H radby které mě to drží,
O dsud se dostanu stěží,
L ev, jako lev, co v kleci běží,
O světim, místo, kam nesahá moc boží
C ár papíru, na něm mé jméno tu leží,
A lespoň že mě to brzy složí,
U téct je nemožné, vždyť sněží,
S mrt mou si snad přejí kněží,
T ak snad se brzy setkám se svou lóží.
K tomuto chci říci že jsem to psala ve škole, když jsme v češtině mluvili o Holocaustu.
ČTEŠ
Pan Kat
PoetryBásně mé tvorby z mysli, snad mi nápady nedošli, snad nezaujmu jen osly, ale i z nebe posly. Tak... Doufám že Vás tahle básnička neurazila a podívate se na tuhle patlaninu.
