Tajnůstkáři: Obrazy Severuse [Harry Potter]

3. ročník

Už to bylo tři roky, co Harry nastoupil do Bradavic a už to byl skoro rok, co Snapeovi obraz zmizel a ani Harry si nebyl jistý tím, že by ho mohl najít, ale snažil se to nevzdávat. Pokud v Tajemné komnatě nebyl tajný východ z hradu, tak by obraz mohl být ještě v hradě. Jenže další otázkou bylo kdo ho mohl ukradnou. Harry už věděl, že kromě něj zná Snapeovo tajemství ještě Brumbál, ale ředitel by obraz pochopitelně nekradl. V jednu chvíli ho napadlo se za ředitelem stavit a poptat se ho, zda neví, jaký obraz profesorovi lektvarů přesně ukradli, ale nakonec tuto myšlenku zamítl. Nebylo by to vůči Snapeovi fér, aby Harry zjišťoval nějaké věci za profesorovými zády. Pokud mu to Snape nechtěl říct, měl na to svoje důvody a pokud se tím Harryho snažil jen odehnat, nebelvír se nenechal.

Pokaždé, když Ron zasypával Snapea vulgárními slovy a frázemi, Harry mu k tomu nepřispíval. Oba jeho nejbližší přátelé věděli o tom, že se mu Snape snažil v Tajemné komnatě pomoct (i když tam z počátku byl ze zcela jiného důvodu, ale to Hermiona a Ron samozřejmě nevěděli), ale jeho postoj se v očích jeho přátel (nebo aspoň Rona) nijak nezlepšil. Stále to pro něj byl hnusný slizký netopýr, který nezná slovo "šampón". Harry s ním v duchu nesouhlasil. Snapeovi vlasy možná vypadají mastně, ale z blízka viděl, že jsou vždycky čisté a že hlavně ony voní po lékořici a olejových barvách. Možná právě jen nasály tu vůni olejových barev, proto vypadají tak, že si je profesor dlouho nemyl. Chlapec se ani nezamýšlel nad tím, kdy začal o Snapeovi přemýšlet takovým to způsobem a kdy ho začal u sebe v myšlenkách ospravedlňovat. Nějak to vyšlo... automaticky. Možná kvůli tomu, že byl jediným studentem, který znal profesorovo tajemství.

Větší část roku nechal Snape Harryho na pokoji a jen sem tam si ho nechával po vyučování, aby se ho ne přímo zeptal, jestli něco neví o obraze. Harryho odpověď byla pokaždé pochopitelně záporná a podle profesorova výrazu ještě poprvé pochopil, že ať už si profesor říká co chce, na obrazu mu záleží a chtěl by jej získat zpět. Když Mistra lektvarů viděl v takovém stavu, chtěl ještě usilovněji najít obraz, protože vidina potěšeného Snapea ho... lákala, ať už to znělo jakkoliv divně.

Jenže pak nastala situace, kdy musel řešit problém se Siriusem Blackem - vězněm, kterému se podařilo utéct z Azkabanu a mezi tím veškerá pravda vzplula na povrch - že za smrt jeho rodičů může Peter Pettigrew; že Remus Lupin je vlkodlak (i když to Harry nějakou dobu tušil), ale nejpodivuhodnější zjištění ho teprve čekalo - Sirius Black je vlastně jeho kmotr a byl to nejlepší přítel jeho otce.

Objevení Snapea v Chroptící chýši ho překvapilo a popravdě, nechtěl na něj zaútočit, ale potřeboval v ten moment vědět pravdu. Doufal, že mu to profesor odpustí, ale hlavně se mu pak potřeboval omluvit, ať už si bude myslet cokoli.

Po dalším šíleném dobrodružství s Hermionou, kdy se museli vrátit do minulosti, měl pak Harry aspoň chvilku času si promluvit se svým kmotrem, než se a ním bude muset rozloučit a chtěl se ho zejména zeptat na svoje rodiče a na to, co teď se Siriusem tedy bude. Stále nemohl uvěřit tomu, že je na živu aspoň jeho kmotr - tím pádem i jeho příbuzný. Dělalo ho to aspoň malinko šťastným, vzhledem k tomu, čím si za poslední dva roky prošel. No, tři, když k tomu přičetl ještě události letošního školního roku. Mrzelo ho sice, že se Siriusem nebude moct žít, ale aspoň ho zachránili před polibkem mozkomora a to bylo to nejdůležitější.

,,Harry, prosím, dávej si na Snapea pozor. Je to zmijozel do morku kostí a o jeho loajalitě Voldemortovi nepochybuji." Harryho překvapila slova Siriuse a tak lehce zavrtěl hlavou.

,,Ale profesor Snape je... fajn. Nemyslím si, že by se chystal provést něco zlého a i dneska nás přece ochránil, když se Remus proměnil do vlkodlaka." Sirius chvíli Harryho studoval a nakonec s povzdechem zavrtěl hlavou.