Chat Noir
Potichounku pošlapuji na větvích stromů v parku, a sleduji nakaženého akumou.
Jen tak se prochází po parku,
A jakoby ho nic neťížilo.
Najednou si sedl do prostřed cesty, a vydechl.
„Lišaji co když nechci ublížit těm lidem?" řekl posedlý.
„..."
„já vím, ale.. Jsou to nejlepší pekaři v Paříži. A tomu Créme Brûlée se nedá odolat"
Začal se kroutit bolestí.
„dobře! Dobře.. udělám to".
Řekl a šel cestou někam.
Říkal něco o nejlepších pekařů..
Marinettini rodiče!
Místov lehčích kroků jsem zkákal abych se dostal co nejrychleji k Marinette.
Skočil jsem na střechu jednoho domu oproti Marinette a potom skočil do okna Marinettiního pokoje.
Marinette jak se lekla, tak spadal z postele.
„Co se děje!?" zakřičela
„Shh, jste v nebezpečí, jdu dolů se mrknout, zda-li je vše v pohodě"
Zakývala hlavou, a já vyšel z jejího pokoje.
Viděl jsem, jak posedlý bere nůž, a jde směrem bůh ví kam.
Vzal jsem svoji tyč, a dál mu jí mezi nohy aby zakopl.
Povedlo se, a posedlý se podíval na mě.
„koho pak tu máme? Že by Chat Noir?"
„spíše tvoje záhuba" řekl jsem, a začal s ním bojovat, a jako vždy. Vyhrál jsem..
Áhoooj
Nuže, víte jak jsem říkal pentalogii? Mám více myšlenek na více než pět knih navazující na Noc je naše Brounčínko.
A tady je obrázek, který by měl být vydán do dvou týdnů
Takžeee? Co říkáte?
Můžou začít spekulace 😁 takže běžte něco napsat do těch komentářů.
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílet tuto kapitolu o člověka více
M.F.B
