Tajnůstkáři: Obrazy Severuse [Harry Potter]

2. ročník

,,Incendio!" máchl Harry hůlkou směrem k papírku, který ne a ne začít hořet. A to si dvanáctiletý nebelvír myslel, že zrovna tohle kouzlo mu půjde.

Už to bylo víc jak rok, kdy odhalil tajemství profesora lektvarů, ale kdykoliv se znovu pokoušel se dostat do sklepení, nemohl najít cestu k tajným dveřím malířovy pracovny. Časem se k němu Snape začal chovat tak, jako vždycky, ale většinu času jeho existenci ignoroval, takže všechno zůstalo při starém - kousavé poznámky, odebírání bodů a sem tam nějaký školní trest. O obrazech už nepadlo ani slovo a postupem času se tím Harry přestal zcela zabývat a řekl si, že se bude víc soustředit na školu a na ten záhadný zvuk ve zdech školního hradu.

Kouzelné formule skončily a Harry s povzdechem schoval svojí hůlku do rukávu hábitu, aby měl ruce volné a mohl si sbalit věci. Pro dnešek to byla poslední hodina. Dnes ho čekala jen večeře ve Velké síni a pak dodělávání domácích úkolů a jakž-takž nějaká příprava na zítřejší dvouhodinovku lektvarů na kterou se Harry popravdě ani moc netěšil (což by nemělo být nic neobvyklého). Došel totiž k závěru, že Snape je citlivý na témata, která se týkají jeho soukromí (proto o něm ostatně chodilo tolik pomluv, co si studenti vykládali na každém, prostě protože o něm nevěděli zhola nic) a Harry pro něj byl potenciální hrozba, jelikož se v prvním ročníku stal narušitelem jeho klidného tajného života malíře. Jenže Harry nikomu neřekl ani slovo o tom, že Snape maluje a tak se k němu profesor choval prostě... neutrálně. A i to už byl pokrok, ne?

Harry nechápal, co je na tom špatného, že Snape maluje. Teda, Harry to tak nebere, že to je něco špatného, ale proč to tak bral Mistr lektvarů? Chlapec se nad tím nikdy před tím nezamýšlel a dokonce ho napadlo, že proto Snape nepřijímá lichotky, ani když jsou upřímné - protože se mu nejspíš jeho tvorba něčím nelíbí nebo si o ní nemyslí, že je něčím zajímavá. Pro Harryho ale v každém případě byla. Stále si pamatoval na ten obraz světla v lese, který mu utkvěl v paměti a pokaždé, když byl v Zapovězeném lese nebo se na něj prostě díval, tak na ten obraz vzpomínal.

Možná ale důvod nepříjetí lichotek byl ještě jiný. Jak znal Snapea, chtěl ve studentech vzbuzovat strach, případně autoritu a kdyby se studenti dozvěděli o jeho nočním zájmu, tak by se přestali cítit ohroženě, stejně tak, jako se přestal cítit Harry. Už by si dovolovali bavení se o hodinách, neplnění domácích úkolů a kotlíky by v učebně jednoznačně vybuchovali častěji.

Harry si uvědomil, že začínal tak nějak profesora lektvarů chápat. Z jedné strany byly přece Lektvary poměrně nebezpečný předmět - chvilka nepozornosti a bum, celá škola by mohla vyletět do povětří. Proto možná Snape přibíhá ke strašení studentů - aby měl prostě každý kotlík pod plnou kontrolou. Jenže když se Harry myšlenkami vrátil zase k důvodu toho, proč Snape nemaluje otevřeně a svoji zálibu neskrývá, došlo mu, že důvodů může být víc, nejen jeden.

A zatímco Harry dumal, už se stihl navečeřet a pustil se následně ve společenské místnosti Nebelvíru do domácích úkolů na další den, jenže večer byl tak unavený, že se zapomněl připravit na jeden jediný předmět - na Lektvary. Když se ráno probudil, tak si na to z ničeho nic vzpomněl a celou snídani strávil tím, že si pročítal přípravu lektvaru, který dneska měli vařit. Ron a Hermiona nechápali, co se s Harrym tak náhle přihodilo, že se ráno nenechal rozptylovat od učebnice, ale Harry... měl prostě špatný pocit, když si kapitolu v učebnici aspoň jednou nepřečetl. Nechtěl, aby si o něm profesor myslel, že se Harry snaží využít svého postavení nebo to, že znal Snapeovo tajemství. Chtěl jen profesorovi ukázat, že se o něj, jako o člověka zajímá a v žádném případě k němu necítil nenávist, i když se kolikrát zdálo, že Snape je otevřeně proti němu. Pocity Harryho to ale nějak neovlivňovalo.