Chat Noir
Skákal jsem po střechách a čekal na Marinette.
Viděl jsem jí, jak jde z parku.
„mám pro tebe jednu zprávu” řekla Marinette
„Jakou?”
„Noo, napadlo mě že by si se mohl zapsat k nám do školy”
„však jsem kocour, zná mě jen málo kdo, všichni se otáčejí za Ladybug”
„to není pravda.. udělám cokoliv” prosila mne.
„vážně?”
„ahm” “fňukla" Marinette.
„i za polibek?” řekl jsem a přiblížil se k ní.
Vydechla a kývla hlavou má souhlas.
„ihned se jdu zapsat!” řekl jsem, vzal jí do náruče a útíkal ke škole”
<><><><><><>
„Dobře Pane.?.” řekl ředitel.
„Adrien.. Adrien Agreste, ale říkejte mi Chat či Kocour”
„dobře pane Agres.. Kocoure,
Zítra vás očekáváme, a jak jsem si již všiml, tak se znáte s paní Marinette.. zavede vás do třídy”
„dobře” řekl jsem a odešel jsem.
Byl jsem před školou a najednou mě napadlo.
Otočil jsem se k Marinette.
„můžu u tebe přebývat?”
„jasně, ale kde si bydlel do dneška?”
„všude kde se dalo”
„áha.. to si dej ale sprchu.”
<><><><><><><>
Příští den ve škole
Sedl jsem si vedle nějakého kluka, jelikož když jsem si sedl tak zvonilo, a já si s ním nemohl pokecat.
..
Hodiny uběhly docela rychle.
Ráno docela pršelo a tak jsem si vzal deštník.
Marinette podcenila sílu deštníku a nevzala si ho.
Stála teď před dveřmi školy a čekala.
„nuže.. něco si zasloužím ne ?” řekl jsem.
Koukla se na mě.
Pomalu se přobližovala a trochu našpulila pusu.
Na rty jsem jí dal dva prsty.
„mám nápad, dnes ne, nechám si to na jindy. Jelikož já budu do minuty doma, tak na. Tu máš deštník, zabírám si vanu” řekl jsem, podal jí deštník a utekl.
Cítil jsem se divně, jako by se to již stalo..
Zkusil jsem se to nechat plavat a utíkal dál....
Áhoooj
Jak se líbí kapitola?
Tady máte něco na odhalení další knihy
Líbí? Ohlasy do komentářů!!
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílet tuto kapitolu o člověka více!
M.F.B
