Friends or Love?? ✔

Část 9

"Nechceš jít tancovat?"
zeptá se mě Kate.

"Běž sama, kdyby mě někdo viděl, jak tancuju asi by chcípnul"

"Bez tebe jít nechci"

"Kate půjdeš tancovat?"
Zeptá se jí nějaký random kluk z Liemova oddílu, když začnou všichni tančit ploužák.

"Jasně!"
odpoví a jde na parket.

Najednou ke mě přijde Liam.

"Amy" klekne si přede mě a prohrábne si svoje světlé vlasy.
"Šla by sis se mnou zatančit?"

Já vyprsknu smíchy.
"Vypadáš jak totální debil!"

"Jo já jsem totální debil...... Zabralo to??"

"Je to sice divný, ale jo"
Oba dva vstaneme, dojdeme na parket a Liam mě chytne za boky.

Když tancujeme mám hlavu opřenou o jeho rameno. Po chvíli ji zvednu a za hledím se Liamovi do očí.

"Trochu se bojím toho, že jsem se do tebe zamiloval."

"Cože!?"

"Jo. Amy mám tě rád. Mám tě moc rád! "

"Ale vždyť se zase tolik neznáme."
Nevím proč namítnu.

"Ty si mě možná nepamatuješ, ale já si vzpomínám na malou drzou blonďatou holčičku, kterou jsem měl dlouhou dobu jako nejlepší kamarádku."

Mlčím....

"Věříš v lásku na první pohled?"

"Myslím si, že je to blbost, ale něco na tom bude..."

"Tak vidíš."

"A ty v ní věříš??"
zeptám se po chvíli ticha.

"Já vím, že existuje."
Usměju se a zase si položím hlavu na jeho rameno.

***

Když ještě asi po půl hodině s holkama tancujeme na nějaký písničky někdo mě chytne za boky.

"Nechceš odsud vypadnout?"
zeptá se mě ten dotyčný, tedy jak už asi víte Liam.

"Jo jdeme."
Vezmu ho za ruku a vyjdeme pryč z hlavní budovy.

Venku nejsme sami je tu docela hodně lidí a hlavně vedoucí, kteří už asi nemohli vydržet ten řev uvnitř.

"Nepůjdeme se projít?"

"A můžeme vůbec?"

"Nevím, ale asi jo."

"Tak jo."
Vydáme se někam pryč odsud. Všimnu si, že je právě úplněk.

Po chvíli dojdeme ke kopci, který vyjdeme a lehneme si na něj.

"Nepřipomíná ti to něco?"
Zeptám se po chvíli ticha.

"Vlastně jo." Liam se uchechtne. "Je škoda, že jsme se tak dlouho neviděli."

"Nebo jsme se jen ignorovali. Jak dlouho to bylo?"

"Pokud dobře počítám tak asi sedm let."

"Stejně mě štve, že jsi víc než o rok starší než já."

"Za to my nemůžeme..."
namítne.

Přitulím se k němu a lehnu si na jeho hruď.

"Znáš nějaký souhvězdí?"
přeruším chvíli ticha.

"Asi jen velkou medvědici. Je támhle."
ukáže nahoru ke hvězdám.

Najednou zaslechnu zvony asi vedle z vesnice.

"Asi bysme měli jít."

"Jo asi měli."
oba se zvedneme ze země a jdeme zpátky.

"Amy Liame už je po půl dvanácté, tak jestli chcete můžete už jít spát."
řekne nám jeden z vedoucích, když vyjdeme do hlavní budovy.

"Ješte chvíli budeme venku."
odpoví Liam a sedneme si ven na schody.

"Pamatuješ si, co jsem ti řekl na tý diskotéce?"

"Myslíš to jak.. "

"Jak se bojím, že jsem se do tebe zamiloval?"
dořekne to za mě.

"Jo... Já.... Cítím to stejně."

"Vážně?"

"Jo!"

"To jsem rád."

"Já taky."
políbíme se.

"Je ti zima?"
zeptá se, když si všimne, jak jsem se zatřásla.

"Trochu jo."
odpovím upřímně.

"Vezmi si ji."
podá mi svoji černou mikinu.

"Ale vždyť.... "

"Mě není zima a vezmi si ji!"

"Tak děkuju"
usměju se.

"Koho je ta mikina? "
Zeptá se mě Kate jakoby to nevěděla, když přijdu do chatky.

"Liema."
odpovím stručně a hodím sebou na postel.

"A co jste spolu dělali?"
zeptá se se smíchem.

"Ne to co si myslíš, blbko!"

"Neboj se věřím ti!"
Poznamená ironicky.

Takže po asi měsíci jsem se vrátila k psaní. Mooc děkuju vám všem kdo tuhle blbost čtete 😘😘😘, protože díky vám dostala ocenění #9. boyandgirl. Doufám, že se vám kapitola líbila.

Lucy❤❤