Adrien
Probudil jsem se, byla zase tma.. jako vždy..
Šel jsem dolů za Marinette, dělala domácí úkol.
Zakryl jsem jí oči a zeptal se „kdo je to?”
„hmm, že by Pepa!”
„ne ty pískle, jsem to já”
„proč pískle?”
„jsi mi nějak pod rameny, takže proto”
„oh..vyprávěj mi více, co jsi dělal, kdo jsi byl, proč a co se stalo Ladybug..”
„nuže dobrá.. nejdřív jsem býval modelem, jmenoval jsem se Adrien Agreste, do roku 2025 jsem byl jak Adrien, tak Chat Noir, Ladybug mi jednou nevěřila a přidala se k Lišajovi..” „kdo byl Lišaj?”
„můj otec.. rok mě mučil abych mu prozradil kde mám mirákulum, neobjevoval jsem se ve škole všude,
Podařilo se mi utéct, ale jakožto umučený k smrti, jsem nemohl pořádně běhat..
Doběhl jsem k nedalekému staveništi, u kterého byla studna.. utekl jsem k ní abych se mohl napít.. ale přišla Ladybug..
Začala mi nadávat do vraha a takové věci.. pamatuji si už jen souboj, drtící souboj, ona žalem bojovala dál, a já jen bolestně uhýbal a snažil se jí to odmluvit.. zkusil jsem dát kočaklyzmu do té budovy aby zkusila utéct.. ale ne.. jak to vše padalo, tak se jedna ostrá železná tyč dostala s prorazila hrudním košem, spadla do studny, oplakával jsem jí, truchlil jsem, a jak..”
„ a dál?”
„dál si nic nepamatuji..”
„ a proč ti mám věřit? Že by kvůli tomu datumu? Dnes je 11.5.2018”
„možná jsem trošku sklerotický” zasmál jsem se, ona se přidala, ale po chvíli přestala, já přestal taky, hleděli jsme si do očí..
Začal jsem se přibližovat, zavřela oči a čekala co bude dál, já si ale vzpomněl na Ladybug.. takhle to začalo taky..
Odtrhnul jsem se..
„já asi už půjdu”
„co? Co jsem udělala špatně”
„ty nic.. to já..”
Áhooj lidíí, jak pak se máte ve dvě ráno? Já asi dobře 😂
Jak se vám líbí kapitola? Můžete zanechat komentář... A, to mi připomíná, outro!
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílet tuto kapitolu stále více a více co jsem napsal 😂
M.F.B
