určitý úsek záznamu, ale já pořád běžela. Přeskočil další a já už byla v lese. "Běžela jsi skoro dvě hodiny. Co jsem tě ale pozoroval, dost jsi zpomalovala, takže si moc nelichoť." 

Přeskočil i tu část kde jsem spala, což bylo asi pět hodin a pak už se jen dívali jak běhám po lese. Koukali na to jako na akční film. Bylo mi z toho na nic. Točila se mi hlava a rozmazával se mi obraz. Najednou jsem dostala hroznou křeč v břiše a někdo zakřičel moje jméno. 

Neomdlela jsem, ale byla jsem ve stavu, kdy jsem nemohla vůbec mluvit nebo otevřít oči. Hrozně mě bolelo břicho a vinila jsem z toho hlad. Už pár dní jsem nejedla a dost jsem zvýšila tělesnou námahu. Vzhledem k tomu, jak jsem se vždycky ulejvala z tělocviku, zvýšila jsem jí vážně o hodně! Slyšela jsem, jak na sebe někdo křičí. Potom někdo odešel a Matt s Markem mě položili na gauč. Mluvili na mě a já jim nebyla schopná odpovědět. Někdo zase vešel a mě zvedli zpátky do sedu. Všechno mi to připadalo hrozně rychlé. "Mary! Otevři prosím oči." Dost namáhavě jsem splnila Mattovo žádost. "Díky bohu, kdyby ses neprobrala, napojili by tě na hadičky. Na!" Dal mi do ruky chleba s máslem. Opatrně jsem si ukousla a dlouho žvýkala. Připadala jsem si najednou jako v horečce. Byla jsem hrozně slabá. Slyšela jsem, jak pan Oblek nadává do telefonu. Myslím si, že mě nenechali hlady schválně, prostě a jednoduše na mě zapomněli.