Friends or Love?? ✔

Část 20

Omlouvám se všem, kteří jste už četli minulou kapitolu. Teď jsem ji znovu četla a opravovala jsem tam snad milion chyb a přidala jsem tam ještě obrázek. Tak se můžete kouknout jestli chcete. No takhle to dopadá, když tu kapitolu ještě před vydáním nezkontroluju....
Tak doufám, že se vám této část bude líbit.

Další dva dny utekly jako voda. Moc si z nich nepamatuju.

Vím, že včera jsem celý den snad jen ležela v chatce v posteli. Neměla jsem náladu nic dělat. Většinu dne jsem i prospala... Bylo mi špatně... a to dost.

Teď už je večer a my máme klid. Zítra je náš poslední den tady. Pozítří jedeme domů. Seskočím z postele a jdu na záchod. Když procházím kolem hlavní budovy, uslyším z ní klavír.

Někdo hraje moji oblíbenou písničku. Perfect od Eda Sheerana. Poznala bych ji vždycky.

Snažím se co nejpotiššeji otevřít dveře. Asi si toho nevšiml. Popojdu o kousek blíž a začnu zpívat. Poznám, že za klavírem sedí Liam. Úplně jsem zapomněla, jak krásně umí hrát.

Baby, I'm dancing in the dark with you between my arms
Barefoot on the grass, listening to our favourite song
When you said you looked a mess, I whispered underneath my breath
But you heard it, darling, you look perfect tonight...

"Moje oblíbená písnička." usměju se na něj, pokud to teda v té tmě jde vidět.

"Jo já vím." řekne.

"Připomíná mi tě..." odmlčí se

"Hele, promiň, mrzí mě, to co se tu stalo. Jsem kretén já vím."

Jen mlčím. Nevím co mám na tohle říct. Přisunu si židli a sednu si ke klavíru vedle něj.

"Zahraj ještě něco." pobídnu ho.

"A co byste si představovala madam?" uchechtne se.

"Nevím.... Prostě něco."

Liam začne hrát nějakou skladbu, kterou nepoznávám, ale docela se mi líbí. Místy je veselá a rychlá, ale pak v ní nastane zvrat a je smutná, pomalá, vychází z ní negativní energie....

Docela mi připomíná můj život. Prvně je to fajn a já nechci, aby to nikdy zkončilo, ale potom... Něco se posere a všechno je v háji.

Položím si hlavu Liamovi na rameno a zavřu oči. Po chvíli ucítím jeho ruku, jak mě hladí po zádech.

Asi je pravda, že holky, kterým kluci pomotají hlavu nedokáží normálně myslet a dělají věci, které by ve skutečnosti nikdy neudělaly.

Chtěla bych tuhle chvíli zastavit. Prostě takhle jen zůstat. Sedět tady a poslouchat nějakou hudbu. Nemuset nic dělat, prostě jen zastavit tuhle dokonalou chvíli, aby nikdy nezkončila.

Nechci se vrátit zpátky do reality. Nechci nikoho vidět. Tenhle tábor za dva dny končí, ale co potom?

Nevím co mám dělat. Asi... Asi se budu muset jim oboum omluvit. Nechci už žádného kluka nikdy ani vidět.

Vítám vás s novou částí!! Pokusím se příběh do konce tohodle týdne dopsat. Už nebude moc dlouhý, ale i tak doufám, že se líbí.

Lucy❤💜💙