Adrien
„Ale.. jak?”
„jednoduše.. a i vím že jsi Ladybug.. protože..”
„já vím proč..” přerušila mě.
„nuže.. snad se nezlobíš..”
„joo, neměla bych se zlobit.. jenom sis hrál s půlkamy mého srdce..”
„vím.. vím že je to tak trochu.. a trochu..”
„ne jen trochu.. jdi ode mě.. už tě nikdy nechci vidět!”
Řekla a utekla pryč..
Nemohl jsem s tím nic dělat.. a tak jsem jel domů a přemýšlel..
Zítra
Probudil jsem se po krátkém odpočinku..
Najedl jsem se a koukl na televizi.
„tady u Eiffelovy věže se hlásím a koukám na dívku která si chce vzít svůj život” dořekla novinářka a kameraman ukázal kamerou na dívku.. však to je Marinette!
Transformoval jsem se a utíkal co mi nohy stačily.
Skákal jsem přes střechy,
Začalo pršet.
Byl jsem skoro u Eiffelovky.
Skočil jsem a dopadl na trám věže.
Doskákal jsem nahoru a uviděl jí.
„co tu děláš? Říkala jsem že tě nechci vidět.. a, a jinak to nešlo..”
„vím že jsem celý náš vztah posral.. a vím že bych měl padat já.. ale nechci, jelikož náš vztah má ještě naději!”
„ne nemá!”
„ale jo.. noták.. pojď ke mě”
Nic neříkala, otočila se na mě, přelezla plot a obejmula mě.
„je mi to tak líto Adriene.. tak moc líto” plakala mi do ramene.. „já vím.. já vím”..
Áhoooj.
Už jen jedna ! 😁
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílet tuto kapitolu o člověka více!!
M.F.B
