Ztraceni v mlze✔️

First

Bylo asi sedm ráno, když mi do pokoje vtrhla malá blonďatá v pyžamku rozespalá malá holčička. Ano, byla to má mladší nezbedná sestřička.
„Mio, nech mě ještě spát, prosím," zamrmlala jsem do polštáře a hodlala ve své spací činnosti pokračovat, ale bohužel mi to nedovolila. Strhla mi peřinu z obličeje a začala po mně skákat.
„Nemůžeš spát! Za hodinu jedeme!" skákala jako umanutá a já si to teprve teď uvědomila. Vždyť dneska jedeme na tu chatu!

Uvidím holky. Ano, sice je vidím skoro každý den většinu z nich, ale i tak se nemůžu dočkat. I když... Bohužel tam jede i ten největší blbeček pod sluncem. Vážně netuším, co jsem mu kdy udělala, že mě tak nenávidí. Snad už od školky mi dělá naschvály a nedá mi klidně spát. Fajn, neříkám, že já mu nedělám to samé, ale nemůžu si to nechat líbit snad, ne?

Dobře, dobře, teď už zpátky k dnešnímu dni.
Vstala jsem z postele a rychle se přesunula do koupelny. Nemůžu říct, že si žijeme špatně. Právě naopak, patříme k vážené rodině a blablabla. Samé kraviny kolem toho.

Svlékla jsem ze sebe oblečení a zalezla si pod teplou vodu. Nechala jsem, aby mi kapky stékaly po těle a vychutnávala si ten osvěžující pocit klidu. Bohužel, vše jednou musí skončit, stejně jako tato sprcha. Po důkladné hygieně jsem se, teď už oblečená a učesaná, přesunula zpět do pokoje a dobalila si zbytek věcí do kufru. Přece jenom, jedeme na tu chatu na měsíc a batoh mi stačit nebude, že?

Nabalila jsem se, jako kdybychom se tam měli spíše přestěhovat. Musela jsem si dokonce na kufr sednout, aby se vůbec zavřel.
Pak už spokojená jsem sešla schody a zamířila do kuchyně, kde si jako každý den táta seděl u stolu s novinami a popíjel kávu. Mamča dělala snídani, podle vůně bych to tipovala asi na lívance. Mňam.
Mia, ta jako vždy poletovala po celém domě jako umanutá a nahlížela mámě pod sukni a kontrolovala, jak je na tom její snídaně. A Max? Ten určitě ještě spal, protože když je volno, je schopný vstát i kolem druhé nebo třetí odpoledne.

To bych ale nebyla já, abych toho taky nevyužila a nešla ho trochu poškádlit.
„Dobré ráno, Max ještě nevstal? To ho jdu vzbudit," řekla jsem nahlas schválně, aby to všichni slyšeli a vydala se zpátky po schodech nahoru. Zabočila jsem do chodby nalevo a následně hlasitě zabouchala na dveře, div se nerozbily. Otevřela jsem a všimla si stále spícího kluka s tmavě blonďatými rozcuchanými vlasy.
Přešla jsem k němu a neodpustila si jednu věc, když spal tak epicky.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a vyfotila ho na instastories. Trošku jsem doladila fotku a dala anketu: Sluší mu to? Jasně, že ne – Učiněné strašidlo.

Teď už spokojená jsem z něj strhla peřinu a mělo to asi stejný účinek, jako to bouchání na dveře.
Rozhodla jsem se pro radikálnější řešení a přešla do jeho koupelny. Vzala jsem mu pěnu na holení a opět se vrátila k jeho posteli. Opatrně jsem mu silnou vrstvu napatlala na celý obličej a ruce a následně přešla k jeho teráriu s hadem. Ano, můj bratr má terárium s hadem. Myslím, že je to krajta, ale nejsem si jistá. Na teráriu měl mističku s myškou připravenou pro hada a různé červy. Vzala jsem pár těch červů a dala mu je na hruď. Jeho mínus, že nespí s tričkem. I když, nemá se za co stydět. Nebýt to můj bratr, tak po něm jedu.

Chvilku jsem čekala, jak zareaguje. Po necelých deseti sekundách začal sebou cukat, a pak se probral a začal ječet jako malá holka. Okamžitě jsem se začala smát jak pominutá, až mi slzy tekly po tváři. Vylítla jsem z jeho pokoje do kuchyně a stále se smála. Rodiče s Miou se na mě nechápavě dívali a po chvilce se začali smát taky, protože se Max přiřítil nepříčetný do kuchyně.
„Ty malá mrcho, to ti nedaruju," křičel po mně a pěnu už měl i na hrudi.
„No, to bych chtěla vidět," smála jsem se dál a utíkala kolem stolu.
„Uklidněte se už," řekl pobavený táta a složil noviny.
„Snídaně už je skoro hotová, tak se běž rychle umýt, ano?" poví máma s úsměvem směrem k mému bratrovi a ten kývl.
Věnoval mi smrtící pohled a já stále se zadržujícím smíchem mu poslala vzdušnou pusu.
„Jo, a asi bys měl zajít do zverimexu. Jídlo pro Emura jsi asi rozmáčkl. Netušila jsem, že jedeš na BIO peelingu," křikla jsem po něm ještě a začala se smát znova.
„Marleano!" slyším ještě, a pak po mém bratrovi nebylo ani památku.
Asi si budu muset dát větší pojistku na mou osobu, nevím, čeho je schopný po tomto udělat.
Pomyslela jsem si a uchechtla se.
„Nechápu vás," vzdychla si pobaveně máma a začala chystat stůl s jídlem.
Nic jsem neodpověděla a jen si sedla.
Lívance voněly opravdu úžasně, takže jsem začala už pomalu počítat dobu, kdy se budou pěkně vyjímat v mém žaludku.