Ztraceni v mlze✔️

Sixth

Pohled Timothyho:

Zarazil jsem se nad tou otázkou, která vyšla z jejích úst. Absolutně jsem nevěděl, co jí mám na to odpovědět. Nemohl jsem jí říct pravdu. Zaprvé, jsou tady ostatní a navíc. Sám bych to nedal. Ale tak, neúplnou pravdu jí říct můžu, ne? To nikoho nezabije.

Už jsem se nadechoval, že jí odpovím, když v tom se ozvalo hlasité bouchání na dveře. „Moment!" křikla zděšeně Marlee a všichni jsme rychle schovali alkohol. Marlee mezitím šla ke dveřím a trochu je otevřela. „Potřebuju ti změřit teplotu, zlato. Pojď na chvíli dolů," ozval se hlas její mámy a všichni jsme si potichu oddechli. Lee zmizela za dveřmi, které následně také zavřela.

Proč se mě ptala zrovna na toto? Vážně mě tím dost rozhodila a stále nevím, jak bych jí odpověděl. Můžu akorát děkovat nebesům, že ji zavolala její máma.

„Hej, Timothy, točíš," slyším pobavený hlas od Erica. Zatřepal jsem hlavou a nasadil svůj typický úšklebek. Vzal jsem láhev a zatočil. Přistálo to na Aimee. „Pravda nebo úkol?" zeptal jsem se a ona hned řekla: „Úkol."

Asi budu moc zákeřný, ale nemůžu si pomoct. „Fajn, ukaž nám své spodní prádlo," řekl jsem a všichni jsme se zasmáli až na Charlese. „Timy!" zavrčel varovně a já jen zvedl ruce do stylu "vzdávám se" a zasmál se. „V klidu, brácho, je to její rozhodnutí, jestli to ukáže, vždyť to není nic tak hrozného," uchechtl se Eric a Charlee se podíval na Em, které jen pokrčila rameny a nasadila uličnický výraz. Vstala ze země a namířila si to ke komodě. Vytáhla z ní tmavě modré krajkové spodní prádlo a všichni jsme s překvapením na ni přihlíželi. „Neřekli jste, že ho musím mít na sobě," poslala mi vzdušnou pusu a opět prádlo vrátila do komody. Usadila se na své místo a roztočila flašku.

„Pravda nebo úkol?" zeptala se Loly, na kterou padla flaška. „Nebudu posera. Úkol!" řekla a zasmála se. Em se mírně usmála a podívala se na svého bráchu. Hned mi došlo, co má na mysli. „Polib Charleeho," křikla nadšeně a oba dva skákali pohledy mezi sebou a jí. „Em," šeptl nervózně Charlee na své dvojče a ta se jen usmála a poslala mu vzdušnou pusu.

A co se stalo za ani ne pět sekund? Ti dva už se tady líbali jako o život. Eric nadšeně hvízdl a zatleskal. Idiot. Zasmál jsem se po chvíli a Tara poklepala na Lolu. „Dobře, myslím, že to by už stačilo, hrdličky," zasmála se a oni se celí červení od sebe odtáhli. "Ale. Že by nový páreček?" pomyslel jsem si a usmál se nad tím. „Dobře, Lolo, to..." nestihla to doříct, protože se otevřely dveře a v nich stála Lee. „Nerada ruším, ale je večeře, takže to ukliďte a přijďte," řekla a stejně rychle, jak se objevila, také zmizela.

Všichni jsme neochotně vstali a dali to tu opět do pořádku. Alkohol odnesl Max s Ericem a my ostatní už mířili schody do jídelny. Sedl jsem si naproti Marlee jako obvykle a čekal, než ostatní přijdou. Po chvilce už všichni seděli na svých místech a táta od Loly si odkašlal. „Než se všichni pustíte do jídla, máme pro vás menší zprávu," podíval se na všechny u stolu a pak pokračoval. „Zítra k večeru pojedeme, jen my rodiče, na menší slavnost do města a vrátíme se až nad ránem. Ty, Maxi a Lee, máte na starosti Miu a pro vás všechny malé upozornění. Žádné hlouposti a pouze slušné chování. Rozumíte?" povytáhl obočí a všichni jsme přikývli. Takže budeme mít chatu pro sebe? To bude slušná párty. Uchechtnul jsem se nad tou myšlenkou, a pak jsme se všichni pustili do jídla.

