Chat Noir
Sedím na jednom z vagónů rozjetého vlaku a přemýšlím o životě.
Potřeboval bych nějakou změnu, která by byla aspoň trochu pozitivní.
Vyhýbal jsem se všem překážkám, který mě chtěli uhodit či nějak poškodit.
"Bum"
Uslyšel jsem, skočil jsem z vagónu a běžel za zvukem.
<><><><><><>
Skočil jsem na budovu a viděl blížícího se akumu.
Skočil jsem za ním a pokusil se ho nějak naštvat.
Měl na sobě zelený oblek s kapucí a baťohem připomínající krunýř.
„hej želvo ninjo!”
Vykřikl jsem a koukl se na mě.
Divně se zasmál.
V jeho dlaních se objevil velký meč a teleportoval se ke mě.
„čau” řekl chraplavým hlasem a odstrčil mě.
Meč, který dřímal v rukou hodil po mě.
Kolem mě se omotalo něco jako lano a vyhouplo mě to na střechu.
„Dáma v nesnázích?” řekla tajemná osoba...
Po sto letech jsem si řekl že je na čase obětovat kousek mého času a napsat kapitolu.
Doufám že se nějak nrzlobíte a že to bude jako dříve.
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílet tuto kapitolu o člověka více.
M.F.B
