Pravda o Kibovi [ Kiba Inuzuka ]

5.Kapitola (15+)

,,Jo šla bych moc ráda!" vykřikla jsem nadšeně.

,,Dobře a chceš si s sebou něco vzít?" zeptá se mile.

,,Není třeba" řeknu na to bezstarostně.

,,Tak teda jdeme" zavelí Kiba.

,,Jop" odpovím a jdeme přes koleje k řece.

Tam jsem měla v plánu namočit si nohy,ale pak jsem zahlédla další osobu ,která stála naproti mě.Blonďaté vlasy v culíku,ofina mu zakrývá jeho oko.Právě teď se na mě díval.

,,Ty ho znáš?" zeptá se mě zmateně Kiba.

,,Spíš mi někoho připomíná" řeknu zamyšleně.

Neměl na sobě plášť Akatsuki,ale vzhled měl stejný.Musela jsem si to ověřit tak jsem k němu přikráčela.

,,Ahoj jsem Vendy co hledáš?" zeptám se.

,,Nic pro tebe ,hm" odpověděl mrzutě.

,,Jsi to ty" jásala jsem.

,,Si mě asi s někým pleteš" podíval se na mě modrým okem.

,,Vendy nezdržuj se s tím divným týpkem" řve na mě Kiba.

,,Neboj Kibo ,Deidara mi nic neudělá" ujišťují Kibu.

,,Kdo jsi sakra zač,hm?" nabroušený Dei v akci.

,,Klid nejsem tvůj nepřítel" seznamují se.

S Deidarou jsme tam pár minut stáli a povídali jako staří přátelé.

,,Hej Vendy ,nechtěla bys mi pomoct s hledáním jílem?" navrhl Deidara.

,,Tak jo " řeknu.

,,Kibo jdu pomoct Deidarovi s jílem,hned jsem zpátky" řvu na Kibu.

,,Fajn,ale nechoď nikam daleko" varuje mě Kiba.

,,Dobře" znělo to jako bych mluvila s rodičem.

Deidara pomalu šel do lesa a já ho následovala.Nevěděla jsem kde jíl rostl takže jsem za ním šla jako ocásek.Pak se náhle zastavil u stromu.Tam si mě pak přitáhl a z ničeho nic mě začal líbat.

Neměla jsem slov,ale po polibku mi začal svíkat tričko a někam ho
odhodil.

,,To tričko vypadalo nepohodlně" řekl s úšklebkem.

,,Deidaro" vyslovila jsem jeho jméno když se mě začal dotýkat.

Jeho ruce byly studené a nechutné.Jazyky jeho ruk mě lízaly od shora dolů.Pak mi sundával mé kraťasy a po sundánu kalhotek na mě půjde zezadu a vrazí do mě svou kládu.

,,Ironie je ,že jíl v lese neroste" zašeptá mi.

Zatímco co byl ve mně mi líbal krk,kde mi udělal cucflek.Jeho tření mě bolelo a asi by to tak dál pokračovalo nebýt Kiby,který se z ničeho nic objevil.

,,Hej!" zařval Kiba přes celý les.

Deidara náhle přestál a se smíchem se podíval na naštvaného Kibu.

,,Jdi od ní ty bastarde!" zařve naštvaný Kiba.

,,Nebo co?,sleduj" políbí mě a já z té bolesti si toho nevšimla.

,,Ty....." vrčí na něj.

,,Já,hm" odpoví egoisticky.

,,Vendy jdi na chvíli k řece,musím si s Deidarou něco vyřídit" řekne na mě.

Já jsem se rychle oblékla a svižným tempem šla k řece.

,,Uvidíme jak mě porazíš proti mému umění, hm" naposledy zaslechnu.

Věděla jsem,co to znamená a jsem ráda,že nejsem v jejich okolí.Výbuch ,který Deidara považuje za své umění šlo slyšet až sem.Měla jsem výčitky svědomí a strach o Kibu.

Připadala jsem si jako Sakura,která se jen spoléhala na své přátele a málokdy toho udělala.Šla jsem si sednout na kámen a čekala jsem.

Jakmile les utichl jsem byla ve střehu.Čekání bylo pro mě mučením.

,,Vendy!" zamával na mě Kiba.

Neměl na sobě ani škrábnutí a nezlobil se na mě,že jsem Deidaru aspoň nepraštila.....

,,Kibo" radostně ho obejmu.

A pak se Kiba rozhodl,že si záplave.Já jsem skákala po kamení jako kamzík.Kiba se ke mně přiblížil a pocákal mě .

,,Kibo!" řeknu na něj a cáknu taky.

On mě chytí za ruku a stáhne mě do vody,tím pádem jsem byla celá mokrá.Když nám oboum byla zima jsme se slunili na trávě,ale počasí nám ten relax nedopřál.

Můj sen,že budu opřená o Kibu byl splněn.Rychle jsme se před deštěm šli schovat ke mně domů,kde jsme se nějakým způsobem dohodli,že bude u mě Kiba spát.

Ahoj určitě se ptáte proč jsem do této kapitoly dala Deidaru.Dala jsem ho tam protože dnes 5.5 má Deidara-senpai narozeniny a jinak to je vše tak adios❤

Všechno nejlepší Deidaro💝