Pohled Marlee:

Po večeři jsme se všichni opět rozprchli. Tamara se šla sprchovat, Lola zmizela u kluků a Em byla na mobilu. Já si oblékla černé legíny, chlupaté ponožky ke kolenům, teplou chlupatou mikinu a ještě na hlavu čepici. Vzala jsem si ještě knížku, deku, termosku s čajem a odešla na střechu, kde byl momentálně asi největší klid. Sedla jsem si do houpacího křesla pod menší stříškou a začetla se do knížky. Opět jsem se do ní ponořila všemi smysly a nic jiného nevnímala do té doby, než se za mnou ozvalo hlasité zavření dveří. „Klid, to jsem já, nevěděl jsem, že jsi tady," řekl a šel k zábradlí, kde si zapálil cigaretu. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a dál si četla. „Proč jsi tady venku v té zimě?" zeptal se po chvilce a já byla tak donucena odtrhnout svůj zrak od knihy. „Je tady klid a příjemně," odpověděla jsem a celého si ho prohlédla. Černé volné tepláky, šedá mikina na zip, která dokonale obepínala jeho svaly, a nakonec zimní bunda. „Ještě jsi mi neodpověděl," řekla jsem a on nechápavě zvedl obočí. „Flaška," připomenula jsem mu a on si povzdechl. „Není to pravda," řekl tiše a zahleděl se do dáli. „Cože?" zeptala jsem se nechápavě a čekala na jeho odpověď. „Ty si myslíš, že tě nenávidím, ale to není pravda," uvedl mě do děje a já přikývla. „A jak to tedy je?" zeptala jsem se opět a on se otočil zpátky k zábradlí zády ke mně. „Začalo to, když jsme byli ještě malí," řekl a na chvíli se zadrhl, jako by nevěděl, co říct. „Byli jsme ve škole. Ty a já, nejlepší kamarádi na život a na smrt pamatuješ?" řekl a já viděla jeho menší úsměv. Přikývla jsem, i když to nejspíš nemohl vidět. Opět se otočil čelem ke mně a celou si mě změřil pohledem. „Byli jsme nerozlučná dvojka a každý nám to záviděl. Všechno jsme dělali spolu. Dokonce jsme se spolu i koupali," lehce se zasmál a já s ním. „Pak přišel Trevis a všechno tak nějak postupně uvadlo a vy dva jste mě odstřihli. Začala jsi s ním chodit a mě jsi vyměnila za něj. Byl jsem od té doby sám a chtěl jsem, ať se to opět vrátí. Abychom se opět všichni tři bavili a bylo to, jako dřív," opět se odmlčel a povzdechl si. On vážně neví, jak to říct? No, páni, to si zapíšu někam. Timothy Black neví, co říct!

„Vážně jsem byl hodně zraněný a chtěl za každou cenu vrátit to, co bylo předtím, než přišel on. Začal jsem dělat všelijaké lumpárny a naschvály, aby sis mě všímala, ale ty jsi mě i tak ignorovala. Začal jsem to stupňovat a ty sis mě konečně všimla a začala mi to oplácet. Nebylo to sice ono, ale aspoň jsi konečně věděla, že existuju. Pak Trevis opět odjel a byla už jen naše menší válka. Nemusel jsem to dělat, ale znáš mě. Bavilo mě tě takto provokovat," opět se zasmál a já na něj s povytaženým obočím civěla. Vážně kvůli tomu? Jak já mohla být, tak blbá?! Já ho vážně úplně odbila a ignorovala ho.

„No, a tak to je doteď, akorát je rozdíl v tom, že mě to baví. Nic jiného už v tom není," zakončil svůj dlouhý monolog a opět potáhl ze zapálené cigarety. „Promiň, nevím, co ti mám na to říct. To jsem vážně nevěděla," povzdechla jsem si a vstala z mého vyhřátého křesla. Okamžitě jsem se zatřásla zimou. On to zaregistroval a během chvilky se kolem mých ramen objevila jeho bunda. Páni.

„V klidu, je to už dlouho. Chtěla jsi jen důvod, ale není to tak, jak si myslíš. Já tě nenenávidím, vážně. Nevím, jak to říct normálně," uchechtl se a já se zasmála. „Dobře. Děkuju, že jsi mi to řekl, a taky ti děkuju za tu bundu, ale já už půjdu dovnitř, takže vracím," dořekla jsem a vrátila mu bundu. Jen kývl a já už se otočila k odchodu. „Dobrou, Timothy," řekla jsem a chystala se zavřít dveře. „Dobrou, Lee," uslyším jeho hlas. Krátce se na něj podívám, a pak už zavřu a mířím do pokoje.

„No, kde jsi byla?" zeptala se Tamara a Em odtrhla zrak od mobilu. „Četla jsem si na střeše," mykla jsem rameny a převlékla se do pyžama. Knihu jsem položila na noční stolek a zachumlala se konečně do peřiny. Po dlouhém dni jsem měla opět klid a postupně jsem upadala do mé oblíbené říše snů.